Nedostatek obecně zdravotnického personálu je dlouhodobý problém nejenom v České republice, ale po celém světě, tak jak se vlastně snižuje počet pacientů, které jeden zdravotník nebo tým obslouží. Personalizovaná medicína, pro laiky medicína, kdy ten tým chystá vlastně léčbu na konkrétního pacienta, jaksi na míru šitý oblek, toto ještě více zhoršila. A čím více přibývá těch pacientů, kteří potřebují ten oblek na míru, tím méně vlastně je ten počet krejčích. Protože něco jiného je, když se oblek šije ve velkém a vy si ho koupíte pak supermarketu, a něco jiného je, když víc a víc musí mít oblek na míru. A to je totéž v medicíně.
Česká republika na to reagovala, protože musíme si říct, že abychom mohli zvýšit počet lékařů, musíme mít více studentů na lékařských fakultách. Studium trvá 6 let a pak dalších 5 let ti lékaři - v průměru 5 let - se chystají k té vlastní profesi, tedy mají předatestační přípravu. To znamená, to, co se děje dneska, to, co dneska je nějaký počet lékařů na trhu, to má kořeny před zhruba 11 lety. To, kolik lékařů dneska atestuje, to má kořeny před 5 lety, protože před 5 lety ti lékaři absolvovali na lékařských fakultách. A tady došlo ke kroku, na kterém se podílely kupodivu pravicové i levicové vlády i vláda hnutí ANO, nebo tedy tehdy byl premiér Sobotka. A na popud akademických senátů, já byl tehdy předseda Asociace akademických senátů, a na popud rektorů vysokých škol došlo k něčemu, co bylo bezprecedentní, a já si toho velmi vážím jako lékař, jako akademik, že se navýšil počet studentů lékařských fakult. Zjednodušeně: stát se rozhodl poslat peníze zavázané v balíčku cíleně na lékařské fakulty, aby mohly přijmout víc absolventů.
A já z pozice šéfa akademického senátu, později tedy z pozice poslance, nyní z pozice ministra jednám s děkany, s děkany jednám pravidelně a sleduji, jak ti studenti postupují těmi lékařskými fakultami. A my v příštím roce budeme mít první plody, protože absolventi tady toho programu budou končit, takže budeme mít víc absolventů. A na to je potřeba se nachystat.
Jak to udělat se sestrami, nelékařskými zdravotnickými pracovníky? No úplně stejně, a proto jsme začali už v loňském roce chystat podobně zamašličkovaný balíček, který bychom chtěli představit. Ale tady je to daleko složitější, protože budeme muset vybrat ty profese, kterých se to bude týkat, jestli to bude jenom všeobecná sestra. Samozřejmě budeme muset debatovat o tom, jak propojit, což znáte ze zdravotního výboru, profesi praktická sestra, která je unikátní v České republice, jinde není, s profesí všeobecná sestra. Vzpomeňme si na minulé období ty debaty o tom, jak dál v nelékařských zdravotnických profesích. Ty debaty byly velmi bolestivé, byly náročné a budeme v nich pokračovat.
Co jsou ale konkrétní věci, protože to, co bude někdy, to je samozřejmě důležité, protože bez toho, že to teď nachystáme, tak to nikdy nenastane, ale každý chce vědět, co bude teď. A jsou věci, které opravdu ministr zdravotnictví může udělat. A já jsem rád, že vám můžu říct, že jsem je udělal. Ten první krok je posílit pozici řekněme sester a lékařů na trhu práce. Zatraktivnit mladým sestrám, mladým lékařům to, aby si tu profesi vybrali. Tak my jsme udělali dva kroky, které platí od letošního roku, dřív platit nemohly - ten první je, že lékaři po kmeni tedy daleko dříve než předtím mohou jít o jednu platovou třídu výš a půjdou a tím pádem bude daleko atraktivnější, aby zůstávali v České republice. Druhou věc, co jsme udělali, že jsme rozšířili platové třídy pro magistry nelékaře tak, aby mohli jít zase o platovou třídu výše, aby se jim zvedl plat od ledna letošního roku. A ono to s tím souvisí. Posílili jsme i odměňování nezdravotnických pracovníků v lékařských zařízeních, protože tam já vidím velký prostor, abychom posílili pozici nezdravotnických pracovníků, například v archivech těch zdravotnických zařízení, v místech, kde se objednávají, v místech, kde je centrální objednávání a je to něco, co je moje osobní zkušenost.
