Zvací dopis a Vasil Bilak

Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.

Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)

Odpověď

Hezký den i Vám, pane Jindřichu,

má formulace zněla "rozporuplná". Na téma, zda je "zvací dopis" autentický - či zda jde o účelový folklór - je toho k dispozici víc. Existuje i faktografie, dokládající druhou z variant. K podezření, že je to právě tak, mám důvody hned dva.

Prvním jsou mraky švindlu, jímž se zavděčoval Jelcin - a před ním už Gorbačov. Jiná falza velel smolit už Nikita Sergejevič. V kvaltu se ovšem dělají i školácké chyby. Takže například na "autentických dokumentech", datovaných z prahu 40. let, stojí název vládnoucí strany, zavedený až roku 1952. Takový Jakovlev, šedá eminence "katastrojky", vedl v srpnu 68 tým, který sepsal tzv. Bílou knihu. Tehdy byl prvním zástupcem vedoucího oddělení propagandy ÚV. Pak zase smolil traktáty o "Rusku plném křížů". Bolševiky tu vydává za největší vrahy dějin. Nezvedá se Vám kufr? Mně až do krku.

Celoživotní hochštapleři se neštítí žádného darebáctví. Mám s tím i zkušenost docela osobní. Když jsem stál v čele Mezinárodního svazu studentstva, druhý z mých sovětských viceprezidentů dorazil se vztyčeným prstem, že "to maršálové vidí jinak". Já totiž MSS otevřel všem, komu šlo o demokratický přístup ke vzdělání - a proto i o mír, demokracii, lidská práva a udržitelný civilizační rozvoj. Nakonec jsem měl na stole i žádosti o návrat celonárodních akademických svazů USA, Británie a dalších zemí. Z Prahy odešly už na prahu studené války. Své krédo jsem neodkládal v šatně. Je pořád stejné. Široké koalice, mající reálný smysl, se dají budovat jen tak. Nebýt "mrtvého studenta Šmída" - a deliria, které provokoval - Praha je centrem unikátní asociace. Dneska se totiž politické kariéry rodí hlavně ve studentském hnutí.

Zpátky však k onomu viceprezidentovi. Už pár let nato to dotáhl až na náměstka ministra zahraničí Kozyreva. Trapnější pimprle na tom postu nesedělo. Nikdy dřív ani pak. Jeho náměstek se v Praze zjevil s docela jinou story, než tou o maršálech. Když přijde západní televizní štáb, povídá mi, mám jenom tři otázky: jak dlouhé to má být, co chcete slyšet - a kolik za to? Ptal jsme pro jistotu třikrát, zda slyším správně. Odpověď zněla jednoznačně. Podobné týpky tehdy ovládly i archívy. Nadržený byl určitě i mandát pražské party. Takové souznění duší, úkolovaných lotry z obou stran, umí zázraky. Ochotnickým divadlem je vedle nich i apoštolský čtyřlístek. Pokud jim křivdím, byly velkou raritou. Pro ten případ se omlouvám. Preventivně.       

Víc než pádný je i můj druhý důvod. O intervenci ze srpna 1968 rozhodla Moskva - a vedení čtyř dalších východoevropských zemí.  "Zvací dopisy" k tomu nepotřebovala. Motivem byla i snaha "dorovnat" symetrii vojenských sil. Rok po válce na Blízkém východě, která ji vychýlila ještě víc. Moskva o "Střední skupinu vojsk" u nás žádala už A. Novotného. Ten jí to energicky rozmlouval. "Mužové ledna" ho pak okopávali jako brambory. Dubčeka nám vybrala ambasáda velmoci. Brežněv mu poslal jasnou zprávu, co se připravuje. Čtyři dny před intervencí. Státník by vyrazil jednat. Dubček ten dopis zmuchlal do kapsy - a pak brečel jako stará ... Byla to čistě daň - o mrtvých šetrně - krajně jednoduché nátuře? Anebo něco jiného? Když se novinář ptal Gorbačova, jaký je rozdíl mezi ním a Dubčekem, odpověď zněla: "Dvacet let". Leckdo je názoru, že tentokrát nelhal. Dařilo se mu to málokdy.     

Sám Biĺak nebyl ani Matka Tereza, ani netvor, jímž se sluší strašit zlobivé děti. Nabízím jeden z námětů, o němž vox populi netuší. Japonští bankéři, sedící na plonkových miliardách, leštili hlavně Biĺakovy kliky. Neuhnul ani o milimetr. Přál byste si svou zemi, sraženou "pravdoláskou" do kolen - a v tom předklonu vydíranou i dluhy, jaké nasekali Causescu nebo Gierek? A Orbána nebo Kaczynského - na konci eutanázie zdravého rozumu? Já ani náhodou. 

Biĺak byl oblíbeným terčem týpků, z nichž se teď vyklubala "kavárna". Od vekslácké veteše - až po prázdné sudy z "výzkumáků", co jaktěživ nic nevymyslely. "Za Biĺaka" soutěžily, koho prásknout na vachcimře. Mnohé z nich za to drží pod krkem i ta dnešní. Teď se ten živočišný druh přetahuje o "tunely", o jakých se mu zamlada nesnilo. Tím víc se vylhává i plivanci na svůj tehdejší anfas.   

To vřeštění má černé svědomí i v jiném gardu. Srpen 1968 zmařil 71 životů. Většinou nešťastným karambolem. Teenager, řídící náklaďák nebo tank, to včas neubrzdil. Každého, kdo to nepřežil, je mi upřímně líto. Gážisty "pravdolásky" to ani nenapadne. Po hecíři "humanitárních bombardování" se jmenuje i letiště. Masakry, které vykuřoval kadidlem, stály životů milióny. "Greed is good!". Imám "pravdolásky" nám pak na Hrad zkoušel propašovat Madlu Korbel. Přestože se, už coby Albright, nechala slyšet, že půl miliónu iráckých dětí, zmordovaných už "sankcemi" před agresí, "stálo za to". Taková žumpa chamtivé misantropie otvírá i kudlu v kapse. Pár mladíků jí to, když dávala autogramiádu, připomnělo. Následovala termojaderná pavlač. 

Zhruba tak je to - v telegrafické zkratce - s kontextem "zvacího dopisu".  Té story je skoro půl století. Biĺak už to má za sebou. Jak je to s jeho "podpisem", už nevyřeší zhola nic. Randál, co kolem něj pořádá pavlač, má přesné zadání. Chce držet v šachu vztek, sílící "tady a teď".

A to je kompars, do nějž mě nedostanou ani párem volů. Ne kvůli Biĺakovi, ale šanci na svět, co s námi naloží jako s lidmi. A ne jenom coby s  "lidským zdrojem". Panděra parazitního mamonu.   

Srdečně Vás zdraví

J. Skála