Souvislosti poltické plurality
Řeknu tady svůj názor ještě jednou víc "natvrdo". Řeší se tady ČSSD a její schopnost nebo neschopnost něco zlepšit. Řeší se kdo s kým. Padají nenávistné výroky. Ve skutečnosti žádná strana nedokáže vybudovat lepší svět bez spolupráce lidí. Jedinou cestou ke skutečné změně je celospolečenská vůle a snaha. Opravdová solidarita a opravdová sounáležitost. Když je lidem neustále vštěpováno například že mají v životě usilovat o "úspěch" jinak jsou "loseři" a "nuly", když vnímáme naše bližní, kteří jsou stejně tak lidmi jako my, jako "naplaveniny z východu", místo aby se zdůrazňovala provázanost nás všech, tak to podle toho vypadá. Cynismus, pragmatismus a nedostatek ideálů - to jsou hlavní problémy dnešní doby. Bez změny hloubkové hodnotové orientace jednotlivců, z nichž se skládá naše společnost - tedy nás všech (!) - jsou jakékoliv politické reformy jen kosmetickými úpravami na arogantně se šklebící tváři reality! Pravda zaznívá v hesle KSČM: "S lidmi pro lidi." To je správný směr.
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)
Odpověď
K slovu jako sounáležitost bych přidal i slovo součinnost vedle jinak přrozené soutěže. V českém poměrném poltickém systému vždy bude rpavice i levice rozrůzněná do více subjektů. A tak může probíhat soutěž nejen mezi pravicí a levicí ale i uvntiř těchto bloků. Jistá soutěž je dobrá, brání zlenivění, mocenskému zatuhnutí v získaných pozicích. samozřejmě jedna strana nejenže nemůže za normálních okolností získat vše (Ficův SMER je výjimka, O situaci např. v Rusku a hegemonní pozici tamější prezidentské strany by bylo možné diskutovat), ale není ani vlastníkem nějaké hotové pravdy. které by střežili nějakí licencovaní osvícení partokraté Proto je důležitá ona politická pluralita, která má jak onu souvislost soutěže, tak i součinnosti..
Když někdo řekne že mu vadí pluralita protože se pak musí dohadovat (kolaiční partner je víc než nepřítel), zřejmě nechápe smysl politiky. Přeci hledat v demokratické diskusi nějaký společný vektor zájmů i imo jednu stranickou strukturu je to klíčové. Když pak jde o to prosadit určité kritické množství změn, musí se umět nějak dohodnout i s jinými subjekty a dosáhnout společného postupu v rámci oné různosti - tedy k součinnosti (synergii). Je to lepší než nějaký bipartismus - tedy redukce demokratické soutěže na střídání dvou velkých stran, které se liší čím dál méně a konzervují tím vlastně poměry.