Přeji pěkný den pane doktore.
Jak se stavíte k požadavkům o odškodnění ze strany soukromých podnikatelů na zadlužený stát? Chtěli soukromě hospodařit a každý rozumný hospodář si vytváří rezervy na horší časy.
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)
Odpověď
Právě v rukou těch druhých je však i politická moc. Tím víc si musíme dát pozor, aby to nedopadlo jako za krize od podzimu roku 2008. Tedy že ti, co už jsou daleko za vodou, stáhnou víc peněz z veřejných zdrojů než lidé, jimž krize obrátí život vzhůru nohama. Podle mne to chce trvat na několika věcech, a to velice neoblomně. Předně na tom, aby stát - a to pro celé období krize - zakázal zcizení českých ekonomických aktiv zahraničními subjekty. České podniky, významné pro celou ekonomiku či určitý region, by se neměly stát ani bezbrannou kořistí bank, které jsou také jen filiálkami cizího kapitálu. Má-li je udržet nad vodou veřejný sektor, tedy ve finále my, všichni daňoví poplatníci, pak ovšem nákupem jejich akcií či jiných obchodních podílů ve výši, odpovídající veřejným zdrojům vynaloženým na jejich záchranu. Bude-li se jim po krizi dařit lépe, ať mají právo na zpětný odkup svých obchodních podílů. Pokud se jim to nepovede, s prázdnýma rukama nezůstaneme ani my, daňoví poplatníci.
Stůj co stůj musíme zabránit švindlu, na který si panstvo za vodou potrpí už
po několik generací. Když něco dovede "na buben", pak se nebrání ani
znárodnění. Jen co se však dané statky či podniky konsolidují, rázem se stanou
kořistí nové privatizace. A "konkrétní vlastník" pak z toho, co bylo
uvedeno do pořádku za veřejné peníze, vycucá, co se dá a dovede to až na pokraj
nového bankrotu. Aby se celý zvrhlý cyklus opakoval znovu. Tohle si už nesmíme
nechat líbit ani náhodou.
