já bych se ve svém příspěvku chtěl zabývat některými, ale skutečně jenom některými, důsledky zvýšení cen energie, a to v oblasti školství.
Energetická krize, která kosí Evropu, je nejenom logickým důsledkem invaze Ruska na Ukrajinu, v plné nahotě odhaluje příliš velkou závislost na Rusku, a také je to, jak už tady bylo několikrát řečeno, výsledek celkového unáhlení samotného Green Dealu. Dvanáctého září vláda konečně navrhla zastropování cen elektřiny a plynu, a to za 6 korun na kilowattu včetně DPH a plynu na 3 koruny na kilowattu včetně DPH pro maloodběratele. K výsledné ceně elektrické energie však musíme také připočíst nejrůznější typy distribučních poplatků a pak to, co jsme tady už párkrát slyšeli, že cena pro domácnosti a také i pro univerzity se bude pohybovat mezi 7 až 9 korunami za kilowattu co se týká elektrické energie a kolem 4 korun za kilowattu u plynu. Jak tady už bylo několikrát řečeno, jde o dost výrazné zdražení, protože dříve ta cena energie se pohybovala kolem 2 korun za kilowattu, u plynu to byla méně než koruna.
Zastropování, ač je potřebné, je tedy stále na hranici ceny násobně vyšší než na co byli zákazníci zvyklí.
Tady bych si dovolil zopakovat, poněvadž jsem nevěděl, co mají nachystáno předřečníci, tak v té obecné rovině směrem k panu ministrovi průmyslu bych se rád zeptal, proč Slovensko, které kupuje elektřinu od nás, má strop čtyřikrát nižší, asi 1,50 koruny za kilowattu, než Česká republika, která vyváží elektrickou energii a současně nám vláda definovala cenový strop na 6, respektive 7 až 9 korun za kilowattu.
Mohl bych se tady také obracet na to, proč cena ve Francii, v Rakousku a podobně, je výrazně nižší než je ten strop u nás.
Úsporný tarif, který vláda nachystala, který chystala zřejmě přes celé léto, se nezdá být zcela promyšlený, protože si myslím, že by se měl týkat v podstatě veškerých domácností do konce roku, a i ty domácnosti, které mají zafixované ceny energií, by měly dostat příspěvek na energie. Ale pak na druhou stranu od Nového roku plánuje vláda příspěvek změnit tak, že pro většinu obyvatel České republiky tento tarif nebo spíše příspěvek na elektrickou energii skončí.
Já bych se vrátil k tomu, co jsem inzeroval, že bych se chtěl věnovat dopadu na školství. Vezmu to od vrchu, čili od univerzit. Podle zástupců Rady vysokých škol univerzity nebudou schopny bez pomoci státu rostoucí ceny za energie zaplatit. Rok 2023 bude kritický, protože valná většina vysokých škol má nasmlouvané energie do konce roku 2022, ale zaplatit energii za rok 2023 při současném vývoji cen je mimo možnost vysokých škol bez toho, aby jim stát pomohl. Takhle to uvedli reprezentanti Rady vysokých škol minulý týden.
Předseda České konference rektorů, rektor Bareš, napsal před několika dny dopis ohledně zvýšení finančních prostředků do stávajícího rozpočtu, a to nejméně o částku 1,7 miliardy korun, která je určena k pokrytí zvýšených cen energií v roce 2023.
Co považuji za podstatné, že rektoři požadují souhrnné navýšení asi o 5,5 miliardy korun, kde mimo absolutně nezbytného navýšení financí na pokrytí vyšších nákladů na energie je také zdůvodněn požadavek na růst výdajů v oblasti vysokoškolského vzdělávání asi o 2,65 miliardy korun. Jedná se zejména o navýšení tarifních mzdových složek, o navýšení sociálních stipendií a podobně, a také je tam uveden požadavek na navýšení výdajů v oblasti vědy a výzkumů asi 862 milionů. Jestliže se podíváme na problém navyšování cen energií optikou čísel, tak za jednotkovou cenu elektrické energie za jednu megawatthodinu zaplatíme 7210 korun. Z toho vyplynou pak celkové náklady rezortu ve výši 1,6 miliardy korun. Navýšení cen plynu na částku 4090 korun za megawatt pak znamená nárůst skoro 1,2 miliardy korun. Jestliže k tomu připočítáme transakční náklady, pak celkové náklady na úhradu energií činí asi 3,8 miliardy korun, což je oproti nákladům v roce 2022 nárůst těch zmiňovaných 1,7 miliardy korun. Ono by se dalo říct, že to můžou zaplatit vysoké školy z rezervních fondů, to je samozřejmě fakt, ale na druhou stranu musíme uvažovat, že část v rezervních fondech vysokých škol byla již využita v průběhu pandemie covidu. Vysoké školy se proto musejí tentokrát spolehnout výhradně na pomoc Ministerstva financí. To jsou zjevné dopady.
Co se týká těch méně zjevných dopadů, já bych se soustředil na dopady, které budou znamenat nárůst běžných nákladů na život každého jednotlivého studenta, tím myslím koleje a ubytování. V podstatě studijní život se bude ruku v ruce se zvyšováním cen energií zdražovat prakticky ve všech jeho aspektech. Univerzity chtějí vykrýt mimořádný nárůst cen elektrické energie, tepla, plynu formou svých rezervních fondů a jak jsem říkal, nejsou bezedné tyto fondy a na některé komodity, zejména spojené se životem studentů, je nelze použít. Příkladem jsou právě zmíněné náklady na ubytování studenta nebo náklady na stravu. U těchto položek samozřejmě dojde ke zdražení a obě jdou nákladem za studentem samotným.
