Stavebnictví

Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.

Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)

Odpověď

"Bagr, slipy, lípa, jak se to rýmuje . . ."

Připadá vám to divné? Snad na první pohled, možná. Jenže tyhle pojmy v názvu mého zamyšlení spolu souvisí, čtením se rychle dozvíte jak, a možná se začnete více dívat kolem sebe. A možná, že budou i tací, co začnou používat normální selský rozum.

Na nedávné odborné konferenci v Praze na téma "Fórum veřejné zakázky kvalitně", která se uskutečnila v sídle Ministerstva průmyslu a obchodu, bylo mimo jiné konstatováno, že klesl počet veřejných zakázek i jejich hodnoty.

Podle Hospodářské komory ČR by se mělo hodnocení nabídek více zaměřit na kvalitu plnění. Do zákona o veřejných zakázkách by se měla vrátit možnost vyžádat si od účastníka tendru informace o tom, zdali podobnou zakázku již někdy realizoval a jestli má k tomu i nutné certifikáty ISO, do nichž české firmy investovaly obrovské finanční prostředky.

Novela zákona o veřejných zakázkách platná od loňského dubna, prý vymýtila korupci. Cena za to je ale značně vysoká. Prudký pokles počtu i hodnoty staveb financovaných z veřejných rozpočtů a vážná hrozba, že i to málo, co se postaví, dlouho nevydrží.

České pořekadlo, které znaly i mnozí naši předci říká, práce kvapná, málo platná. Tohle přísloví platí o komkoliv. V našem případě pro legislativce, kteří tvořili a vytvořili novelu zákona o veřejných zakázkách.

Jistě, dají se jí přiznat i některé klady, například zrušení výběru uchazečů tzv. losováním, které bylo prokazatelně v mnoha případech zneužito.

Nicméně trpí jedním obrovským zásadním nedostatkem, že na první místo při výběru uchazeče klade nejnižší cenu. Logicky, je to jako, když si chcete koupit například auto. Také si většina lidí nekoupí to nejlevnější, ale upřednostňují poměr ceny a kvality. Tak by tomu mělo být i u veřejných zakázek.

A jak tedy souvisí ty tři slova v názvu mého zamyšlení?

Je léto, je teplo, staví se. Jak tak chodím a jezdím po tom našem vzkvétajícím městě Mostě, nestačím se divit. Popíši vám stručně tři stavební postřehy.

Na spodním konci ulice Moskevská, v blízkosti nejmenovaného supermarketu, jsem šel po chodníku a spatřil před sebou zoufalou maminku s kočárkem. Šla, věnovala se dítěti a najednou měla před sebou přes celou šířku chodníku bagr a za ním další stavební techniku. Maminka jen vyděšeně zírala, kam vlastně došla. Upozornění pro chodce žádné, varování, aby si chodci přešli včas na druhou stranu ulice také ne, obsluha nikde.

Všude slyším, že se staví druhý Mc Donald. Každý den jezdím okolo této stavby, ještě však nikdy jsem neviděl na této stavbě dělníka s ochrannou přilbou. Při práci ve výškách jsou bez patřičného bezpečnostního uchycení, lešení žádné, jen žebříky. Vrcholem všeho bylo, když jsem viděl procházet se po stavbě postavu v pantoflích a jen ve slipech. Bezpečnost práce je pro dodavatelskou firmu zřejmě nepoužívaný pojem. Aspoň ušetří za ochranné pomůcky, u některých i za montérky.

A co ta lípa, náš národní strom?

Tuto epizodu jsem neviděl, byla mi vypravována. Dělníci opravovali schody spojující dva chodníky mezi paneláky. Vybourané kusy betonu házeli přímo na kmen lípy, našeho národního stromu a na trávník. Na připomínku, že by snad měli mít k dispozici kontejner a nepoškozovat zeleň, že určitě nepracují dle podmínek stavebního povolení, se kolemjdoucí a tázající dozvěděl, že povolení jsou od toho, aby se nedodržovala, a že jestli se mu to nelíbí, mohou jít za roh a vyřídit si to. Lípa, nelípa.

