Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážení páni ministři, vážené dámy, vážení pánové, jak vidíte, tak záležitost, která jistě měla přinést mnoho dobrého a jistě přinesla, je zdrojem velké debaty a já mám ráda ve věcech jasno, tak bych položila několik základních otázek a podle toho dále se bude ubírat tedy i další šetření.
Zeptala bych se - Brno, velká fakultní nemocnice, nemá žádné nedobytné pohledávky od cizinců? Já jsem si ta čísla zjistila. Předpokládám, že musí - ano, má, děkuji. Děkuji za správnou a pravdivou odpověď.
Chápu, je to těžké. Vrátím se trošku do historie. V roce 1990 - 1991 samozřejmě cizinci měli poněkud omezený přístup, ne že by jim byla omezena zdravotní péče. Ale vzniklo v nemocnici na Homolce velké oddělení pro cizince, kde jsem měla tu čest pracovat a tudíž mi věřte, že se tím zabývám opravdu dlouho, protože je to téměř třicet let. My tady hovoříme zejména o určitých nejasnostech, někdy i lžích, které se říkají cizincům z východních zemí, ale já vás mohu ujistit z praxe, že každý člověk vychází ze svých ekonomických možností, ale i západní cizinec, takže je zcela přirozené, řekněme, a pro nás pochopitelné, že se jde zeptat, když někam jede, kde se může pojistit co nejlevněji. To mu nevyčítám. Prosím vás, to je běžné. I my si porovnáváme. Otevřeme televizi a máme tam Srovnej to, ať už je to povinné ručení nebo i to pojištění. A samozřejmě se ukázalo, že na tomto trhu jsou lidé nebo právní subjekty, které chtějí vybrat peníze, ale to plnění pokud možno ne.
Takže všechny velké nemocnice, které s tím mají zkušenosti, mají nedobytné pohledávky. Proč říkám nedobytné? Sloužím mnoho desítek let a řeknu vám svoje případy. Nebudu se odvolávat ani na literaturu, ani na to, co mi kdo řekne. Mám vlastních zkušeností mnoho.
Dvě hodiny v noci, kolegové, kteří slouží, znají tuto situaci, přichází pacient. Není to úplně akutní, nemá krvácení, prostě přichází, je mu špatně, je to cizinec. Nikdo v našich podmínkách si nedovolí to, co se někdy ve světě děje, pacienta neošetřit. Nikdo. To také budeme asi ve shodě. Je hezké, že by měl vzniknout registr, ale pane senátore, řediteli, doktore, kterého si velmi vážím, přece ve dvě hodiny v noci vám můžu garantovat, že bude trvat léta, než se do něj dostanu a bude to tak, jak říká kolega Janulík, pacient má u sebe jakousi kartičku a on je i hluboce přesvědčen, že je pojištěn na všechno, prosím pěkně. On prostě hledal nejlevnější pojistku. Ta pojistka by možná stačila na nějaké úplně běžné ošetření, ale z toho ošetření, které se původně nezdálo zcela akutní, bylo to jen zhoršení obtíží, vyplyne nutnost gastroskopie v půl třetí ráno, povolání chirurga a ten člověk náhle zjišťuje, že vlastně je akutní. Pak se to řeší samozřejmě jinak. Nikdo z našich nemocnic nikdy - a předpokládám, že kolegy tady znám - pacienta neodmítne, protože to prostě neděláme.
Chci jenom říct, že to je třeba příklad, který se poněkud zvrtnul, ale i situace, která je jiná, kdy prostě pacienta ošetřím a on tam třeba je někde dvě hodiny na sledování, porovnáme tlak nebo něco podobného, on opravdu dostává potom - buď nám podepíše jakýsi dlužní úpis a něco a přichází ráno. A teď začíná velký kolotoč pro pracovníky na tom oddělení, které jsou buď pro cizince v některých nemocnicích, někde to splývá s pracovišti pro styk s pojišťovnou, protože ti začínají, prosím vás, pátrací akci.
