dotace školanám

Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.

Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)

Odpověď

 Problematiku financování soukromého a církevního školství ze strany státu, tedy z veřejných prostředků, nelze zjednodušovat. Není to diskuse o "sebrání něčeho", ale o povinnostech státu k občanům, rozumném nakládání s veřejnými prostředky a o finančních možnostech. Řeč je o tom, zda stát má a vydává dostatek prostředků na kvalitní vzdělávání a nakolik má stát financovat soukromé a církevní školy, když nemá dostatek prostředků na financování kvalitního vzdělávání na školách veřejných zřizovatelů. Stát má totiž povinnost, která je vyjádřena v Listině základních práv a sbobod, zajistit bezplatné vzdělávání na základních a středních školách a podle schopností občana a možností společnosti též na vysokých školách. Listina samozřejmě připouští, že za podmínek stanovených zákonem lze zřizovat i jiné školy než státní a že na nestátních školách se může vzdělání poskytovat za úplatu. Logika naplnění základních lidských práv zaručených ústavou je tu ale zřejmá. Prvořadou povinností státu je nabídnout všem, kdo plní povinnou školní docházku a také těm, kdo chtějí získat střední vzdělání, možnost bezplatného a kvalitního vzdělávání na veřejných školách. Ty mají právě proto nárok na plné financování z veřejných zdrojů. Kdo zájem o bezplatné vzdělávání na školách veřejného zřizovatele nemá a je ochoten platit, může si zvolit z nejrůznějších důvodů školu soukromého zřizovatele. Taková škola nemá nárok na plný příspěvek z veřejných prostředků. Očekává se tu od soukromého zřizovatele, že nebude poskytovat vzdělávání prioritně pro zisk, ale že přispěje svými prostředky do celého balíku výdajů vydávaných v republice na vzdělávání. Dosavadní praxe ale byla zatím taková, že například takzvané školy církevní až do vydání takzvaného restitučního zákona byly v jistém privilegovaném postavení, kdy provoz vybraných církví, platy a potřeby jejich škol nadstandardně hradil stát. A to v situaci, kdy Ústava stanoví, že stát se nemá vázat na žádnou ideologii nebo náboženství. Také školám soukromých zřizovatelů se fakticky dostává velmi podstatného příspěvku ze státního rozpočtu formou normativu na žáka. Za situace, kdy nyní stát z rozhodnutí někdejší pravicové koalice poskytl vybraným církvím mnohamiliardový dar z veřejných zdrojů a ohromné majetky, například kardinál Duka, ale i ostatní zástupci obdarovaných církví odmítli brát ohled na vážné ekonomické problémy státu a tíživou životní situaci mnoha občanů a odmítli slevit ze svých ohromných nároků. Vyvstává nyní otázka, k čemu jinému by měl být využit ohromný majetek poskytnutý státem církvím na úkor občanů, než k tomu, aby si církve vlastní provoz, ale i vlastní školy financovaly samy. U soukromých škol pak je nutné zvažovat účelnost příspěvku ze státního rozpočtu, a to i s ohledem velikost kapacit, nenaplněnost škol a povinnost státu přednostně zajistit bezplatné vzdělávání, jak je garantuje Ústava, Listina základních práv a svobod. Diskuse je podle mého názoru namístě a média, zejména média veřejné služby, by měla kvalifikované diskusi a odbornému posouzení dát dostatečný prostor.