Ten problém spočívá v tom, že opatření jsou naprosto nepředvídatelná a nikdo nám nedokáže říct, na základě sledování jakých parametrů dojde ke změně a kdo o tom rozhodne. Řada opatření je pak naprosto nesmyslná. Typický příklad je, že pokud si sundáme u pití vody, kávy, atd. roušku, tak to jde, ale jen ve stravovacích prostorách. Což je samozřejmě nesmysl. A když jsme na to upozornili, strhla se mela.
Stejně tak já upozornil, že při zkoušení atestací, kde jsou v místnosti pouze naočkovaní (zkušební komise jsou lékaři a zkoušení také), stejně musí mít všichni roušku/respirátor. No a sklidil jsem posměch, že to je přece jasné, že si ji mají sundat. No, mně to jasné je, ale ministerstvu zdravotnictví a vládě nebo těm, co vlastně ta opatření vymýšlí, asi ne, protože nic takového v opatřeních není.
Stejný problém jsou studenti medicíny (a obecně zdravotnických oborů). Nyní jim začne výuka, budou v nemocnicích i na praxi, ale očkování nedostanou. Třeba na Slovensku jsou už naočkovaní. Takových nesmyslů a hloupostí je v opatřeních a strategii očkování celá řada.
Problém je, že o tom není s kým diskutovat. Nevím, kdo opatření a strategii očkování navrhuje, kdo o ní rozhoduje a na základě čeho. OK, jsem opoziční poslanec. Ale oni to neví ani koaliční poslanci včetně předsedkyně zdravotního výboru (prof. Adámková/hnutí ANO). A to je děsivé.