Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Já jsem interpeloval pana ministra Pilného ve věci státního rozpočtu pro vysoké školství v červnu 2017. A shodou okolností, a myslím že ne shodou náhod, ale shodou okolností se ta odpověď dostala na schůzi Sněmovny v této době, v době kdy školské odbory hrozí stávkovou pohotovostí, kdy se v podstatě celé školství, a teď nemluvím jenom o vysokém školství, ale i o regionálním školství, dostává do krize. Do krize, kterou se sice možná paní ministryně Valachová snažila nějakým způsobem řešit, ale díky fungování celé vládní koalice se ta krize rozvinula do té podoby, že tady možná budeme mít stávku.
Já bych chtěl jenom připomenout, že poslední stávka, kterou odbory hrozily, která byla, byla v roce 2008. To znamená před 10 lety jsme byli v podobné situaci jako jsme dnes. Přitom před 10 lety jsme byli i v ekonomické krizi, to znamená, tam se muselo asi nějakým způsobem šetřit. Dnes jsme v době konjunktury, ekonomika roste, přesto vláda na školství a řešení problematiky školství úplně rezignovala. Já se na tu problematiku financování hlavně tedy vysokého ale současně i regionálního školství zaměřuji v podstatě celou dobu, celé ty čtyři roky. Mohu připomenout, že v předchozím roce se nám podařilo tlakem na Ministerstvo financí změnit střednědobý výhled financování vysokých škol, kdy několik let po sobě ty vysoké školy na to, aby přežily, tak dostávaly v rozpočtu víc než kolik byl střednědobý výhled. Podařilo se ten střednědobý výhled zvednout asi o 1,25 mld. korun a je vidět, že ani to nestačí.
Další interpelace, které jsem dával, byly interpelace na základní normativ na vysokoškolského studenta. Abych jenom připomenul, vysoké školy jsou financované v podstatě ze dvou zdrojů nebo podle dvou kritérií. Jedno je podle vědeckého výkonu a jedno podle učitelského výkonu. A ten základní normativ na vysokoškolského studenta je tím normativem na ten pedagogický výkon. Mohu jenom připomenout, že ten základní normativ od roku 2009 klesal z nějakých 34 tisíc na současných 27 tisíc. To znamená, ty peníze, které jdou na jednoho studenta na vysokou školu, klesají. A to jsou peníze, z kterých vysoká škola musí financovat celou svoji pedagogickou činnost, to znamená nejenom výuku, ale i platy. To znamená, když se na to podíváte, tak od roku 2009, kdy bylo 34 tisíc korun na studenta, do roku 2016 to kleslo na 27 tisíc.
Vládě se podařilo zvýšit mzdy pedagogů v regionálním školství. Tamhle máme možná nějaké studenty a učitele. (Obrací se ke galerii.) Aspoň doufám a doufám, že mi to potvrdí, dostali těch 10 %, nepedagogičtí pracovníci dostali myslím 6 % v regionálním školství. Tím pádem jsme se ale dostali do situace, kdy učitelé na základních i středních školách mají vyšší platy než učitelé na vysokých školách. Nástupní plat učitele na vysoké škole, člověka, který absolvuje vysokou školu, absolvuje postgraduální studium, to znamená, má za jménem titul Ph.D., potom v mnoha případech vyjede do zahraničí, kde absolvuje takzvanou postdoktorandskou stáž (většinou jsou to prestižní univerzity), vrací se do České republiky a my mu můžeme nabídnout nějakých 20 - 22 tisíc korun měsíčně před zdaněním. To je skandální. Jak chceme, aby naše vysoké školství fungovalo, když jsme schopni nabídnout jenom takové mzdové prostředky.
Ano, ten argument, že vysoké školy si svoje mzdové předpisy a tabulky vytvářejí sami, je pravdivý, ale oni si ty tabulky mohou vytvářet jenom v závislosti na penězích, které ze státního rozpočtu dostanou. A když dostanou málo, tak ty mzdové tabulky zvyšovat nemohou. Příkladem může být třeba naše univerzita, kde od roku 2008 nedošlo ke změně tarifů, nedošlo ke změně mzdových tabulek. Teď v srpnu se podařilo prosadit změnu tarifů právě s tou perspektivou, že by do vysokého školství mohlo přijít víc peněz.
Já vám dám jenom takový příklad. Loni na konci roku 2016 se Ministerstvu školství podařilo někde vyšťourat 260 milionů, které poslali cíleně s dopisem paní ministryně na platy vysokoškolských pedagogů. Na naši fakultu se dostalo z těch 260 milionů po spravedlivém přepočtu 1,2 milionu. To znamená, to jsou peníze, které jsme dali do platů našich lidí. Když od toho odečtete zákonné zdravotní a sociální pojištění, tak v přepočtu by to vyšlo měsíčně na jednoho člověka 250 korun, 250 korun navýšení mzdy vysokoškolského učitele. Samozřejmě ty vysoké školy si s tím mohou udělat, co chtějí. Já jsem udělal to, že jsem ty peníze dal mladým, těm, kteří těch peněz mají nejmíň, těm, kteří jsou v krizi, kteří zakládají rodiny, kteří si potřebují sáhnout na hypotéky.
