A já mám trošku pocit, nezlobte se na mě, dámy a pánové z koalice, že jste prostě už ten první dopis otevřeli příliš brzo. Já si nemyslím, že je to tak, že za všechno tady může předcházející vláda a budu tady hovořit o kapitole, o které si myslím, že naopak byla nesmírně úspěšná. Úspěšné bylo školství, jeho rozpočet, podpora vědy a výzkumu, to všechno se razantně změnilo k lepšímu. Myslím si, že průměrný plat učitele 48 440 Kč je něco, co nikdo nečekal. A myslím si, že mohou být spokojené i vysoké školy, podpora vědy a výzkumu, vědecké infrastruktury. To všechno bylo podpořeno jako nikdy v minulosti. A vím, o čem mluvím, protože jako rektor univerzity jsem si musel zažít léta 2010 až 2012, kdy jsem musel uspořit 300 miliónů v prostředcích na provoz univerzity a můj první úkol byl, když nastoupil jako rektor, že jsem dostal na stůl 150 smluv a z těch 150 smluv jsem musel polovinu zrušit. A nikomu toto nepřeji. Není to nic příjemného a každý člověk, který je trošku odpovědný, tak si uvědomí, co to znamená zrušit někomu jeho práci, jeho smlouvu a v podstatě ho vystavit velkému, velkému tlaku.

Takže když se podíváme na tu kapitolu školství, tak musím říct, že chápu, že byla snaha šetřit, což je jakýsi eufemismus pro škrtat. Jsem rád, že nemusí současní rektoři ani ředitelé škol řešit to, co jsem musel řešit já, protože ten meziroční nárůst je tam pořád 9,9 miliardy, byť je to tedy o 5,1 miliardy méně než byl ten náš původní návrh, který jsme do školství chtěli dát. Trošku za kratší konec tahají vysoké školy a věda a výzkum, byť tedy vnitřně se ty peníze (Nesrozumitelné.) tak, že to nepoznají rektoři na tom, že by měli méně peněz na vzdělávací činnost ani na vědu a výzkum, což tedy, kdybych byl rektorem, bych akceptoval. Má to jeden háček, že to znamená minus 1 miliardu do investic. A bylo by dobré vědět, kdy tu miliardu do investic dostanou. A bylo by dobré, kdyby to bylo co nejdříve. Takže z tohoto pohledu si myslím, že ta situace je relativně stabilní, byť tedy není taková, jakou bychom ji chtěli mít a určitě má to negativum, že brzdí ten rozvoj. Víme a už jsme to tady slyšeli, ona je to totiž taková obvyklá fráze, že je to prorůstový sektor, měli bychom to podpořit, ale nikdy se tak moc neděje. Tak alespoň takto.

V čem však vidím mnohem větší problém, tak to je regionální školství. Loňská opozice, současná koalice chtěla v loňském roce přijmout zákon o tom, že učitelé budou mít 130 % průměrné mzdy v České republice. Já, když jsem to komentoval, tak jsem říkal, že si myslím, že to nemusí být o zákonu, že to prostě je o dobré vůli. Jestli se dohodneme na tom, že učitelé budou mít 130 %, tak nemusíme opět zavádět nový zákon, nový mandatorní výdaj, a mohli jsme to vyřešit. Pravda je taková, že tím snížením rozpočtu o 4,4 miliardy oproti tomu našemu tento princip nebude dodržen. Nedá se dodržet. My jsme chtěli mimochodem u všech pedagogických pracovníků, teď se to bude týkat jenom učitelů, ale i tak. Těch 130 % v podstatě bude velmi komplikované dodržet. A nabízím, a teď nevím, jestli panu Gazdíkovi, ten tady není, tak panu ministrovi Stanjurovi o láhev dobré skotské whisky La F, že těch 130 % na konci roku ti učitelé nedostanou. Dobře, výborně, pak ji můžeme spolu vypít někde v koutku místnosti této Poslanecké sněmovny.

Já to vnímám jako symbolický krok k tomu, že říkáme: Není to jisté, může se stát, že to školství zase může tahat za kratší konec. To by určitě byla škoda a já bych nechtěl, aby se tak stalo.

Děkuji za pozornost.