Ministři se chtějí nějak významně zapsat dříve, než budou nahrazeni. Což se za posledních deset let děje průměrně jednou do roka.

Poznávacím rysem školských reforem bývá zaměření na okrajové záležitosti, ignorování názorů pedagogů i dalších odborníků a především vytváření problémů úplně nových. Novela zákona o vysokých školách v pořadí již patnáctého českého ministra školství Marcela Chládka (ČSSD) přesně splňuje tato kritéria. A v legislativním procesu vydržela déle než samotný ministr odvolaný v červnu loňského roku.

Roli okrajové záležitosti, která přitáhne pozornost, plní jmenování profesorů a možnost odebírat tituly. Mediálně to jsou jistě vděčná témata avšak s nulovým dopadem na fungování vysokých škol.

Novela obsahuje také jednu dobrou myšlenkou, kterou je zavedení institucionální akreditace. Kvalitní školy tak dostanou větší volnost pro tvorbu svých studijních programů. Naopak zcela ignorovanými otázkami zůstávají změny ve financování upřednostňující kvalitu nad kvantitou, podpora vědy, nadměrný počet vysokých škol atd.

Novela zákona o vysokých školách prošla Poslaneckou sněmovnou očištěna od některých škodlivých navrhovaných změn. V původním návrhu byla výrazně okleštěna práva fakult, koncentrovat veškerou moc v rukou rektora by ale bylo škodlivé.

České vysoké školství se přitom nebrání změnám; naopak po nich volá v zásadních oblastech. Na skutečnou podporu technického vzdělání a spolupráce se soukromým sektorem, transparentní a stabilní financování vědy nebo konec vysokých škol s pochybnou úrovní si budeme muset počkat.

prof. Ing. Simeon Karamazov, Dr.
poslanec PČR