3 hlavy KSČM
Dobrý den, jak chcete být úspěšní, když se nedokážete ve straně shodnout ani na své minulosti? Ti, kterých se táká se k ní většinou nevyjadřují nebo by ideálně staré pořádky obnovili. Pak jsou zde reformisté jako vy, který se asi nebojí otevřeně mluvit i třeba o nepříjemných věcech. A jak vůbec může strana fungovat, když každý chce úplně něco jiného? Nebo aspoň to je můj pohled, když srovnám třeba vás-Ondráčka a Semelovou nebo Grebeníčka
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)
Odpověď
Kolektivní shoda na minulosti je v programové rovině od začátku - v samotných základech KSČM od roku 1990 je jasná distance od zneuživání moci minulým režimem, stranický program výslovně odmítá stalinismus ( a to i v jeho brežněvovské podobě) a stanoviska jsou i k událostem jako byl rok 1968. Bez tohoto klíčového parametru identity by KSČM dnes ani neexistovala. Tedy není to jen věc mého osobního názoru, ale je to součást již tři desítky let dané identity strany. Pochopitelně u historického bádání samozřejmě nelze vyloučit různé přístupy, ale to není o politické identitě transformované strany (zahodit ji by bylo rovno politické sebevraždě)
Pokud mají jednotlivci s tímto transformačním kursem KSČM problém, tak jde o odchylku, popř. individuální lavírování, které nic nemění na tom, že kolektivně se strana ve věci minulosti rozhodla jak jsem výše popsal. Nostalgické kroužky přátel starých časů budoucnost určitě nemají a i když je mezi členy hodně lidí věkové kategorie 70+ tak i nadále většina vracet se zpět odmítá (ukázal i dubnový sjezd). Je pochopitelně hlavně na těch mladších (cca 1/4 členů vstupovala již po roce 1989) aby nastolovala aktuální témata, byla schopná inovativně rozvíjet programovou činnost a nevedla minulé války či se vzhlížela v dogmatech někdejší státní ideologie. .
