Já děkuji, pane předsedající. Já jsem trpělivě vyčkal a je dobře, že jsem vyčkal, protože - prostřednictvím pana předsedajícího - kolega Bláha začal to, v čem jsem já chtěl pokračovat, a to je insolvenční zákon, který s tímto z mého pohledu lehce souvisí. Na úvod bych jenom chtěl říct, prostřednictvím pana předsedajícího, kdybych měl tu možnost a tu čest, abych mohl panu poslanci Bláhovi říkat Jirko, tak bych mu v životě neřekl "Jirko, stáhni to", já bych koneckonců nikomu z vás si netroufl říct, abyste cokoliv stahovali, ale řekl bych mu "Jirko, nedej se a přihlas se", protože insolvenční zákon je velmi důležitý, je potřeba u něho vystupovat a říkat svůj názor. Tak já to nebyl.
A proč? Protože my jsme se tady bavili o tom, jestli krádež je krádež a kdo co komu ukradl. Já bych chtěl říct, že jsem velmi rád, že drtivá většina poslanců se shodla na tom, že krást se nemá. Aspoň já doufám, že jsem to správně pochopil. Že se nemá krást ani moc, ani málo, ale že se nemá krást vůbec. Byť při některých vystoupeních jsem si nebyl jistý, jestli ten názor takhle přesně je.
A potom ve všech těch vystoupeních zaznělo, že tedy církvi majetek ukradli komunisti. Včera jsme se bavili o tom, že když někdo něco dluží, tak to musí vrátit, že musíme chránit dlužníky, že když vlastně něco dluží, tak ty peníze, když je nevrátí, tak je vlastně ukradl. A ten stát, já to říkám škaredě, ano, není to pravda, já nejsem právník, nechal jsem se inspirovat, prostřednictvím pana předsedajícího, panem předsedou Faltýnkem a používám teď jenom ten zdravý rozum, který samozřejmě není právnický a často člověka může svést na scestí, tak ale prostě pokud někdo dluží peníze, které měl vrátit, tak z mého pohledu selského rozumu mi je de facto ukradl a měl by je vrátit. Jenže řada lidí ty peníze neukradla, oni se k tomu dluhu dostali zcela nevinně. Oni ten dluh zdědili, ten dluh na ně přešel, bylo to pár korun, které třeba zapomněli zaplatit. Mně se to takhle stalo, že jsem chtěl vypovědět půl roku Mladou frontu Dnes, chtěl jsem ji přestat odebírat, ono to nešlo, redakce, nebo ten nakladatel a pošta kladli tuhý odpor. A byť jsem se ze všech sil snažil, tak finálně jsem dostal z jednoho nejmenovaného města od jedné kanceláře upozornění, že dlužím půl roku poplatek za odebírání těchto novin, které jsem opakovaně odhlásil (?), a že mám zaplatit 4 tisíce. Radši jsem je zaplatil, protože jsem měl hrůzu, že půjdu někam do vězení. Ale řada lidí se takhle dostala k vysokému dluhu, a přesto - a přesto! - neumíme najít dostatek síly a vůle a více jim pomoci, aby takhle nemuseli tyto obrovské dluhy splácet. Z mého pohledu to pravda je, protože mám několik takových zkušeností z mé kliniky, které začaly pár korunami, a dostali se do těžké situace.
A tady jsme se shodli, že majetek církvím, aspoň já jsem to tak pochopil, ukradli komunisti. Těch bylo po revoluci, já nevím, půl druhého milionu v Československu - bývalých, nebo stále ještě současných - tehdy - a ano, je chyba, že ten majetek nevrátili. Tak ať ho vrátí! Vždyť ho mohou vrátit. Mnozí z nich jsou podnikatelé, mnozí z nich jsou miliardáři. Vždyť není problém, koneckonců buďme na ně stejně tvrdí, jako jsme na ty, co dluží peníze, a chtějme po nich, ať ty peníze vrátí, ať je vrátí státu, který to těm církvím zaplatil. Ať je vrátí těm církvím napřímo. Ten, kdo něco ukradl, má to vrátit. Na tom jsme se tady snad shodli. Krást se nemá. Na tom jsme se také shodli. Všichni jsme tady říkali, kdo to ukradl, tak v čem je problém! A někteří z nich jsou fakt hodně bohatí - z bývalých komunistů. Tak ať vrátí, ať splácí a bude klid, nebudeme se muset hádat, budeme mít pokoj a mír a budeme moci pokračovat v dalším, daleko důležitějším a významnějším zákonu pro občany této země. Děkuji.