Začínají zjišťovat, jestli vůbec tedy to razítko je platné. Protože opravdu ve dvě hodiny v noci to nikdo nejsme schopni zjistit. To mi věřte že ne. Předpokládám, že máte podobné zkušenosti. Náhle zjistí, že sice razítko platné je - to je potom i dobře, to už máme radost. Čili jakási tato instituce existuje, akorát že ji nikdo nedohledá. Takže fakturu nikdy nedostaneme. Takže nemocnice mají desítky milionů nedobytných pohledávek. Upozorňuji, že ten pacient za to opravdu nemůže. Protože on jenom nejlevnější pojistku a prostě nalítl. Bohužel to tak je.
Abychom se trošku vrátili ještě do té doby, prosím. Abych tady nebyla jenom, že se díváme na východ, tak vás ujišťuji, že jsem byla u toho, kdy pro pacientku přijel zlatovolantový zahraniční vůz, ale faktura zůstala kompletně neuhrazena. Prostě stane se. Čili tam ty problémy jsou a je to záležitost opravdu poněkud složitější.
Další věcí, kterou bych chtěla říci, je, že podíváme se trochu na tu historii, která tady byla. Protože v roce 1990 jsme opravdu byli taková vlajková loď pro toto, tak se zjišťovaly informace, údaje. Musím vás ujistit, že když nám poprvé odešel cizinec vědomě bez zaplacení - to se také stalo - s nějakou malou pojistkou, tak jsme na to všichni velmi překvapeně koukali, protože jsme se domnívali, že to není možné. Ale samozřejmě to možné je, je to život a je to běžné. Musíme s tím počítat a musíme se proti tomu bránit.
Chtěla bych jenom říci, že to VZP, nyní tedy PVZP, ale VZP, to výsadní postavení dostává vždycky v době krize. Když je doba míru a nic se neděje, tak máme jiné problémy a tak dále. Poprvé to bylo v roce 1995 za vlády ODS, kdy jsme přesně s těmi kolegy mluvili - tehdy jsem vůbec netušila, že bych někdy stála tady - protože bylo potřeba toto řešit a bylo potřeba vnést jasno do toho problému. To znamená, opět se hledala cesta, jak zamezit těm únikům, které tady jsou. Až do roku 2004 a posléze v roce 2012.
Bylo to tak, že vláda České republiky usnesením 180 z 21. března 2012 rozhodla o zpracování návrhu zákona. Zrušila ten zákon 266/2006, ve znění pozdějších předpisů. Na to navazovalo rozhodnutí Legislativní rady vlády ze dne 26. ledna 2012, kterým se měnil zákon 266, ve znění pozdějších předpisů, a tak dále. Z toho byly dále závěry porady ekonomických ministrů k té problematice z 15. února 2012.
Tyto dokumenty - a teď mi jenom dovolte vsuvku, je mi jasné, že tady máme věhlasné právníky a že každý má nějaký právní názor a ten mu samozřejmě nikdo nebere. Ale už z toho, co tu bylo řečeno, mám pocit, že v předkládané novele je tolik nejasností a tolik problémů, které se mají řešit a vylepšit jí, že nejlepší by opravdu bylo ji opravdu stáhnout a dopracovat po předchozí dohodě.
Takže jenom chci říct, že v tom roce 2012 se ukázalo, že pokud nebude dále nakládáno jinak, tak tam ty dokumenty by měly nesoulad s právem Evropské unie. Čili to monopolní postavení Kooperativy a České pojišťovny vzhledem k tomu, že se nezrušila ústava, stále trvá, přestože už má tady to, že to není správně. Abychom si jenom ujasnili věci.
Čili když se sahá k těm, řekněme, ochranným mechanismům, které mají ochránit jednak trh zdravotnictví - protože to je prostě samozřejmě služba jiná, byť poněkud specifická, ale také služba - tak obvykle - a jak vidíte, udělaly to vlády úplně jiné, než naše - sáhly k tomu, že určily pojišťovnu. Za prvé měly jasnou představu o tom, kolik těch, řekněme, pacientů tam může projít. Mohly si udělat určitou predikci. Za druhé to, co bylo pro ně důležité, chránily zdravotnické zařízení. Protože my jsme tu pro občany České republiky. A nás jako vás všechny volí občané České republiky a volí nás pro to, abychom zabezpečili jejich práva. Samozřejmě s tím, že jsme velmi solidární a s tím, myslím si, že není problém. Ale tady už potom dochází tedy k velkým problémům, které se bohužel jinak nedaly zhodnotit.
