Financování ČT
vážený pane ministře, v čem spatřujete opodstatněnost návrhu Petra Dvořáka k vynucenému přiznání koncesionářských poplatků paušálně? Ukládá někdo České televizi povinnost zavádět praxi internetového vysílání a proč by měl nekoncesionář který si dovolí mít přístup k internetu, současně má k vyváženosti vysílání ČT výhrady a o její služby nemá zájem a to ani prostřednictvím internetu, platit za tuto službu aniž by ji využíval. Spatřujete v tom nějakou logiku? Jak si představujete vyčíslení poplatku za využívání internetového vysílání když toto ani nesplňuje parametry služby v plném rozsahu a zajistíte ve spolupráci s Českou televizí těm kteří k internetu přístup nemají a budou muset platit, připojení k internetu na náklady České televize? Velmi mne mrzí že nestoudné požadavky vedení ČT ohledně poplatků nachází oporu i u parlamentních politiků. Ochrana občanů před nevyžádanou službou a právo volby na zdroje informací vás patrně vůbec nezajímají že?
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)
Odpověď
úvodem bych rád předeslal, že nemohu vykládat slova pana generálního ředitele České televize, nicméně mohu okomentovat některé skutečnosti, které byly uveřejněny v jeho nedávném rozhovoru.
Předně je třeba říci, že financování médií veřejné služby prostřednictvím tzv. koncesionářského poplatku je nejběžnější způsob jejich financování. Média veřejné služby jsou neoddělitelnou součástí moderní společnosti, plní tím pro ni společenskou, kulturní i demokratickou roli a stát za tím účelem vymezuje její naplňování i způsob jejího financování. Podrobná pravidla jsou uvedena v prováděcím dokumentu Evropské komise a měli by se jimi řídit všech členské státy EU. Podstatou těchto pravidel je nastavení pravidel na zavádění nových služeb, která by měla jednoznačně směřovat k naplňování cílů veřejnoprávního vysílání a současně k zabránění nepřiměřenému financování z veřejných zdrojů tedy i koncesionářských poplatků.
Pokud tedy budu mluvit za Ministerstvo kultury, ambicí chystané změny je přesněji vymezit naplňování veřejné služby v oblasti vysílání, včetně jejího finančního zajištění. Česká televize, jakožto poskytovatel veřejné služby, by tak vždy měla důsledně zhodnotit dopady poskytování nové služby. Financování médií veřejné služby, je třeba mít nastaveno tak, aby bylo zajištěno, že příjmy z veřejných zdrojů budou adekvátně využívány na veřejnou službu. Samotné vymezení předmětu rozhlasového a televizního poplatku je jiná otázka, kdy je potřeba si odpovědět, zdali je toto nastavení překonané technologickou praxí. Proto lze očekávat, že změna v tomto ohledu bude v rámci změn mediální legislativy diskutována a může být součástí připravovaných novel.
K Vašim dotazům tedy mohu uvést, že Ministerstvo kultury neuvažovalo zavedení speciálního poplatku za internetové vysílání, právě protože veřejná služba České televize brána jako celek. Modifikace definice poplatku prozatím nebyla diskutována, tedy, že by se dosavadní vazba na existenci televizního přijímače v domácnosti změnila na solidární platbu, tedy poplatek za službu poskytovanou veřejnoprávními médii bez ohledu na způsob příjmu. Každopádně záměrem Ministerstva kultury bude, aby se nezpochybňovala role médií veřejné služby ve společnosti s tím ale, že budou zavedena pravidla na kvalitní a odpovědné naplňování jejich služby. Toto nesouvisí s právem na volbu zdroje informací.
