Dobré odpoledne, dámy a pánové. Jsem rád, že jako předseda školského výboru mohu potvrdit, že jednání dneska bylo konsenzuální, že jsme se snažili najít řešení, které pomůže našim školám, protože si prožívají velmi těžké období. O tom není sporu. A já jen pevně věřím, že to těžké období co nejdříve pomine. A samozřejmě toto těžké období s sebou nese mimořádná opatření, mimořádná řešení. A tento zákon je svým způsobem tímto mimořádným řešením. Úmyslně to říkám, protože si myslím, že je to řešení, které není systémové. Možná stálo za to pouvažovat o tom, abychom zobecnili toto ředitelské volno a volno, které je k tomu dáno, těch 10 dnů, i třeba k jiným nemocem, protože si myslím, že může hrozit nebezpečí dalších epidemií, přijdou spalničky, žloutenky a podobně. Čili jinými slovy řečeno, ten ředitel by mohl mít tuto pravomoc i v jiných situacích. A my to máme skutečně nastaveno v rámci tohoto zákona jako velmi výjimečné řešení. A pokud se snažíme o to, aby náš právní systém, aby naše legislativa byla jednoduší, tak jsme tímto moc tomu nepomohli.
Ale vraťme se k tomuto zákonu, který prošel konsenzuálně. Říkám to, jak to dneska zaznělo, jak to proběhlo. Z 22 přítomných 22 bylo pro tento návrh zákona, což považuji za konstruktivní přístup ze všech stran členů tohoto školského výboru. Nicméně, a to tam také zaznělo, má to své nedostatky. Vychází to ze situace, která tady byla popsána. A já ji tedy zopakuji. My v podstatě tímto zákonem řešíme problém, který se dlouhodobě táhne, a to je komunikace krajských hygienických stanic s našimi školami, to znamená konkrétně s řediteli. Není to tak dlouho, kdy jsem ještě v říjnu, v listopadu řešil obdobný problém, kdy jsme žádali po krajských hygienických stanicích, aby ředitelům pomohly poslat děti do karantény a uzavírat třídy
Odpověď zněla, že to nelze, že KHS může zavřít buď celou školu, nebo nic. To je věc, která samozřejmě vedla potom k těm problémů, které dneska máme, a proto tu dneska schvalujeme zákon, který se to snaží řádným způsobem napravit. Ale děláme to, řekněme, na úkor jisté odpovědnosti těch ředitelů, kteří z tohoto mohou mít i vyplývající problémy. Není to výjimečné, že mi přijde poštou email v kopii, kdy rodič žaluje ředitele za to, že nezajišťuje výuku, že v podstatě posílá třídy do karantény.
A dle mého názoru tímto zákonem můžeme tuto situaci docela negativně ovlivnit. Já pevně věřím, že všichni rozumní si uvědomí, že je třeba to nějakým způsobem napravit, že to nelze vyřešit úplně jednoduše, a budou tento princip, tento zákon akceptovat. Myslím si, že by to bylo záhodno, a myslím si, že bychom tím ředitelům výrazně usnadnili život.
V čem ještě vidím problém - a vidím ho právě i v tom terénu - je to, že už dnes máme za obdobných situací v různých školách různá řešení. To, že dáváme odpovědnost těm ředitelům, to samozřejmě může vést k tomu, že ředitelé budou rozhodovat různým způsobem, což samozřejmě nevnímám jako nějaký zásadní problém, ale samozřejmě v tom konečném důsledku to může vést k tomu, že se začnou někteří rodiče ptát, proč tady v této škole už se neučí a v této jiné škole se stále učí.
Čili je to věc, která samozřejmě může být komplikací, může ten život ředitelům velmi ztížit. Já pevně věřím, že opět budeme optimisty a nic takového se nestane, takže ten princip těch sjednocujících kritérií bych určitě doporučoval dopracovat s Ministerstvem zdravotnictví, aby v podstatě ti ředitelé měli alespoň podobnou metodiku nebo metodiku, která jim umožní se rozhodovat stejným nebo minimálně podobným způsobem.
No a poslední věc, kterou tady mám, tak s tím samozřejmě asi lze souhlasit, že to možná mohlo přijít dříve, protože řada ředitelů už vyčerpala to své pětidenní ředitelské volno, které mají k dispozici, nicméně tady bych řekl a cituji klasika, raději pozdě než později. Takže já jsem rád, že se tady dneska scházíme. Zákon byl projednán ve výboru, jednomyslně schválen, takže já pevně věřím, že ho tady schválíme i jako celé plénum Poslanecké sněmovny. Děkuji.