Čili vždycky to bylo kvůli nějaké krizové situaci, nekalým praktikám, které přerostly tu únosnou mez. Jak už tady bylo zmiňováno, provize 80 %, nízké ceny a vědomé podpojištění toho člověka. Protože ta mnohá pojišťovna to má samozřejmě jako svůj byznys plán, chce vydělat a je jí úplně jedno, jestli toho pacienta ošetříte, nebo jestli to zdravotnické zařízení kvůli tomu zkrachuje. Prostě tam nehledejte žádnou velkou etiku. Ona tam také nebývá.
Jinak abychom si řekli, tak PVZP proplatila nyní 98 % nákladů přímo zdravotnickým zařízením. Ostatní pojišťovny asi pět procent. Ty pojistky navíc, jak dobře víte, od roku 2020 měly problémy v době covidu, kdy tyto pojišťovny prostě nehradily jednak covid, jednak ani očkování proti covidu. Můžu vás ujistit, že jsem sloužila v očkovacím centru IKEM, takže tam přicházeli tito cizinci, byli zmatení, byli z toho nešťastní, my jsme byli také nešťastní samozřejmě. Protože oni měli představu, že když se tam jednou pojistili, takže ta pojišťovna je seriózní. Prostě nebyla v tomto případě. Hleděla pouze na svůj zisk a bylo jim úplně jedno, co s tím člověkem bude. Takže to bylo pro mě velmi nepříjemné i smutné, protože jsme tohle tam museli řešit.
Podívejme se ještě na některé věci, které tady jsou. Musím říci, že při pohledu na ten zájem o tuto problematiku - a jsem ráda, že jste přinesli ten problém, máme o něm hovořit, jenom si myslím, že ta novela prostě není k tomu schvalovat. Je to k hovoru bezesporu, možná i k vylepšení. Může se tam dát i řada dalších věcí, ale ke schválení to opravdu v tomto polotovaru není. Ten je tak syrový, že i z toho, jak jste odpovídal, je mi jasné, že tam je mnoho věcí dále k řešení.
Když se tak dívám do těch lavic, tak pojďme si to trošku zjemnit kulturou. Jistě mnoho z vás má klasické vzdělání a znáte čínské verše psané na vodu. Když tady vidím zájem o tu věc, tak bych si dovolila parafrázovat. Tam je. "Marno do duše může psát, když nechce vás milovat." Já bych řekla: "Marno do uší kolegů hovořiti, když nechtějí vás slyšet." Je mi to líto, ale musím to tak říct. Protože zájem o to evidentně velký není.
Přitom je to velmi důležité, protože ta nejasnost samozřejmě zdravotnická zařízení, bere tam kapacitu, která by mohla být využita účelně. Krom toho, že to asi nedělá dobrou vizitku, protože mnozí cizinci, prosím vás, sem nepřijíždí, aby tady parazitovali na tom systému. To tak není. Mnozí samozřejmě mohou přijet za ekonomickou výhodností. To je naprosto v pořádku. Dělá to mnoho našich občanů a nemůžeme k tomu říct cizí slovo, ani že je to špatně. Ale oni se stávají obětí, řekněme, pouze toho tvrdého byznysu. Myslím si, že Česká republika by v tomto měla mít jasno a měla by být seriózní, protože to by nám jistě mnoho přinášelo.
Jinak bych řekla, že ještě se tady samozřejmě objevilo, že snad něco není v pořádku, co se týče nějakého protisoutěžního postavení. Tak prosím pravda je, že ÚOHS dal k pozměňovacímu návrhu platné novely v roce 2020 kladné stanovisko po velmi pečlivém zkoumání. A věřte mi, že byla velmi tvrdá, ta situace, kdy oni opravdu zkoumali každé slovo a vyjadřovali se k tomu odborníci jednoznačně.
