Prvý dotaz se týkal církevních restitucí. Požádal jsem Komisi, aby se vyjádřila, zda daňové výhody poskytnuté církvím, zásady finančního vyrovnání s církvemi týkající se ocenění majetku, jenž nemůže být restituován, a též příspěvky církvím, jež mají být vypláceny během tzv. přechodného období, odpovídají zásadám stanoveným Komisí ohledně pravidel přípustné státní podpory a nenarušují hospodářskou soutěž a trh Evropské unie.

Eurokomisař pro hospodářskou soutěž mi odpověděl, že na církve lze pohlížet jako na podniky pouze v případě, že vykonávají hospodářskou činnost. Pouze v takovém případě by se jich týkala pravidla ohledně přípustné státní podpory firmám. K tomu, zda například církev katolická se získaným majetkem podniká, anebo se věnuje výhradně nehospodářské činnosti, se eurokomisař nevyjádřil.

Druhý můj dotaz směřoval k eurokomisaři pro obchod. Připomněl jsem mu, že všechny strany slibovaly v předvolební kampani odstranit demokratický deficit Bruselu a otevřít rozhodování veřejnosti.

Proto jsem chtěl vědět, jak je tento slib plněn, jestliže nejen voliči, ale ani jejich zástupci nejsou dostatečně informováni o jednáních ohledně smlouvy, která může výrazně ovlivnit jejich každodenní život v oblasti práce i spotřeby.

Příslušný eurokomisař mi odpověděl, že v zájmu získání důvěry ze strany amerických partnerů nelze některé projednávané texty sdílet s veřejností. Teprve po skončení jednání a před podpisem smlouvy bude dohoda v plném rozsahu zpřístupněna veřejné kontrole.

V zásadě jsem s odpověďmi spokojen. Komisař pro hospodářskou soutěž mi sdělil, že církve nepodnikají v případě, že se nevěnují podnikání. Komisař pro obchod mi objasnil, že ohledně transatlantické smlouvy o obchodu a investicích se neutajuje vůbec nic s výjimkou věcí, které je třeba utajit.

Konečně tedy vím, na čem jsem. Svým voličům budu moci odpovědi kompetentních činovníků Evropské unie tlumočit zcela jednoznačně a naprosto otevřeně.