Na mém bývalém pracovišti, kde jsem dělá přednostu, jsme se dostali až na počet přes 30 nelékařských nezdravotnických tedy pracovníků, kteří jsou všude tam, kde se objednává, kde jsou telefonistky, kde jsou archivy. Zaměstnali jsme několik handicapovaných a ono se to ukázalo jako velmi správná cesta. A ty specialisty - v mém oboru jsou to radiologičtí asistenti - jsme opravdu posílali pouze tam, kde dělají tu práci specialisty. Tedy při práci s CT, s magnetickou rezonancí, s angiografií. Ne tam, kde je to administrativní činnost.
Druhý krok, který Ministerstvo zdravotnictví může udělat a udělalo ho v loňském roce, to bylo obtížné, protože o tom, jak budou odměňováni, respektive, jak budou placena místa pro absolventy ze státního rozpočtu, rozhodují vždycky s ročním předstihem. Tedy to rozhodnutí, jak v loňském roce budou rozdělena místa pro absolventy, to již padlo, včetně peněz, kolik na to půjde, to padlo již v roce 2021 v době, kdy já ministr nebyl. Já jsem to mohl jenom zkorigovat z těch vrácených míst a všechna vrácená místa jsem po dohodě s asociací lékařů, praktických lékařů pro dospělé a praktických lékařů pro děti a dorost rozdělil právě do těchto dvou oborů.
A začal jsem vlastně už někdy v březnu diskuze s těmito obory, jak dál a jak podpořit to, aby si více absolventů lékařských fakult vybralo to, že si budou specializovat jako praktičtí lékaři pro dospělé a praktičtí lékaři pro děti a dorost. První, co jsem musel zjistit, jaký je mezi zájemci lékařských fakult obecně o tyto dvě profese zájem. Tady jsme si nechali udělat analýzu ve spolupráci s lékařskými fakultami za uplynulých několik let a zjistili jsme, že roční zájem o profesi praktický lékař pro dospělé mezi absolventy lékařských fakult je do 150. Proto jsem v letošním roce vypsal 150 míst pro absolventy lékařských fakult pro dospělé, praktických lékařů pro dospělé, kdy jejich mzda ne plat mzda bude plně hrazena ze státního rozpočtu tak, aby jejich školitel, což je praktický lékař, nenesl ty náklady na sebe. Protože cílem státu, a tak ten zákon, když ho kdysi můj předchůdce ministr zdravotnictví předkládá, byl myšlen, ten zákon byl myšlen tak, že máme v České republice tak jako všude ve světě místa pro rezidenty. Rezident rovná se absolvent lékařské fakulty zařazený do předatestační přípravy. Každý lékař, který pracuje kdekoliv a nemá atestaci, je na celém světě označován jako rezident. A tento rezident, když se účastní jakéhokoliv mezinárodního kongresu, jakékoliv aktivity, má výrazně nižší poplatky a jeho nadřízený potvrzuje ano, tento lékař nemá atestaci, je to rezident. A některé země včetně České republiky pak část těchto rezidenčních míst hradí ze státního rozpočtu tam, kde těch rezidenčních míst pro tyto absolventy není vypsáno dost.
V České republice jsou to typicky čtyři obory. Praktický lékař pro dospělé, praktický lékař pro děti a dorost, praktický lékař, neurolog, dětský neurolog a praktický lékař dětský psychiatr a tyto čtyři obory je potřeba zásadním způsobem posílit, protože tady nechybí jenom v absolutním množství počet těchto lékařů, ale i když si srovnáváme statistiku zemí Evropské unie podle OECD, tak tady máme i relativní nedostatek těchto lékařů na počet obyvatel. Proč tito lékaři nemají svoje místa, proč nemají svoje, proč pro ně nejsou vypisována rezidenční místa? No je to jednoduché. Ten školitel, to rezidenční místo, musí být ve velkém množství ten lékař praktický lékař teda OSVČ, ten, který vlastně ošetřuje ty pacienty, produkuje body a de facto plat těchto mladých absolventů hradí ze svého příjmu od pojišťoven, ze svého zisku. Proto jsem rozhodl, aby od letošního roku tyto platy byly kompletně hrazeny ze státního rozpočtu. I to je důvod, proč jsme dali na vzdělávání mladých lékařů, na ta specializační vzdělávání mladých lékařů, o 20 % víc. My jsme se dostali na 800 teď 40 nebo 60 milionů korun. V předchozích letech se to pohybovalo kolem 700, 710, milionu korun. A tyto peníze jdou opravdu na tato místa, kde je ten zoufalý nedostatek.