V současné době se jedná o rozpočtu Ministerstva školství jak na regionální tak vysoké školství. Pro vysoké školy bylo původně slibováno 100 milionů. Když to srovnáte s těmi 260 miliony, o kterých jsem mluvil, tak je to velice směšné. V současné době pan ministr mluví o nějakých 700 milionech navýšení do rozpočtu vysokých škol, což zase v tom srovnání těch 260 milionů je opět směšná částka. Ministerstvo školství přišlo s požadavkem, aby se na rozpočet vysokých škol přidalo 4,5 mld. 4,5 mld. už by znamenalo to, že by se možná platy učitelů na vysokých školách dostaly do srovnatelné úrovně, jako jsou platy učitelů v regionálním školství, to znamená, přiblížily by se dnešní průměrné mzdě, která už se vyšplhala k necelým 30 tisícům. Takže my začínajícím vysokoškolským učitelům dáváme 20, 22, 23 tisíc. Průměrná mzda v České republice se blíží k 30 tisícům měsíčně. Tady o tom jedná konference rektorů, jednají o tom Rada vysokých škol, přesvědčují pana ministra, původně pana ministra Babiše, který to odmítal, v současné době pana ministra financí Pilného. Ti se tomu brání. Brání se tomu s odůvodněním, že by museli navýšit státní rozpočet. Současné požadavky na celé školství jsou také, že by se mělo přidat, nebo ten požadavek je navýšení mezd pedagogům v regionální školství, to znamená mateřské, základní, střední školy o 15 %, nepedagogickým pracovníkům o 10 %.
To jsou mzdy, na které má přímo státní rozpočet vliv, a navýšení rozpočtu vysokých škol o 4,5 miliardy. To, když se dá do mezd, tak se dostanou učitelé na nějakou sice ne úplně důstojnou, ale na nějakou úroveň, kdy mohou přežít.
Pan ministr Pilný se tomu brání. Velmi se tomu brání. Dochází k jednáním, ale na každém jednání řekne, slíbím vám, že to vezmu na vládu, tam to projednáme, všechny koaliční strany s tím souhlasí a musíme podpořit školství a bla bla bla a přijdu s jasným vyjádřením na příští schůzce. Tohle se děje už několikrát. Myslím si, že školství a lidem pracujícím ve školách už dochází trpělivost, a pan ministr by měl jasně říct, jestli chce školství podporovat, nebo ne.
Musíte si uvědomit, že to, že tady dneska sedíme, to, že já můžu mluvit do toho mikrofonu a vy mě slyšíte z reproduktorů, to, že tady svítí světlo, to, že jste oblečeni tak, jak jste, tak to je jenom díky školství. Jenom díky předávání znalostí z generace na generaci. To, že lidstvo, že jsou lidi schopní na něco přijít... (Poslanec Janulík to nesouhlasně hlasitě komentuje.) Pane poslanče, nehulákejte. Možná vy takový názor nemáte. Ale tak to prostě je. Předávání znalostí z generace na generaci. (Poslanec Janulík opět reaguje.) Tak možná ve vašem případě, v případě gynekologa ne díky školství, ale asi jste byl samouk, nebo jak jste se dostal k té gynekologii. (Pobavení v lavicích komunistů.)
Pan ministr financí tvrdí, že ty peníze nejsou, že musí přidat, že by zvýšil schodek státního rozpočtu o nějakých 15 nebo 18 miliard. Tady na tom místě, když jsme schvalovali EET, tady na tom místě jsem stál a pan ministr financí Babiš tu na mě zezadu hulákal, že EET přinese oněch 18 miliard. Tak jestli vám to EET přinese 18 miliard, tak těch 18 miliard vezměte a dejte je do toho školství, do regionálního a vysokého školství. Kam jinam je chcete dát? Vy je strkáte do platů úředníků, do nových úřednických míst, která jste vytvořili. Ne! Dejte to na školství! To je jediné místo, kde se vám, nebo nám, té společnosti ty peníze vrátí. Ano, je to tak, že když to tam dáte, tak ani po to volební období čtyř let se to možná v nějakých vašich preferencích neobjeví, protože investice do školství je dlouhodobá. To je investice na desítky a desítky let. A pokud nějaká vláda, nebo vaše vláda, nebo další vláda nebude mít odvahu ty peníze do školství vložit a nebude mít odvahu počkat si na výsledky až za těch deset let, tak to školství bude v čím dál tím větší krizi.
Školství není schopno konkurovat veřejnému i soukromému sektoru. Lidé ze školství odcházejí. Nejsme schopni přitáhnout další a další lidi na učitelské pozice. A pokud se tohle nebude řešit, tak tahle společnost na to během několika let doplatí.
Děkuji vám za pozornost. Bohužel pan ministr má zjevně důležitější věci na práci než to, co má dělat, to znamená pracovat v Poslanecké sněmovně. Děkuji vám za pozornost.
