Děkuji, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, vážené senátorky, vážení senátoři, toto je poměrně složitý úkol pro mě. Ten materiál je víceméně, co se týká projednávání, a takto jsme o něm diskutovali i na ministriádě, relativně v plenkách. Je to starý materiál, který předpokládá, že vznikne něco, co se jmenuje European Health Data Space, tedy Společný prostor pro data o pacientech. Je to návrh EP a Rady o evropském prostoru pro zdravotní data. Záměrem návrhu je zřízení jednotného prostoru pro bezpečnou a důvěryhodnou výměnu zdravotních dat v EU a usnadnit přístup k datům. Představa je, že se pacient napříč EU potýká s obtížemi při uplatnění svých práv v souvislosti s jejich zdravotnickými daty, a to navzdory GDPR, které uděluje práva fyzickým osobám na přístup k jejich datům včetně těch zdravotních. Nejedná se ale pouze o dostupnost dat v rámci jednotlivých zemí, ale jde o dostupnost dat mezi zeměmi, to znamená je představa taková, že pacient se k datům dostane v požadovaném jazyce v jakékoli zemi, kde zrovna bude. A tam data jakýmsi způsobem získá tak, aby o něj mohla být péče kvalitně poskytnuta. Jedná se také o snahu využít obrovského potenciálu zdravotnictví v EU, které je bohaté na data. Ta se dají využít pro vědu a výzkum. A součástí je i záměr využívat tato data pro farmaprůmysl a pro zlepšení farmaprůmyslu.
Pokud bych měl říct svůj názor a svůj postoj, tak jsem v tomto směru velmi obezřetný. Je to dáno i tím, že jsem určitou dobu dělal náměstka pro IT ve fakultní nemocnici a mám poměrně přesnou představu, jak citlivá jsou zdravotní data, jak obezřetně se s nimi musí zacházet. Návrh na European Health Data Space je bezesporu bohulibý, protože určitě, zvláště v případě vzácných onemocnění, zvláště v případě některých vzácných léků bude velmi důležité, abychom shromažďovali data o pacientech. Zkusím vysvětlit příklad. Máme nemoci, kdy v jednotlivých zemích, my jsme 9. nebo 10. největší země EU, a přesto i u nás těchto pacientů jsou u nás desítky. Tím pádem nelze nastavit standardizované léčebné protokoly pro tyto pacienty. A vždy je léčba individuální, nechci říci experiment, ale jakési takové individuální postup, který třeba u dětských onkologických pacientů, když vidím, vaším prostřednictvím, pana senátora Zitterbarta, napadá mě tato skupina pacientů, tak znamená, že vy, když zkonzultujete pět odborníků v jednotlivých zemích EU, tak každý vám doporučí jiný postup. Pokud by data byla v jednotném prostoru, dají se daleko lépe statisticky vyhodnocovat, budou to větší soubory. Bezesporu by bylo užitečné, a je užitečné, aby občan EU, který cestuje ze země A do země B, kde bude delší dobu pobývat, tak se dostal ke své zdravotnické dokumentaci, mohl ji tam využívat a mohl na základě toho být léčen. Bezesporu je užitečná představa, že pokud bychom měli jednotné standardizované screeningové programy v EU, o což se my v rámci předsednictví velmi zasazujeme, tak pokud muž či žena, řekněme, bude pobývat delší dobu v jiné zemi EU, tak aby její mamografický screening, screening karcinomu děložního čípku, screening kolorektálního karcinomu pokračoval podle standardů a navazoval na dokumentaci, která v jeho či její mateřské, domovské zemi byla zahájena. A to vše jsou určitě kroky, které by jistě zlepšily komfort péče o naše pacienty. Navíc by se daleko lépe daly sledovat účinky léků v daleko kratším horizontu. A pravděpodobně by se zlepšila dostupnost drahých léků a složitých klinických studií do všech zemí. Zase řeknu konkrétní příklad. U některých typů onkologických onemocnění, nejsou to jen onkologická onemocnění, klinické studie, než se dostanou do ČR, tak trvá 2, 3, 4 roky. A mezitím klinická studie probíhá třeba v Rakousku, v Německu, v zemích, které jsou třeba počtem obyvatel, třeba Rakousko, stejně velké. Pro vědecké účely využít těchto dat je určitě bohulibá činnost, zvlášť pokud by ta data měla garanci toho, že budou anonymizována. A tím pádem z anonymizovaných dat ta snaha mít vědecká data k dispozici je obrovská. Vaším prostřednictvím, vidím pana rektora, Masarykova univerzita se opakovaně snažila o to, aby byla data v open space a byla dostupná. Na druhé straně pak musí ta data někdo anonymizovat. A samozřejmě si dokážu představit, že rozvoj evropského farmaprůmyslu a lepší dostupnosti některých léků v Evropě, a teď v době covidu jsme to zažili opakovaně, pomůže to, že data se budou v anonymizované formě dát využívat v rámci European Health Data Space.
Takže z tohoto pohledu se domnívám, že nařízení, které se ale projednává, my jsme v zárodku nějaké přípravy finálního textu, tak je bohulibé. Já osobně upozorňuji v rámci našeho předsednictví, a tady to zopakuji též, že všechny věci spojené s European Health Data Space budou vyžadovat poměrně zásadní nasazení počtu pracovních sil, protože pokud mám data anonymizovat, málokdy to jde udělat automaticky. Někdo musí provádět kontroly anonymizace. A to platí i u dat, která se anonymizují jednoduše, tedy obrazové dokumentace v DICOM formátu. Pokud mám data mít dostupná v jiných jazycích, tak někdo musí být schopen data přeložit do jiného jazyka. Asi se není možné úplně spoléhat na Google překladač. A někdo musí garantovat, že obsah v textu, který je přeložený, odpovídá původnímu textu. Prostě tady toto vše souvisí s bezpečností pacienta.
Pokud mám data nabízet farmaprůmyslu, tak málo platné, ta data patří pacientovi a farmaprůmysl by za to měl nějakým způsobem platit. To znamená tu ekonomickou stránku věci tato směrnice zatím neřeší. V předběžných diskusích padla suma zhruba 300 milionů eur, ale to si myslím, že je suma, kterou by potřebovala tak ČR a ne celá EU. Protože ekonomická náročnost tohoto nařízení bude opravdu velká. Nicméně jsem přesvědčen o tom, že co se týče pomoci pacientům se vzácnými nemocemi, pomoci posunu, řekněme, vědy v Evropě a toho, abychom dohnali v aspektech USA, tak ta směrnice bezesporu má své opodstatnění a diskuse bude bezesporu velmi bouřlivá. Ale ekonomická stránka, byť jsem ministr zdravotnictví a ne financí, rozhodně nelze pomíjet. A v žádném případě není možné, aby ty finanční náklady nesl třeba systém zdravotního pojištění ČR nebo zdravotnická zařízení. To by asi nebylo úplně šťastné.
Ministerstvo zdravotnictví plně podporuje tuto směrnici, je to součástí priorit našeho předsednictví a upozorňujeme na tato slabá místa. Nebo slabá, na místa, která je nutná doladit, ona nejsou slabá. A já jsem si dovolil na to v tomto rozsahu tady takto, možná přehnaně podrobně, upozornit.
Děkuji za pozornost.