No a pak jsme udělali druhou věc, že jsme zdvojnásobili až ztrojnásobili podle oboru, tak jak vaším prostřednictvím pan poslanec Farhan jasně definoval, že jsou velké rozdíly v oborech, tak jsme zdvojnásobili nebo ztrojnásobili peníze pro všechny, kteří nastoupí na kmeny. To znamená na tu první část předatestační přípravy. Kdokoliv, kdo požádá o financování kmene zdravotnické zařízení, dostane dvojnásobek až trojnásobek toho, co v minulém roce. U těch lékařů, co si vyberou a nastoupí na rezidenční místo pro praktického lékaře pro dospělé, praktického lékaře pro děti a dorost, praktického lékaře pro neurologii nebo praktického lékaře pro dětskou neurologii nebo dětskou psychiatrii, budeme dokonce kompletně hradit jejich mzdu, ten jejich plat, tady v tomto případě se jedná o mzdu.
Další krok, který jsme udělali, chtěli bychom zavést ty kurzy, které jsou povinné a které si musí hradit zdravotnická zařízení. Pokud je bude organizovat stát, eventuálně lékařské fakulty, aby ty kurzy byly online a aby ty kurzy byly pokud možno zdarma. Vedl jsem jednání s děkany lékařských fakult a výsledkem toho jednání doufám, že vám představím v březnu to, že jednak bych chtěl, aby se zvýšily kompetence absolventů lékařských fakult. Minimálně se domnívám, že by absolvent lékařských fakult, že by stálo za zvážení a je potřeba, abych to prodiskutoval s vědeckou radou, s odbornými společností s Českou lékařskou společností Jana Evangelisty Purkyně, protože v tom musí být konsenzus, ale minimálně by měl mít absolvent lékařské fakulty možnost dělat očkování nebo aplikovat injekce. To prostě by mělo být.
Současně bych chtěl, abychom zrušili některé povinné kurzy ve vzdělávacích programech, které vlastně dublují to, co se učí studenti lékařských fakult. Zase se zjednoduší ta příprava a zase se zkrátí dostupnost. Typickým příkladem kurzu může být kurz první pomoci první pomoci, kdy my máme velmi intenzivní výuku posledních 6, 7 let první pomoci na lékařských fakultách. Máme zkoušky, máme dokonce simulační centra, kde se to učí ti studenti. A přesto máme v předatestační přípravě znovu kurz první pomoci, kteří si zdravotníci, zdravotnická zařízení musí platit. Tak jsme se bavili opravdu a ta debata probíhá. Já jsem s tím začal, protože málo platné jsem velmi silně v akademické obci zakotven a vzdělávání mě zajímá, tak ta debata začala už před dlouhým dlouhým časem a snažíme se ji, tedy někdy v únoru, a snažíme se ji teď tedy přetavit do legislativních změn, který představím v příštím roce ve Sněmovně.
Posledním krokem je, že bychom chtěli, aby část té povinné praxe, která je součástí kmene, byla probírána již na lékařských fakultách. To je velmi silná reforma, ale chtěli bychom, aby v posledním ročníku lékařských fakult - a já musím poděkovat děkanům, protože to byl jejich návrh, aby v posledním ročníku lékařských fakult se dostali absolventi ještě do většího množství zdravotnických zařízení, než je tomu v současné době, aby se zvýšil počet těch zařízení, které mají spolupráci s lékařskými fakultami tak, aby se opravdu dostali i tam, kde chybí, a to zařízení mělo možnost je nalákat a řekněme vysvětlit jim, že ta práce tam je atraktivní. Protože já jsem objel opravdu řadu nemocnic a jsou malé nemocnice, jsou nemocnice řekněme v periferií, a ty nemocnice jsou extrémně kvalitní. Já si nedovolím teď některé z nich jmenovat, byť bych mohl. A dovolím. Tak Nemocnice Nymburk, to je nemocnice, kde já bych klidně velmi rád pracoval na rentgenu a pokud skončím v politice, je to místo, kde bych velmi rád na tom rentgenu působil. A takových nemocnic je celá řada, jsou to malé nemocnice. Nemocnice Boskovice, Nemocnice Blansko a mohl bych pokračovat. Z toho důvodu, z toho důvodu jsme cílili peníze i do těchto nemocnic.
