Bandera a Češi na Ukrajině
Dobrý den, velice rád bych se Vás zeptal na Váš názor ohledně vraždění polského a českého obyvatelstva na Ukrajině ze strany krutých tzv. Banderovců. Na Internetu je mnoho materiálu ohledně polského obyvatelstva (fakta). Mně jde ale fakta ohledně Čechů. Jak to probíhalo a kolik jich bylo povražděných. Hlavní je ale však všeobecná otázka, proč k tomu docházelo. Kde se vzala taková krutost. Kde se vzala taková nenávist Banderovců vůči Polákům a i částečně k Čechům. Je to dáno historicým vývojem? Nepřizpůsobení jedné skupiny vůči druhé skupině obyvatelstva? A pro? Vím ale od mé známé, která se vrátila po válce z Ukrajiny, že nejhůře hodnotila naopak Poláky. Hovořila o tom, že Poláci se chovali k Čechům hůře, než Ukrajinci. A vždy si na Poláky ztěžovala. To mne velice zaráží. Můžete mi to objasnit?
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)
Odpověď
Symbolem českých obětí je volyňská obec Český Malín, zmasakrovaná a vypálená v roce 1943 podobně jako Lidice (ba s ještě poněkud větším počtem zavražděných). To byl však zločin, spáchaný přímo wehrmachtem. Banderovci, bojující proti Sovětské armádě po jeho boku, měli podle některých zdrojů částečně prsty i v tomto zvěrstvu. Svou "vládu nezávislé Ukrajiny" vyhlásili už koncem června 1941, už týden po přepadení SSSR. Ustavili ji pod přímou kuratelou hitlerovského Německa - na západní Ukrajině, kterou wehrmacht "osvobodil" od "židobolševické vlády".
Přesný počet zavražděných Čechů bych, nemám-li fabulovat, musel chvíli hledat. Tak moc na ráně jako Poláci nebyli. Těch banderovci povraždili víc, než kolik na Volyni žilo všech Čechů. Čisté ruce neměli ani polští šovinisté. Mají na svědomí desetitisíce Ukrajinců. Zvířecí fanatismus obou stran měl skutečně i historické kořeny. Jak v polské expanzi na značnou část dnešního území Ukrajiny (i Běloruska) po několik předchozích století, tak v záboru části polského území ruským samoděržavím - v rámci "trojího dělení" Polska mezi pruskou, rakouskou a ruskou monarchií už v 18. století.
To ani ono však vysvětlením zvěrstev, napáchaných na Polácích i Ukrajincích šovinistickým terorem druhé strany, samozřejmě není. Uběhlo jen pár let a Poláci i Ukrajinci byli součástí spojeneckého svazku, v němž spolu vycházeli k obapolnému prospěchu. Banderovci, vraždící Poláky (i Čechy) - a polská reakce, masakrující Ukrajince - byli spřeženci hitlerovského režimu agrese a genocidy. Platí to i o polské pravici, která si také brousila zuby na "Moskaly". Pilsudski vábil Hitlera ke společnému útoku na Moskvu už v roce 1934. V bláhové naději, že je Hitler vezme do party, žili jeho pohrobci až do září 1939, kdy wehrmacht napadl Polsko. Hitler nadělal mouřeníny z ukrajinských i polských šovinistů. O to víc si pak vybíjeli vztek i na sobě navzájem.
Tím tenčí je led, na nějž leze i česká nomenklatura dnešních
"strategických spojenců". Chce se zavděčit jejich
požadavku, že musí podpořit kyjevský režim, vzniklý teroristickým státním
převratem a válčící proti vlastním lidem s cílem zinscenovat konflikt s Ruskem.
Kyjev však glorifikací banderovců uráží nejen ukrajinské antifašisty a
Rusko, ale i pozůstalé polských obětí banderovských zvěrstev. Když
"Třetí říše" padla, její banderovští komplici se probíjeli na Západ i
přes naše území. Desítky lidských obětí mají na svědomí i tady. Český
politik, který si neamputoval čest a svědomí, musí proti vynášení
banderovců do nebes protestovat tím ostřeji. "No name", řídící
českou diplomacii, však prahne po pochvale za každou všivárnu, mířící
proti Moskvě. A tak je za "ukrajinskou vnitřní záležitost" s
to označit i glorifikaci teroristické chátry, spřažené s Hitlerem. Tím
ovšem poškozuje i naše vztahy s Polskem. A se všemi státy, politickými
subjekty, hnutími a veřejností napříč Evropou i okolím světem, pro něž je
antifašismus závazkem, a ne položkou na hokynářský kšeft. Petříčka
nominovala sociální demokracie. Tisíce jejích členů, zmordovaných či
perzekvovaných nacistickým terorem, se obracejí v hrobě. Tak neurvalý
vztah k jejich památce si bezpochyby vybere tvrdou daň i v příštích
volbách.