Proč Sověti nechtěli, aby nás osvobodili Američani?
Proč SSSR tolik stál o to, aby nás mohl ,,osvobodit“? Američané tu byli dřív, ale z dostupných pramenů vyplývá, že šlo o dohodou mezi USA a SSSR. Jeden si řekne dobře, dohody jsou v politice běžné. Ale když se podíváte, jak to vypadalo v zemích, které osvobodili Američané, a které Sověti, je nutné se ptát, proč nás osvobodili, když nás pak zas obsadili? Protože je jasné, že Češi pak už neměli na výběr. Proč sem vyslali v roce 1968 tanky? To přeci jasně značí o tom, že nás jako suveréna nebrali. Proč nám nutili komunisty a jinde na druhé straně lidé mohli volit svobodně? Těm státům se totiž na rozdíl od nás nyní daří. Vy schvalujete vše, co dělali komunisté za minulého režimu?
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)
Odpověď
11.05.2019 16:04:56 - doc. PhDr. Miroslav Grebeníček, CSc.
To, že válka pro Čechoslováky skončila 9. května 1945 osvobozením Prahy a že většinu Československa osvobodil Sovětský svaz, Rudá armáda a s ní postupující jednotky Rumunska a Poláků, a nikoli Američané a Britové, je historickou skutečností, nad kterou je zbytečné nevěcně spekulovat. Fakta jsou přece známá. Bylo to stejně jako dobytí Berlína Rudou armádou důsledkem rozhodnutí Američanů a Britů, kteří se odhodlali otevřít druhou frontu ve Francii až po dvou letech odkladů, tedy v roce 1944. Sovětský svaz, který od 22. června 1941 vedl boj proti nacistické agresi, měl od počátku zájem na vzniku protihitlerovské koalice a společném boji spojenců proti fašismu v Evropě. Vytvoření spojenectví proti hitlerovskému Německu a hrozbě nacistické expanze však z řady důvodů Francie a Velká Británie v letech před vypuknutím druhé světové války nebyly nakloněny a také po napadení SSSR hitlerovskými vojsky určitou dobu trvalo, než spolupráce vznikající protihitlerovské koalice zesílila. Pomoc Sovětskému svazu, který v té době nesl hlavní tíhu války, narůstala velmi pozvolna. Byl to Sovětský svaz, kdo opakovaně žádal americké a britské spojence, aby byli aktivnější a zejména aby otevřeli co nejdříve druhou frontu v Evropě. Spojené státy a Velká Británie ji ovšem neotevřely ani v roce 1941, ani v roce 1942 a dokonce ještě v roce 1943 volily strategicky i vojensky málo efektivní postup do Itálie namísto otevření druhé fronty ve Francii. To, že v prvních poválečných svobodných volbách v roce 1946 v Čechách a na Moravě s velkou převahou zvítězila KSČ, bylo věcí volby samotných občanů, nikoho jiného. Promítla se v tom nesporně jejich zkušenost s první republikou, Mnichovem, nacistickou okupací a válkou, jejich rozhodnutí po osvobození budovat nový, sociálně spravedlivější stát. Jsem samozřejmě kritický k minulosti, tedy k tomu, co zaslouží kritiku, ale nejsem ochoten kydat hnůj na to pozitivní, co Češi, Moravané, Slezané a Slováci ve společném státě po válce až do jeho rozbití v roce 1992 dokázali. A nebylo toho málo. Také proto se dnes dokonce i někteří reprezentanti české pravice, kteří tak ostudně srážejí lokajsky podpatky a ohýbají hřbety před diktátem z Washingtonu nebo z Bruselu, chlubí tím, že Česká republika vykazuje dodnes menší procento skutečné chudoby než země na západ od Prahy.