Dále chci ještě říct, že možnost intraunijní arbitráže vylučuje nejen skutečnost, že došlo k ukončení platnosti dohod o ochraně a podpoře investic k 10. 12. 2021, ale judikaturní závěry vyslovené Soudním dvorem Evropské unie ve věci (?) versus Slovensko, spisové číslo C284/16, které bylo východiskem pro zrušení těchto dohod. Protože bylo konstatováno, že tato doložka obsažená v intraunijní dohodě o podpoře a ochraně investic, by ohrožovala autonomii unijního práva a musela tak být považována za zakázanou ve smyslu článku 264 a 344 Smlouvy o fungování Evropské unie. Tedy že všechny rozhodčí doložky obsažené v intraunijních dohodách o podpoře a ochraně investic jsou neslučitelné s unijním právem. Máme tady k tomu názor Soudního dvora.
Jak říkám znovu, domnívám se, že je tady tolik nejasností, že si to zasluhuje velké povídání našich kolegů expertů právníků. Protože já vám tady mohu toto citovat, ale nejsem schopna samozřejmě říci, za jakých věcí ten Soudní dvůr vycházel, nejsem právník. Ale ten závěr je pro mě jednoznačný.
Jestliže naši kolegové právníci mají jiný názor, mohou mít pravdu, já vůbec netvrdím, že Soudní dvůr jediný má právo na to, říkat pravdivé věci, tak ale, prosím pěkně, musí se o tom hovořit a musíme mít jasnou oporu v těch podkladech, které by k tomu vedly. Protože jinak musím říci, že všechno, co tu je řečeno, je to nějaký osobní názor právníka, kterého si vážím, ale pro mě má zásadní význam to, co napsal evropský dvůr a jeho Soudní dvůr, protože se doložil, protože to dali jako výnos a je to rozhodnutí, a to je platné. Takže říkám znovu, věci se mění, může tam být názorů mnoho, můžeme třeba vylepšit ten názor a ukázat, že nebylo všechno jasné, ale zatím tady tuto debatu nevidím, vidím tady předkládanou novelu, která je nedokonalá, má mnohé nejasnosti, na některé nemáme tedy ani odpovědi, a hlavně jde proti tomu rozhodnutí tedy Soudního dvora Evropské unie.
Jinak ten rozpor s právem Evropské unie je jedním z konkurujících si právních názorů, které jsem už říkala a nemůžeme nahlížet na to zdravotní pojištění cizinců, kteří pobývají na území naší republiky, jenom formálně, chtít vyhovět jedné straně jenom kvůli výnosům byznysu, protože říkám znovu, že jako Česká republika máme za prvé absolutní závazek k našim občanům, ale za druhé i k těm lidem, kteří sem přijíždějí v dobré víře, chtějí splnit všechny podklady a prostě narazí, a proto je musíme chránit.
Čili já se domnívám, že ta předkládaná novela nyní je opravdu napsaná trošku nešťastně, nedokonalá, nedokončená, s mnoha otazníky velkými, a jestliže ty otazníky jsou takové, že předkladatelé na ně ani neumějí - ani nechci, aby odpovídali teď, protože to je složitá záležitost a nemůžeme chtít od jednoho člověka, aby tam všechny ty nuance pojmenoval, protože jsou složité, tak se domnívám, že by se opravdu měla vrátit, přepracovat, ale před tím - před tím, ne až bude tady na stole - bychom měli opravdu využít zkušeností našich kolegů právníků, samozřejmě zkušeností zdravotníků, pacientské organizace a tak dále, abychom prodiskutovali všechny problémy, plus těch pojišťoven, které by se k tomu mohly vyjadřovat.
