Něco je prostě špatně

Je nutné říct, že náš systém zdravotní péče je v mnohém předimenzovaný. Máme počty lékařů minimálně na úrovni EU. Počty zdravotních sester jsou na tom úplně stejně, počty lůžek jsou nadstandardní včetně doby, kdy pacienta v nemocnici držíme. Finance z veřejného rozpočtu a veřejné finance plynoucí do zdravotnictví se také pohybují na úrovni EU. Máme nadstandardní síť nemocnic, bohužel mnohé z nich jsou zbytné, pacienti přes ně pouze fluktuují a skončí stejně na velkých pracovištích, kde je veškerá dostupná infrastruktura zdravotní péče. Příklad, který jsem uvedl v Senátu: „Ruku na srdce: když půjdete měnit – a nikomu to nepřeji – kyčelní kloub, vyberete si doktora, který vymění dva kyčelní klouby za měsíc, nebo toho, kdo jich udělá 10, 15 za týden? Já bych volil druhou variantu.“ Z dat také víme, že je zdravotní systém nadužíván a některými občany zneužíván. 

Nezbytnost reformy bije na poplach 

Je nutné definovat, co patří do základní zdravotní péče. Uvažovat o zavedení komerčního zdravotního připojištění. Dnes je efektivní zdravotnictví v česku tabu, nikdo toto „nepříjemné“ téma nechce ani otevřít, protože každý rok jsou nějaké volby. Letos budou krajské volby, senátní volby, evropské už ani nepočítám, pak budou parlamentní volby. Nikdo se neodváží nahlas říct: tato nemocnice je zbytná, transformujme ji. Spousta věcí se dá řešit domácí péčí, ambulantně, naopak nám chybí LDN, chybí nám rehabilitační zařízení, domovy pro seniory – pro to všechno se dají využít nemocnice a zařízení, která jsou zbytná. Ale musíme to ZAČÍT řešit. „I když se to nepodaří za 4, 5 měsíců, pojďme se bavit i o těch nepříjemných tématech, která se možná v rámci diskuse posunou někam jinam,“ vyzval jsem v Senátu. 

Navyšovat finanční prostředky do zdravotnictví je ve chvíli, kdy nepřipravíme reformu systému, která jednotlivé neefektivity začne odstraňovat, jen odsunutí problému. Na rok či na dva?