"můj dům, můj hrad"
Podporujte princip princip "můj dům, můj hrad". Jestliže tak mám legálně zbraň, mohu ji použít a co třeba pokud napadne dotyčného pes? A musím případně v těchto případě zkoumat úmysly dotyčného? Př. Šel se zeptat na cestu, vstoupil na můj pozemek, já se bál, že jde o zloděje a postřelil jej. A ještě jeden dotaz, jak se v této souvislosti stavíte k legalizaci volného vlastnictví zbraní, jako v USA? Mykeš, Ústí nad Labem
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)
Odpověď
Nectíme jeden druhého, natož majetek toho druhého. Nejste v bezpečí nikde. Hrozí atentáty, kdy umírají nevinní lidé, jsou zabíjeni naši známí a vraždy jsou na denním pořádku. Hyeny okrádají starší občany a většina z nás se neumí bránit. Proto podporuji princip „Můj dům, můj hrad!“ Kde jinde by jste se chtěl cítit v bezpečí, když ne doma? Není to v držení zbraně nebo psů. Je to o uznání práv a povinností. Sám narážíte na to, že někdo vstoupí na váš pozemek. Někdo dokonce jde ještě dál a vleze vám do bytu nebo do domu. Je to jeho právo? Vždyť nevíme, jestli tam jde v dobrém či zlém úmyslu. Nechť vstoupí, pokud mu to sami umožníme, ale v opačném případě tam nemá co dělat. Vžijte se, že nebudete doma a někdo napadne vaši rodinu, bude ohrožovat vaše děti. V tu chvíli byste byl rád, kdyby děti ochránil váš pes, nebo manželka zastřelila hajzla, který chtěl vzít vaše dítě jako rukojmí. Raději by jste viděl znásilněnou manželku, která vám před očima vykrvácela, a děti, které si ponesou následky z tohoto šoku celý život?
Tady opravdu končí jakákoli diskuse a je třeba mít možnost se bránit. Dnes se neposuzuje útok, zda byl či nebyl přiměřený, ale zda jste se přiměřeně nebo nepřiměřeně bránil. Útočník, který se na to připravoval, je v postavení, že vy můžete být potrestán za nepřiměřenou obranu a to jen proto, že jste v danou chvíli použil něco, na co jste ani připraven být nemohl, natož se v setině vteřiny musel rozhodnout. Zákon chrání útočníky a proto je třeba, aby to bylo naopak. A pokud nebudeme mít jistotu , že nás zákon nechrání ani doma, pak žijeme v naprosté džungli. A pokud bude platit zákon, že vám nikdo nesmí vstoupit na pozemek, bude daleko méně pokousaných osob a věřte, že i těch zastřelených. Každý raději zazvoní nebo zavolá, ale nebude vám stát v zádech aniž byste o tom věděl. Jednoznačně: Můj dům, můj hrad!
