KSČM

Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.

Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)

Odpověď

Ta dělící čára, v níž si libují jistá média, plní zcela určité zadání. „Happyend dějin“ se hroutí - a vrací do hry marxismus, nepančovaný  žádným metanolem.

Panstvo to ráčí cítit v kostech – a na plácku, vykolíkovaném jeho vlastními lejstry, by rádo udrželo i systémovou opozici. Jde na to cukrátkem i bičem. Ty z nás, kdo darebákům nic nedarují, karikuje jako naftalínové zombie. Je to vyděračský vzkaz, že s milostí mohou počítat jen bezpohlavní říkanky a „pragmatické“ habaďůry. Zvlášť ceněným artiklem jsou plivance do vlastní tváře zamlada.

Na tak skořápkářský švindl přistoupí jen bílá hůl. Svět je na prahu křižovatky, která rozdá karty nově. Buď rehabilituje spravedlnost, pokrok i skutečný rozvoj – anebo vynález zkázy, vyhastrošený za „happyend“, nechá dojít až do humanitárních kalamit a řádění zfašizované chátry.

Chce to iniciativu, která nepůjde jen po následcích následků – ale až k jádru věci. Požadavky i jazykem, které promluví z duše většiny – a opřou se o její aktivní sympatie. Tedy ani „realismus“, co umí jen čubičku v panském rybníčku – ani samomluvu, uspávající i vlastní schůze. Zhruba tak se dá ve zkratce shrnout, kam se řadím já.

Květnové povstání – a tím spíš osvobození Rudou armádou – jsou už roky hříčkou donebevolající demagogie. Je třeskutě prolhaná – a hlavně obludně amorální. Hodil jsem jí rukavici i celou knížkou. Už jejím titulem - Dějiny psané kuráží a přepisované zbabělci. Možná i proto mi letos připadne čest promluvit hned na čtyřech pietních setkáních - 7. května na kobyliské střelnici, den poté u památníku v Malých Svatoňovicích a 9. května v Říčanech a pak i na ústředním pohřebišti sovětských hrdinů na Olšanech.

Přijměte upřímné pozvání. Kam patřím, tu bude jako na dlani.