Tak když to shrnu. Z dlouhodobého horizontu musíme posílit množství studentů na nelékařských zdravotních oborech a změnit některé kompetence v personální vyhlášce po diskusi s odbory, s komorami tak, abychom mohli do systému ještě více posílit roli možná praktických sester, ale bezesporu tam dostat nezdravotnické pracovníky. Za druhé, musíme systematicky směřovat peníze na placená rezidenční místa tam, kde nám chybí ti lékaři a kde ta rezidenční místa nejsou vypisována prostě proto, že by ten jejich plat, tu mzdu, musel platit ten praktik, ať to jsou dospělí, dětští psychiatři, dětští neurologové. Za třetí, dál je potřeba jednat s děkany lékařských fakult tak, abychom všechno, co se v pregraduální - postgraduální výuce dubluje, zmizelo. Za čtvrté, musíme zásadním způsobem zjednodušit - a to jsme udělali a ten software bude fungovat do konce letošního roku - informace o tom, kam studenti nastupují, jaké obory si vybírají, proč si je vybírají, tyto informace stát neměl, a hlavně dramaticky zjednodušit žádosti o akreditace, schvalování akreditací.
A já se omlouvám za anglikanismus, ale řeknu ho - last, but not least - omlouvám se, kolegyně, kolegové, tedy to, co není nedůležité - musíme daleko lépe pracovat s cizinci, kteří mají zájem zůstat v České republice. Proto jednu z prvních věcí, kterou jsem udělal, když se změnilo vedení a vyhrála paní Dr. Maříková jako šéfka doškolováků, nařídil jsem soustředit se na aprobační zkoušky tak, aby ty aprobační zkoušky byly sice přísné, ale spravedlivé. A od spravedlivé zkoušky se vyhazuje do 10 % studentů. To je moje zkušenost dlouhodobá člověka, který zkouší třicet let studenty, zkouší atestace. Není to větší procento. Stejně tak mě vždycky profesorka Táborská, která sedí v Národní akreditační agentuře a byla to největší odbornice a je přes testování absolventů lékařských fakult a studentů, říkala, pokud má test 100 otázek, je test neveřejný, pokud má více než 500 otázek, je potřeba otázky zveřejnit tak, aby studenti se chystali na všechny ty otázky a tak se naučili celý ten obor. Cílem testů není vyhazovat, cílem testů je edukovat. Proto chci, aby byly zveřejněné otázky u testů tak, abychom mohli zvýšit kvalitu úspěšnosti u testů těch, co mají zájem se na ty testy dobře připravit. Současně jsme odeslali peníze na doškolovák tak, aby ta příprava cizinců byla pokud možno financována, aby ti cizinci, kteří mají zájem v České republice pracovat, dělat kvalitní zdravotníky, tak aby měli financovanou přípravu. Uvažujeme o některých legislativních změnách, které jsou běžné v zemích Evropské unie od Slovenska počínaje po Francii konče, ale to je asi zbytečné tady pitvat.
Já jsem rád, že se to daří, že se to dařilo mým předchůdcům. A jsou země, kde se to nedařilo a nedařilo ani mým předchůdcům. Pokud se podíváme prakticky, jsem si stoprocentně jistý - a tady jsem ochoten za to dát ruku do ohně, že za jakéhokoli ministra zdravotnictví, jedno, jestli to byl Julínek, Heger, Vojtěch nebo Válek, vždycky pracovalo v České republice, ale naprosto brutálně, více slovenských zdravotníků, ať už lékařů než nelékařů, než českých zdravotníků, ať už lékařů nebo nelékařů, na Slovensku. To je fakt, který všichni známe. A já za to mým předchůdcům velmi děkuji, protože jejich politika v tomto směru byla určitě velmi dobrá. Já na ni chci navázat a chci v těch trendech jenom pokračovat a prohloubit to dobré, co dělali.
Děkuji.
