Návrh zákona byl rozeslán 28. března, první čtení proběhlo 16. dubna. Výstupem prvního čtení a v podstatě jednání výboru bylo usnesení, což je sněmovní tisk 660/2. 3. září proběhl k dané problematice kulatý stůl za účasti zástupců prakticky všech stakeholderů. Byli tam rektoři, kteří reprezentují Českou konferenci rektorů, zástupci Akademie věd a reprezentace Rady vysokých škol, odborářů, zástupci Úřadu vlády pro vědu a výzkum a samozřejmě zástupci studentů, kteří byli v uvedeném procesu úprav ministerstvem předloženého textu tvorby velmi aktivní.
Byl navržen a projednán pozměňovací návrh skupiny poslanců napříč politickým spektrem. V době mezi prvním a druhým čtením návrhu se objevilo několik dalších návrhů, které nebyly projednány na příslušném podvýboru, některé z původních pozměňovacích návrhů byly upraveny na základě připomínek rektorů z vysokoškolského prostředí.
Sněmovna se také musela vyjádřit k původnímu, z dnešního pohledu nedokonalým návrhům, které byly vloženy do informačního systému těsně před druhým čtením a které nebyly projednány na podvýboru a na výboru. Možná si vzpomenete, proběhla kolem toho relativně bouřlivá diskuze.
Z hlediska obsahu předloženého sněmovního tisku bych rád zdůraznil několik skutečností, jednak oceňuji, že předložený tisk reaguje na řadu praktických problémů, před kterými univerzity stojí a které se snaží řešit, tím mám na mysli například právní ukotvení pozice zahraničních univerzitních poboček v českém univerzitním prostředí, což pokud čtete média, tak vidíte, že je to dokonce i teď pořád potřeba tu změnu udělat.
Za plus předloženého vládního návrhu považuji definování akademických souborů učitelů a studentů univerzit, posílení nejenom sociálního statutu doktorandského studia a řadu dalších změn. Někdy však poměrně kvalitní návrh ministerských úředníků zůstal na půli cesty, například otázka kvality a jeho řízení na univerzitách také mohla být lépe zakotvena legislativně a podobně.
Možná že nejenom limitované finanční prostředky, které dostávají univerzity od státu, ale i systém řízení s malou pravomocí rektorů, nás odlišuje od zahraničních univerzit. Je nutné si uvědomit, že stát, který vkládá miliardové prostředky do výzkumu a výuky univerzit, musí mít prostřednictvím rektora, jeho managementu, prostřednictvím správních rad vliv na chod a řízení škol. Toto není omezování akademických svobod, toto je o vlivu státu na řídící systém univerzity.
Domnívám se, že je načase vytvořit robustní systém v čele s rektorem univerzit, tak jak známe ze západoevropských univerzit. O tomto problému proběhla prakticky na všech jednáních bohatá diskuze. V některých částech návrhu novely, zejména ve zmiňované oblasti definování systému univerzit, je zřejmé, že návrh není dotažen. Z tohoto pohledu Sněmovna nevyužila podle mne příležitosti vytvořit západním univerzitám konkurenceschopný systém řízení v čele s lídrem. Jednou bude nutné posílit roli rektora jako generálního manažera univerzity a posílit úlohu jeho týmu v řízení školy.
Dále je nutné posílit roli správní rady, kde mají zasedat nejzkušenější, nejlepší manažeři a reprezentanti dnešní společnosti.
Překvapuje mě, že pravicoví představitelé akademické veřejnosti v minulosti bojovali za to, co jsme jim dneska naservírovali na stříbrném podnose, a představitelé v uvozovkách dnešní pravice se tváří, jako kdybychom chtěli zničit či poškodit stávající univerzitní systém.
Jsem skutečně zvědav, zda se podaří alespoň zmenšit manažerskou platovou vzdálenost mezi průměrným, například německým a českým učitelem, tak, jak to stávající předseda vlády v souvislosti s dorovnáním průměrných mezd českých pracovníků s německými firmami v neděli myslím slíbil.
Děkuji za pozornost.