Pravidelně slýchám o situacích, kdy firma dostane pokutu několika tisíc korun za to, že si v horku jeden z mnoha desítek dělníků na stavbě odloží přilbu. Případně za to, že bezpečnostní kontrolní technik měl ze svého úhlu pohledu dojem, že dělník stál nevhodně blízko stroje. Ale to jsou velké a úspěšné firmy. A úspěchy byť formou kvalitní práce, vadí, neodpouští se. Tyto firmy důsledně dodržují všechny předpisy, jsou držiteli všech možných certifikátů a to nejen známých ISO, ale vlastně na to doplácí.

Takže, kde pak mají brát ti, co chtějí dodržovat pravidla motivaci o zvyšování kvality při řízení prací? Kde mají brát motivaci na snahu o dodržení všech bezpečnostních norem a předpisů?

Je otázkou, proč společnosti investovaly v minulosti nemalé náklady do zavedení a následné certifikace procesů řízení kvality bezpečnosti práce a to nemluvím o zavedení environmentální politiky.

A důsledek toho všeho blbnutí je dnes znevýhodnění při soutěžích.

Dokud se toto nezmění, dokud budou zakázky získávat firmy jen na základě předložení nejnižší nabídky, bez kvalitních projektů, bez navazujících důsledných kontrol rozsahu a kvality provedení, bez vybavenosti lidí, bez kvalitní funkční techniky, bez dodržování bezpečnosti i životního prostředí, budeme se stále divit. Bojím se, že ještě dlouho.

Kvalitní projekční kanceláře šílí, projektanti – často šmudlové, nabízejí projekty za pětinu ceny za srovnatelný projekt před několika lety. Vyhrají, jsou nejlevnější, ale projekt podle toho vypadá, je to nedomyšlené, časté chyby, nevhodná technologická řešení, nedomyšlená bezpečnost, a bůh ví, co ještě. Z této nekvalitní práce projektantů pak vznikají mediálně kritizované vícepráce.

Stavební firmy chodí takzvaně pod cenu, aspoň některé. Část z nich to chvíli vydrží, hlavně ty velké. Menší přestávají platit, materiál, subdodávky, odvody státu, mzdy. Tento stav je likvidační pro stavební firmy. Mnohé se v honbě za získáním veřejné zakázky předhánějí v co nejlevnějších nabídkách, kterou jsou zjevně pod reálnými náklady. To způsobí jediné, vyčerpání finančních rezerv a následný krach. Nicméně jsou i tzv."fiškusové", kteří včas převedou majetek a plánovaně zkrachují. Tento trend trh nevyřeší. To už je nesmyslný blázinec. Laik žasne a odborník se diví stále víc, ale nic s tím nezmůže.

Stejně tak, jako jsme se divili, že mohla tak dlouho působit jistá stavební firma na Mostecku. Škody způsobené její nekvalitní prací a dnes již nevymahatelnými reklamacemi se budou asi ještě počítat dlouho a zřejmě v milionech…

Nejlevnější nabídka nebývá současně ta nejlepší. To víme všichni. Mimo jiné i proto, že je ohrožena kvalita staveb. Nejlevnější cena totiž znamená, nejlevnější práci a nejlevnější materiál. Což v důsledku znamená jen jedno, prodělají investoři, protože budou potřebovat další peníze na dřívější a dražší opravu. Tlak na nejnižší cenu je fakt obrovský. Firmy se mu přizpůsobí tím, že ošidí kvalitu. Třeba používají materiál, který se na stavbu vůbec nehodí. Proto se k nám v takovém množství dostávají výrobky například z Polska nebo z Číny.

 V obchodě také vždy nesáhnete po tom nejlevnějším nejgumovějším rohlíku, víte přece proč, není kvalitní.

Nechci se otírat o stát, ale tady mu vyčítám, že neprovádí žádnou ochranářskou politiku. Já vím, že je oficiálně zakázaná. Ale třeba Němci nebo Rakušané si svoje trhy masivně chrání. Zkuste vzít firmu a jít do Rakouska. Budete s tím mít obrovské problémy a dlouhá léta se tam nedostanete k žádným zakázkám. A jak je to u nás, co myslíte?

Myslím si, že naši legislativci a zákonodárci by měli napravit co nejrychleji tuto chybu v zákoně. Na druhé straně rychlost by neměla být na úkor kvality, neboť pak vznikají nefunkční legislativní polotovary.

Karel Novotný