(pseudo)reformy
Téma dne jsou výroky Babiše, který zpochybňuje některá opatření vlády-poplatky v nemocnici, II. důchodový pilíř. Co vy na to? Nemyslíte, že má pravdu? Lidé v nemocnici jí, spí a nic za to neplatí a stát tratí-pokud by byl člověk doma, tak by si musel zaplatit jídlo a další výlohy…A druhá otázka je, pokud zrušíte II. důchodový pilíř, čím je nahradíte?
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)
Odpověď
Vážený pane, zmiňujete témata, která se velmi často opakují a věřím, že jsem na ně již mnohokrát odpověděl jak já, tak i ostatní představitelé sociální demokracie. Přesto k první otázce: účastnil jsem se jednání o koaliční smlouvě i o programovém prohlášení vlády a i Vy si jistě vzpomenete, že sociální demokracie měla ve svém programu příspěvek na stravu v nemocnici ve výši 60 Kč s výjimkou lidí ve složitém sociálním postavení. Při koaličním jednání mimo jiné pan Babiš prohlásil, že když Ústavní soud poplatek zrušil, tak hnutí ANO nemá žádnou potřebu se podílet na jeho znovuzavedení. Co se týká poplatků obecně, zajisté mnoho lidí by si část nákladů (např. 60 - 100 Kč) na stravu v nemocnici uhradit mohla, ale musel by se zavést podobný systém jako v Německu, kde poplatek nevybírali od příjmově a sociálně slabých. Při diskusi o této záležitosti ale od provozovatelů nemocničních zařízení zaznívalo, že by šlo o velmi administrativně náročné řešení. Jestli se nepletu, tak i kancléřka Angela Merkelová poplatky v německých nemocnicích před posledními volbami zrušila. Na druhou stranu občané platí pojištění a jde o to nastavit příjmovou a výdajovou stranu tak, aby byla zajištěna dostupnost zdravotní péče pro všechny a zároveň vyváženost na straně příjmů a výdajů. Velký problém vidím jinde: totiž že zaměstnanci z pojištění, které odvádějí (spolu s jejich zaměstnavateli), "spotřebují" pouze 30 %. Zbylých 70 % pak tvoří solidární příspěvek na státní pojištěnce (nevýdělečné osoby). Na druhé straně stojí osoby samostatně výdělečné činné, které spotřebují prakticky vše, co na pojistném zaplatí. Takže se na solidaritě např. s důchodci (včetně třeba svých rodičů) nepodílejí. Tuto disproporci je potřeba řešit! Politici bohužel často z důvodů touhy po zisku volebních hlasů strkají hlasu do písku a pak lamentují, že zdravotnictví je černá díra a je v něm málo peněz. Mezi takové politiky řadím i ministra financí Andreje Babiše. Upozornil jsem ho na tento fakt a bylo vidět, že mu je to nepříjemné, ale nedal najevo, že by to z pozice ministra zodpovědného za státní kasu chtěl řešit.
Druhý důchodový pilíř se jako produkt vládě premiéra Nečase vůbec nezdařil. Není náhodou, že na Slovensku, v Polsku i Maďarsku je druhý pilíř buď úplně zrušen, nebo výrazně omezen. Jeho hlavním defektem je nejistota garancí zabezpečení naspořených peněz. Je známo, že máme třetí pilíř, do kterého je zapojeno přes 2 miliony střadatelů. Občané jsou ale kvůli nízké kupní míře schopni platit měsíčně průměrně jen 450 Kč. Pokud by pojištění (jakéhokoliv typu) mělo míst smysl, musel by každý měsíčně spořit 2500 Kč. I v období finanční a hospodářské krize se potvrdilo, že nejstabilnější je průběžný systém financování důchodů. Jen je potřeba nastavit jeho parametry seriózně a realisticky. Úkolem vlády je, aby motivovala větší účast zaměstnavatelů v podpoře zaměstnanců ve třetím pilíři. Tak se to děje i ve většině západních zemí.
S pozdravem
Milan Štěch