Další takovou věcí, která je velmi úsměvná z mého pohledu, ale zakládá velké podezření, že ty pohnutky nejsou čisté, Asociace pojistitelů a pojišťoven si objednala u jedné televize nějakou reportáž, byli za mnou včera, musím říci, že paní reportérka byla velmi slušná, snažila se zorientovat v problému, ale když jsem jí vysvětlila, že to si stěžuje někdo někde, opravdu paní, která si nikde jinde nestěžovala, a doporučila jsem jí, že v předsednictví, nebo předsedou dozorčí rady PVZP je pan Ing. Kalousek, kterému jistě nikdo nemůže vnucovat myšlenku, že by chtěl jakkoli chránit nějaký názor ANO, ale je velmi spravedlivý, zkušený, a nedostal toto, neobrátili se na něj, neobrátili se na vedení PVZP tito lidé, tak to ve mně nutí myšlenku, že to je trošku manipulované, že to není jasné, protože jinak se mohli domoci nápravy, je-li tam co napravovat, já samozřejmě ten případ neznám. Ale ono to takhle vypadá, jako když nakoupíte - abych neříkala - v jednom Hypermarketu, ale půjdete to reklamovat do druhého. Je to nesmyslné, oni se neobrátili vlastně na pojišťovnu vůbec. Takže je to špatně a jak vidíte, to obsazení je tam jednoznačně takové, že by to bylo určitě posouzeno velmi dobře.
Čili doporučuji, prosím pěkně, znovu to opakuji, tuto novelu vrátit, je podle mě nedokonalá, povrchní a je tam mnoho věcí, které se musí vyjasnit ne proto, že by předkladatelé se tomu nevěnovali, ale proto, že ta problematika je tak široká, takže to si myslím, že se ještě musí vzít v potaz.
Dále bych chtěla ještě říci, že co se týče té nadbytečné Kanceláře pojistitelů, což tam senátní návrh má, prosím vás, ona vlastně nikdy nedořešila žádné návrhy na nějaké nekalé praktiky.
Co se týká možnosti stornování pojistek, tak to je velmi těžká právní, bych řekla, otázka, já jenom když jsem viděla ten návrh, tak jsem se ptala renomovaných právních kanceláří, a ony nemají jednotný názor vůbec, protože by mohlo dojít právě k poškození té pojišťovny. A já opakuji znovu to, co už řekl kolega Janulík, že tam opravdu všichni máme osobní zodpovědnost, takže jenom pozor na to, abychom - nebo abyste ve snaze někomu vyhovět tedy nepoškodili opravdu to české prostředí více, než je únosné.
Jinak rozšiřovat veřejné zdravotní pojištění o další skupiny osob cizinců s dlouhodobým pobytem dle některých právníků je v rozporu s usnesením vlády číslo 607/2014, které není zrušeno. Já nevím, je to právní názor, je to názor právníka, čili pozor na to, že byste se mohli dostat do rozporu i s tímto.
Jinak opakuji znovu, že naprosto majoritní, monopolní pojišťovny Kooperativa i Česká pojišťovna prostě přes to, že tam bylo vysloveno významné jaksi zdvižení palce evropskými strukturami, tak se to stále neřeší. Takže bych byla velmi ráda, kdyby všechno se řešilo opravdu pro všechny. A pozor, budeme-li hovořit o této novele, můžeme se opravdu podívat na všechny problémy, které tam jsou, a říkám znovu, myslím si, že tady je tolik zkušených právníků, že nám pomohou nějak najít tu cestu plus že tam budou i ty pojišťovny, abychom se nedopustili nějaké nepravosti vůči českému prostředí. A chci upozornit na to, že tam opravdu je osobní zodpovědnost.
