přicházím k vám s žádostí o zařazení dvou bodů podle mě nekonfliktních a apolitických. Jak už je mým zvykem, jedno se týká jednoznačně zdravotnictví a druhé se týká také zdravotnictví, a byť se vám může zdát na první pohled, že ne, ale ono všechno souvisí se vším.
První bod, který by byl - stomatologická péče v České republice - je bezesporu zdravotním, tak mně přichází týdně desítky žádostí, pravděpodobně i vám samozřejmě - o tom, že člověk nemůže mít zajištěnou stomatologickou péči. Upozorňují znovu, že to je apolitické, protože zuby máme každý, někdo už tedy je nemá, někdo je má, ale v každém případě se s tím potýká každý.
Problémem je, že lidé se domnívají, že toto může vyřešit pojišťovna, ale to není pravda. My můžeme pouze na ty kolegy, kteří mají smlouvu s pojišťovnou. A domnívám se, že by bylo nasnadě, proto žádám o zařazení, dát určitým způsobem i podporu ministrovi zdravotnictví. A v té diskusi by mohly vzejít mnohé podstatné věci, mnohé podněty, jakým způsobem se tedy tady domoci, řekněme, větší dostupnosti stomatologické péče.
Pro ty, kteří se tím nezabývají - a věřím, že ne všechny to zajímá - tak vlastně dítě začíná být v péči stomatologa opravdu od mala a první, co už mu dává většinou jeho pojišťovna, je vyšetření v prvním roce, kdy může odhalit nějaké velké problémy. Potom do jisté míry je toto již na rodičích. Zase mnozí jste mladí nebo jste se nezabývali zdravotnictvím, my jsme všichni vítali v roce 1990 ty aktivity, že budou stomatologové takoví jako opravdu samostatní a autonomní a tak dále, v domnění, že za prvé jich bude dostatek, to možná byla naivní představa, a za druhé, že si rodiče velmi zodpovědně vyberou.
Tyto naše představy se úplně nenaplnily, jak vidíte po třiceti letech. Za prvé stomatologů, jak tvrdí pan docent Šmucler, je dostatek a já s ním nebudu polemizovat, protože asi to ví lépe, ale nejsou dostupní. Takže já se domnívám, že tato problematika je velmi ožehavá a prosím o zařazení tohoto bodu, bude-li zařazen jako první bod po pevně zařazených bodech, protože tam nevidím nic, co by mohlo být z politiky, neboť zuby bolí stejně všechny vlevo, vpravo, uprostřed, nahoře i z jihu. Takže tady za to velmi děkuji.
A druhý bod, který načítám tady od tohoto pultu, je bodem, který přineslo dnes ranních deset mailů a jedná se o velký problém, a to dostupnost klinických psychologů pro děti prosím. Tady už mi nejde ani tak o dospělé jako o děti. Čili druhý bod by byl Dostupnost péče klinických psychologů v pediatrii. Důvod? Jednak jich je mnoho, ale z dnešního dne mám některé konkrétní školy, kde počet cizinců dosahuje více než počet českých dětí, takže v těch třídách učitel špatně učí, asistentů tam je více, než je únosné nebo na ně nejsou peníze a dopadá to tak, že ty děti začínají mít poruchy chování, rodiče si s tím nevědí rady, mají zhoršený prospěch, bolí je hlava, ale to není záležitost pediatra, takže pediatři výslovně volají po dostupnosti nebo koordinaci nebo alespoň nějakém doporučení, jak budeme řešit dostupnost klinických psychologů v pediatrii.
To není jednoduché. Ten klinický psycholog musí splňovat podstatně přísnější kritéria než psycholog pro dospělé. A protože řada z vás tady samozřejmě je na různých úrovních samosprávy a víte dobře, že tam prochází přes zdravotní rady atd. to řízení, tak proto velmi prosím o zařazení tohoto bodu, protože zase by to byla podpora potom pro Ministerstvo jak školství, tak zdravotnictví, protože by mohla potom hovořit s vámi z terénu na toto konkrétní téma. Takže prosím o zařazení druhého bodu, a to je Dostupnost péče klinických psychologů v pediatrii jako druhý bod po pevně zařazených bodech.
Děkuji.