Co se týká brněnských univerzit, tak tam mám ty informace jaksi z domu, tak průběžně v rámci roku navyšovaly a stále navyšují kolejné. Masarykova univerzita s předstihem uvedený problém projednala se zástupci fakult a studentů a vysvětlila důvody zvýšení. Obdobně i ostatní české univerzity zvýšení kolejného považují za zcela nezbytný krok, větší část nákladů na ubytování stále přitom ještě nese univerzita. V Brně bydlí studenti za ceny od tří do šesti tisíc korun za měsíc v závislosti na vybavení pokoje a počtu lůžek.Patrně studenti kvůli zdražování kolejí nebudou utíkat, protože bydlením v nájemní nemovitosti si totiž nijak nepomohou, protože v komerčních bytech ubytování a energie také zdražuje. Studentům by částečně pomohlo od zdražování ulevit navýšení ubytovacích stipendií, ale to je závislé na dotaci Ministerstva školství a tato dotační podpora ubytovacích stipendií se zatím nezměnila a tím pádem škola nemůže dělat změny ve výši stipendií poskytovaných studentům na ubytování. Navýšením univerzitního rozpočtu by vysokým školám bylo umožněno alespoň částečně studentům rostoucí ceny za bydlení krýt. Samozřejmě studenti mohou teoreticky požádat o sociální stipendium. Nárok se řídí zase zákonem o vysokých školách, ale je to pouze určeno v podstatě pro jedince, kteří se ocitli v tíživé finanční situaci a tam ty podmínky jsou dost tvrdé. Příjemce musí mít příjem nižší než jeden a půl násobek životního minima. Pak má student v takovém případě nárok na sociální stipendium ve výši jedné čtvrtiny základní sazby minimální mzdy.
Co se týká jídla, je obdobná situace v menzách. Asi stojí taky za zmínku se podívat na stravování dětí v mateřských, základních a středních školách, kterým se budou zdražovat obědy. Ještě před začátkem školního roku a skokovým růstem energií avizovala většina škol, že bude nucena obědy zdražit aspoň o 10 %. Mě přitom šokuje, že na základě informací z běžného tisku v podstatě při 18procentní inflaci, když bylo provedeno šetření, tak tři čtvrtiny všech českých domácností hovoří o tom, že budou muset v nadcházejícím školním roce omezit výdaje související se vzděláním jejich dětí. Finančním potížím tak nečelí dneska už jen vybraná skupina nízkopříjmových rodin, které pobírají sociální dávky, ale problematika zdražování naprosto všech nezbytných komodit našeho života bude mít dopad na drtivou většinu českých domácností a rodiny s dětmi tento dopad pociťují samozřejmě dramatičtěji. Možná by rodičům, zejména samoživitelkám a samoživitelům nebo rodičům s nízkými příjmy pomohla vyšší podpora ze strany státu formou příspěvku na obědy. Alternativně bychom mohli zvažovat alespoň zavedení možnosti státem zcela hrazených dopoledních svačin ve školce či ve školní jídelně. Na základě informací z Ministerstva školství vím, že v návrhu státního rozpočtu pro rok 2023 je podpora pro děti na obědy zajištěna pouze ve výši 60 milionů korun. Ministerstvo školství jedná o navýšení o dalších 10 milionů korun. Ani tyto finance však vůbec nebo zcela nepokryjí potřeby škol, respektive dětí. O další podporu v řádu desítek milionů korun se starají neziskové organizace a nadační fondy, které bez ohledu na to, kdy přijdou peníze na obědy z Ministerstva školství, zajišťují pro skutečně potřebné děti teplé jídlo alespoň jednou denně. Tady je potřeba si uvědomit, že cash flow těchto peněz je takové, že dotace z Ministerstva školství přichází se zpožděním, takže v podstatě nezbývá, než aby první měsíce roku byly zálohovány ze soukromých zdrojů nejrůznějších organizací, jako je Women for women a podobně. A když se na to budu dívat konkrétně, tak v roce 2021 ta dotace byla 17 milionů a přišla až v březnu, čili do toho března to někdo musel krýt. V roce 2022 ta dotace přišla dokonce až v červnu, takže zase to muselo být kryté těmi donátory.Takže tady je důležitá nejen ta výše peněz, ale i ten cash flow.
Na závěr bych chtěl zdůraznit, že je tedy potřeba podpořit i ze strany školského výboru zmiňovaný požadavek Ministerstva školství, přesněji řečeno reprezentací, které požadují navýšení státního rozpočtu kapitoly Ministerstva školství alespoň o uvedených 5,5 miliardy korun. Potom je také potřeba, abychom se bavili nejenom tady o té operativě, ale abychom se bavili taky o tom, jak řešit krizi ve střednědobém a dlouhodobém horizontu a uvažovat o zvýšení energetické soběstačnosti formou zateplování plášťů budov, instalací střešních fotoelektrických panelů, instalací tepelných čerpadel a dalších technických věcí. Je proto nutno nebo bylo by vhodné, abychom vypsali, aby stát vypsal, vláda vypsala dotační programy, ovšem s nízkou mírou spoluúčasti vysokých škol nebo vůbec škol, protože tam prostě peníze nejsou.
V podstatě na závěr bych chtěl říct, že podporuji legitimní požadavky reprezentací vysokých škol na zvýšení stávajícího rozpočtu a že tyto dopady je potřeba řešit právě tím, že dojde k navýšení rozpočtu.
Děkuji vám za pozornost.