Čili já musím říci, že z mého pohledu tady je mnoho otázek. Za prvé - další, jak by byl řešen, a opravdu to nevím, ptám se, pacient který přichází, nezdá se nám nic akutního, ale ono se z něj stane to, čemu říkáme v medicíně milionový pacient. Prostě jeho nemoc bude taková, že jakmile ji začneme léčit, dostáváme se do situace, kdy to léčení je opravdu tak drahé. A já se ptám, tam nenacházím odpověď, tam prostě jsem nenašla odpověď. Čili může to být třeba jednoduché, třeba právníci řeknou - ano, to půjde takhle, takhle, já to prostě nevím, a tato otázka třeba je velmi důležitá, protože si neumím představit, jak bychom teď, ať už ten občan je původně z jakékoliv země, prosím pěkně, opravdu nekoukám jenom na východ, protože mám osobní zkušenosti s tím dalším světem - to ho pošleme domů? To se tu ještě nestalo. To ještě česká nemocnice nikdy neudělala, aby rozléčeného pacienta jenom proto, že je drahý, poslala pryč. A já bych byla nerada, kdybychom tady brali praktiky některých zemí, kde by se toto stát mohlo. Takže to je třeba moje otázka, na kterou nemám odpověď.
Zrovna tak ne úplně jasně je tam formulováno i pojištění dětí. Já plně chápu, co jste říkal, pane senátore, prostřednictvím paní předsedající, ale to vysvětlení je vaše osobní, já tam chci ten právní podklad, právní názor, protože už jsem se tady poučila, že ono někdy to, co se zdá jako úplně jednoduché a rozumné, tak v momentě, kdy k tomu přihlédnou kolegové právníci, mi ukážou, že se mýlím, že to není tak jednoduché. Já to jenom nevím. Čili to je další věc, kterou bych chtěla říci.
A pak je tady další věc, to je eventuální - a na to tam také nenacházím odpověď, a když už to tady máme, tak pojďme se na to podívat kompletně, to je tedy doléčení těchto cizinců, kteří opravdu mohou podstoupit nějakou léčbu - prosím, nepřijeli kvůli ní, nechci nikomu podsouvat, že by sem jel kvůli tomu, že se jde léčit, prostě lidi jsou nemocní, nemoci nechodí po horách, ale po lidech, a běžná, banální záležitost se může ukázat jako závažná nemoc. Běžní naši pacienti by posléze končili v té doplňující lázeňské léčbě. Máme to běžně. A mně tady z toho není jenom jasné, jestli tedy tím, že tyto dvě pojišťovny by tam chtěly vstupovat, a my víme, že nikdy tu péči neposkytovaly, zda by byla poskytnuta. Protože kdyby nebyla, tak vlastně neléčíme stejně a oni měli jiná, bohužel nižší práva pacientů, než mají naši pacienti.
Jsou to otázky, ke kterým opravdu neznám odpověď, myslím si, že je potřeba o tom hovořit a někdy i z pohledu předkladatele je potřeba v rámci toho, abychom mohli eventuálně porovnat (?) i to připojištění, o kterém by tam mohlo být samozřejmě velmi důsledně, řekněme, hovořeno, a je potřeba o něm hovořit, tak je potřeba trošku se zachovat jako u sicilského gambitu a to, co se zdá v první chvíli, že je prohra, nakonec bude výhra, protože tady bude kvalitní novela, proč ne, která bude akceptovat všechny nové věci, všechny nové vztahy, které přicházejí, a můžeme se o nich bavit.
Takže, prosím pěkně, já chci jenom shrnout, nechci vás zdržovat dlouho. Věřte mi, že ta situace byla proto, aby se zamezilo nekalým praktikám a vlastně pouze kopírovala už třikrát před tím použitou praktiku vlád ODS, a myslím si, že správně. Protože v době míru se dají dělat různé věci, ale pak jsme viděli, že nikoli, že ten trh se bere úplně jiným směrem a je potřeba to, co bylo vždy dobře uděláno, tak samozřejmě, proč ne.
Za další. Nepodsouvejme všem pacientům-cizincům, že tedy chtějí někoho obcházet. Oni se stávají opravdu oběťmi klamavé reklamy. Domnívají se, že jsou pojištěni na péči, na kterou pojištěni nejsou, a opakuji znovu, co z toho plyne. Budou-li v zemích některých, nechci žádnou zemi jmenovat, abych se někoho nedotkla, třeba jedna neutrální malá krásná země, která je kousek od nás, tak je nebudou ošetřovat. A víme to zase z případů mnohých kolegů. Ale v momentě, kdy jsou v českém zdravotnictví, tak my je samozřejmě nepustíme nikde (nikam) na ulici.
