Vážené kolegyně, vážení kolegové, není to poprvé, co na půdě Poslanecké sněmovny vystupuji, abych předložil argumenty proti omezení otevírací doby obchodů. S nadsázkou řeknu, že mě fascinuje, že tento legislativní paskvil nebyl smeten ze stolu hned v prvním čtení, a nyní o tomto tématu diskutujeme už ve čtení třetím. Od příznivců restrikcí jsem zpočátku aspoň během těchto diskusí slyšel argumenty, které sice stály na hliněných nohou, ale byly věcné. Bývá však příznakem řady rozprav, když navrhovateli dojdou argumenty, že se uchyluje k pseudoargumentům.
První z nich patří do kategorie "oni taky". A tak nám tu socialisté a populisté dávají za příklad různé evropské státy, které prodejní dobu určitým způsobem regulují. Když tedy někteří poslanci vyslovují jména zemí, kde omezení prodejní doby platí, nedokazují, že toto opatření je dobré pro Českou republiku. Už Aristoteles věděl, že společnosti jsou různé a že tedy není dobré automaticky přejímat zákony, které mohou fungovat v jejich zemích. Měli bychom pečlivě pozorovat souvislosti, historický kontext, ve kterém určitá země legislativu přijala. Pochopení hlubších souvislostí přispěje i ke kvalitě zákonů, které přijímáme. A samozřejmě je dobré řídit se také vlastní empirickou zkušeností. Ti, kteří tvrdí, že v Rakousku omezení otevírací doby obchodů existuje, mají pravdu. Už ale nevidí nebo nechtějí vidět problémy, které toto nařízení způsobuje. Stačí se podívat na ten zběsilý úprk pro zboží všeho druhu, dokud jsou obchody otevřeny. Větší počet lidí musí nakoupit za menší čas na stejné ploše. Obchody totiž nafukovací nejsou. Výsledek? Menší komfort pro zákazníky, více stresu pro zaměstnance.
Další z pseudoargumentů, který jsem slyšel, je tento: Dřív lidé trávili svátky se svými blízkými, dnes radši chodí do obchodních center. Pokud obchody zavřeme, lidé se opět vrátí ke svým rodinám. Je to samozřejmě nesmysl. Nepochybuji, že čas lze trávit smysluplněji než bloumáním po obchodních pasážích. Opět se ale jedná o velmi povrchní hodnocení. Životní styl je jiný, celá společnost je jiná, ano, vazby mezi lidmi, mezi členy rodin jsou slabší. To je ale důsledek právě sociálního inženýrství, které levice tak často a ráda používá. Nedovolme, aby náš volný čas opět regulovali politici a úředníci. Silnějších vazeb v rodinách určitě nedosáhneme omezením otevírací doby nákupních center.
A "do třetice všeho zlého" - argument o prodavačkách, které by rády byly se svými rodinami, ale zaměstnání jim v tom brání. Já na druhé straně mohu jako pedagog vyprávět příběhy studentů, kteří přivýdělek ve svátek vítají. Oba případy jistě existují, ale to ještě zákonodárce neopravňuje, aby komukoliv bránili pracovat v určitý den. Připomínám, že pracovat ve svátek není povinnost, ale možnost. A každá možnost je symbolem naší svobody. Vzpomínám, jak před rokem 1989 komunisté povinně hnali do práce občany ještě na Štědrý den. V jiné svátky se zase každý musel účastnit povinného veselí na manifestacích. Sociální inženýrství tedy nevedlo k možnosti trávit volný čas podle vlastních preferencí. A sociální inženýrství nepřináší lidem nové možnosti ani dnes. Jak jsem již řekl, možnost znamená i svobodu. Proč tedy podpořit zákon, který nejen že lidem své možnosti, tedy svobody nepřinese, naopak o možnosti - nákup nebo práce - nás všechny připravuje. Proto i dnes apeluji na zdravý rozum, neregulujme jednání, které není nebezpečné, nesnažme se řídit, co mají lidé dělat ve volném čase. Nejednejme proti smyslu instituce, do které jsme byli zvoleni.
