zdanění církevních restitucí
já s tím zásadně nesouhlasím, ale je tu právě to ale. Vám přijdou náhrady, které církve získaly přiměřené? Podle čeho se to vlastně vypočítalo? A nevadí vám, že zákon o restitucích prošel díky hlasu odsouzeného poslance? Nemysíte, že kdyby se tohle vyjasnilo, nemuselo ke zdanění dojít? Církvím má být vráceno, co jim bylo ukradeno, ale skutečně jim nebylo vráceno více? Děkuji za odpověď.PS: Myslíte, že zdanění projde v senátu? A když, myslíte, že to ÚS zamítne?
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)
Odpověď
30.01.2019 15:18:22 - Jaroslav Martinů
Vážený pane Beni, dovolte mi napsat, že osobně považuji zákon o restitucích za správný a potřebný. Bylo velikou chybou, že se nepřijal daleko dříve. Věřím, že i Vy dobře víte, že bez přijetí tohoto zákona by hrozila lavina žalob na vydání církevního majetku.
Rozsah a objem vráceného majetku nedokáži zodpovědně posoudit. Domnívám se, že není v lidských silách tuto historickou křivdu objektivně dopočítat, např. na mnoha původních pozemcích dnes stojí sídliště, firemní objekty včetně zemědělských staveb a jakou cenou toto vše vyčíslit.
Myslím, že výsledná cena byla spíše než cenou majetkovou, cenou politickou a tak by měla být přijímaná. Počet poslanců, kteří zákon podpořili, byl 102 a je tedy patrné, že hlas odsouzeného poslance nebyl rozhodující.
Musím také napsat, že nemohu z principu souhlasit se zdaněním vráceného majetku a to obecně bez ohledu na skutečnost, komu se jeho původní majetek vydává.
Věřím a cítím i z Vašeho dotazu, že jste poctivý člověk a nemáte problém s navracením majetku, pouze zpochybňujete jeho výši. Musím ale opakovat, že se necítím oprávněnou osobou, která je schopná tento rozsah posoudit.
Na celý proces se dívám z nadčasového hlediska, především z pohledu dalších generací, kteří budou žít v časech, kdy již bude odluka církve od státu a církev bude muset být samofinancovatelná, což osobně považuji za žádoucí a je tomu tak i v okolních státech. V neposlední řadě vidím i další výhodu v podobě budoucích výdajů státního rozpočtu. Neměli bychom zapomínat, že v budoucnu stát ušetří.
Dle mého odhadu Senát zákon vrátí, sněmovna opětovně prohlasuje a konečné slovo bude mít Ústavní soud.
S pozdravem
Jaroslav Martinů