A myslím, že tady vidím kolegy lékaře a potvrdí mi to. My se o ně postaráme, ovšem víme, že tedy ta péče nebude zaplacena, což samozřejmě také není možné. Navíc si uvědomme současnou situaci našeho zdravotnictví, kdy covid vyčerpal mnoho peněz, a já jsem opravdu hrdá na to, že jsme mohli tedy poskytnout péči tak, jak byla poskytnuta. Na (za) další, máme tady krizi, kterou náš moderní svět nezná, takže nevíme úplně přesně, co to přinese, a odborníci na ekonomické otázky vlastně nám neumí ani odpovědět přesně, jak to bude s inflací.
A uvědomte si ještě jednu věc. Zdravotně pojistné plány pojišťoven vycházely z nějaké predikce, která byla ale platná před tři čtvrtě rokem. To je fikce dneska. Tyto pojistné plány jsou vlastně dneska už hodny předělání, čili uvidíme a je to opravdu hraní si s duhovou koulí, protože nikdo neví, jak tedy bude ten přísun do výběru. Na druhou stranu vyhrožují malé, střední, teď už i velké - no, řekněme, že tam je to vyhrožování - podniky, že opravdu budou muset omezit výrobu. Čili tam bychom se dostávali do úplně jiných čísel a myslím si, že by bylo opravdu teď troufalé říkat, že někdo to ví úplně přesně. Myslím si, že to neví nikdo úplně přesně.
Takže tím jenom chci říct, že ta situace je trošku napjatá, naštěstí ne vinou snad českých lidí, tak ale musíme se s tím poprat, ale rozhodně se opravdu naprosto zodpovědně stavím k tomu, že musíme o této situaci hovořit, musíme to vzít pod zorným úhlem současné doby. Tato novela neodpovídá tomu, co bychom mohli schvalovat, je horší než to, co platí, a schvalovat něco horšího a nejasného než to, co je opravdu funkční, co tady prošlo celým řádným kolečkem, ÚOHS k tomu dal správné stanovisko a říkám znovu, víceméně to kopíruje tedy určitá rozhodnutí vlád předchozích, která se vždycky - pozor, musím říct ještě jednu věc k dobru, všechna tři rozhodnutí, tedy vlády ODS - já vím, že nevládla sama - se ukázala tak jako správná.
Takže prosím pěkně, tady jenom proto, že toto byla tedy novela daná hnutím ANO, tak abychom ukázali, že teď máte sto osmičku, je opravdu ne úplně hodné tohoto shromáždění. A myslím si, že tady je tolik odborníků, že je potřeba o tom hovořit a tu novelu dopracovat. Já jsem ráda, že jste s ní přišli, protože je situace jiná, nebyla taková jaká byla. Čili udělejme k tomu seminář, společné sezení. Máme tady ekonomy, právníky, pozveme (pozvěme?) k tomu ty pojišťovny, abychom opravdu si nenaběhli, protože máme tady nejasné sdělení - znovu opakuji - Soudního dvora Evropské unie vůči dvěma pojišťovnám, které dneska samozřejmě se cítí, že by tedy mohly z té novely něco mít, ale to prosím, nenabíhejte tomu.
Za druhé nejsou tam úplně jasné věci, které jsou formulační, to je potřeba dopracovat a ještě se o tom pobavit, a v každém případě nemůžeme nikdy poškodit poskytovanou zdravotní péči, jednak tedy pro naše občany, ale i pro ty pojištěné cizince a tady bychom se tedy mohli dostat k nějakému poškození, tedy i pojišťovny, kde jsme odpovědni jako osobně, ale tedy i finančně jako osoby. Tak prosím pěkně, domluvme se na tom, že tato novela bude vrácena k přepracování. Samozřejmě všichni, myslím, že cítíme, že je potřeba na ní pracovat a udělat ji co nejlepší. A myslím si, že to bude řešení, které bude hodné této Sněmovny. Děkuji za pozornost.
