evropská integrace

Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.

Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)

Odpověď

Děkuji za Váš dotaz. Je sice pravdou, že Česká strana sociálně demokratická podporuje hlubší integraci, včetně přijetí Eura, nicméně tyto body jsou podmíněné jistými fakty.

Ohledně vstupu do eurozóny, Česká republika vstoupí nejdříve v roce 2020, možná i později. Okamžitý vstup do eurozóny by znamenalo, že by Česká republika musela nastolit fiskální austeritu, která se prokázala nadměrně drastickou a neefektivní v zemích Evropské Unie.

Česká republika, se ale při podepsání dohody o vstupu do Evropské Unie zavázala přijetím Eura. Je teď na nás zjistit, kdy se tomu stane, za jakých podmínek a je dosti pravděpodobné, že by se konalo referendum o tom, zda občané chtějí jednotnou měnu, či ne.

Musíme si přiznat, že Česká republika je malou zemí. Jako taková, je součástí dvou protichůdných tendencí. Za prvé, malé země jsou silněji vystaveny evropskému a mezinárodnímu prostředí než ostatní. Větší část jejich HDP závisí na mezinárodním obchodu a investicích, a jejich bezpečnost závisí na větších spojencích. Stručně řečeno, jejich závislost na ostatních  je větší,  než závislost těchto druhých na nich. Malé země tak používají evropské a mezinárodní instituce, aby zmírnily tuto asymetrickou vzájemnou závislost. Za druhé, malé země mají omezené zdroje a méně možností, které by jim umožnily cokoliv ovlivňovat mimo své hranice. Díky první tendenci jsou malé země velmi zainteresované v mezinárodních a evropských otázkách, pokouší se zviditelnit a prosadit se díky tomu, že nejsou samotné a mají přístup k dalším trhům. Pozitivem  jednotného trhu Evropské Unie  je  bezpochybně volný pohyb osob, zboží, služeb i kapitálu.

Jak ale jistě víte, i vně Evropské Unie, nejsou absolutní diktáty. Země mohou vstoupit do navržených paktů, případně poukázat na fakt, že dané pakty nejsou a nebudou funkční a jsou pouze snahou různých komitologií. Kupříkladu, Česká republika není členem Euro+ paktu, který udává striktní pravidla konkurenceschopnosti, nutí země ke konkrétním závazkům a politickým reformám pro fiskální zlepšení. Prozatím se však  Euro+ pakt  neosvědčil jako fungující. Vezmeme li v potaz příklad České republiky, ta má dlouhodobou pověst provozu věrohodné měnové politiky, tradičně má nižší úrokové sazby něž eurozóna, což jí odlišuje od ostatních středoevropských zemí, jako například Polsko, které zažily záchvaty hyperinflace v minulých desetiletích.

Chápu, že se čeští občané zdráhají přijetí Eura. Odevzdání měnových rozhodnutí Evropské centrální banky (ECB) se nezdá býti důvěryhodné, o to méně, když ECB rozhoduje o omezení vládních výdajů a deficitů jako v případě Paktu o stabilitě, kdy deficit členské země nesmí přesáhnout 3% HDP. To může být kámen úrazu v období recese. Dále bychom již nemohli ovlivnit kurz tím, že bychom manipuloval si úrokovou  sazbou  při politice hospodářské správy, což by mohlo mít dopad na vývoz.

Přijetí Eura má nicméně i svá pozitiva, lidé nemusí nést transakční náklady při výměně měny, což je  pozitivum pro podniky obchodující uvnitř eurozóny. Tím vzniká i cenová transparentnost, kdy si jak lidé, tak podnikatelé mohou snáze porovnat ceny zboží a služeb. Firmy tím mohou využít příležitosti pro kontrolu zdrojů svých dodavatelů, což usnadňuje kontrolu nad jejich výrobními  náklady. Jednotný kurz také odstraní volatilitu směnného kurzu, což napomáhá k navýšení obchodování se státy eurozóny. Nutno dodat, že Evropská centrální banka nařizuje politiku takzvané nulové tolerance vůči rostoucí inflaci, jak je známo, nižší inflace je výhodnější pro prosperující ekonomiku.

S přáním krásného dne, 
Ing. Mgr. Miroslav Poche