Je třeba jasně uvést, že za pravicových vlád, tedy od roku 2007, dochází k pravidelnému a podstatnému meziročnímu poklesu prostředků pro krytí nákladů na činnost českých veřejných vysokých škol ze státního rozpočtu. Tento poslední pokles ve výši 1,2 miliardy Kč však bude pro veřejné vysoké školy kritický. Má se týkat tzv. běžných výdajů, což musí způsobit u většiny těchto škol pokles platů učitelů případně jejich propouštění. Jednoznačně také způsobí zřetelný pokles úrovně vzdělávací činnosti na většině škol tohoto typu a to zvláště v technických a přírodovědných oborech, se kterými je spojen rozvoj moderních technologií tak potřebných pro zvýšení konkurenceschopnosti našeho hospodářství ve stále se zostřující mezinárodní hospodářské soutěži.
ČSSD je přesvědčena, že není možné oblast školství dále devastovat plošnými a nesystémovými škrty tak, jak předvádí vláda P.Nečase. Zvláště v oblasti vysokého školství bude výsledným efektem snížená konkurenceschopnost naši společnosti v mezinárodním měřítku.
Chronické podfinancování veřejných vysokých škol pro ně má řadu dalších negativních důsledků jako je např. snížení jejich mezinárodní prestiže, která i nyní není ve světovém měřítku příliš vysoká. České vysoké školy, které se obtížně budou potýkat s krytím svých základních potřeb, nemohou očekávat, že budou žádanými partnery pro spolupráci s renomovanými zahraničními institucemi.
Kde jsou sliby současné vlády o tom, že podpora školství a vzdělané společnosti je zásadní prioritou nové koalice? Kde je slibovaná a erudovaná reforma školství, který nám sliboval minstr Dobeš? Místo toho vidíme pouze čím dál větší chaos a zmar, kterého se ministr svými neodbornými zásahy v oblasti školství dopouští.
Jak se nyní ukazuje, vláda Petra Nečase si zřejmě z občanů pouze vystřelila a proklamace o penězích do oblasti vzdělání nemyslela vážně. Tento negativní přístup k veřejným vysokým školám možná souvisí i s názory „nejlepšího“ polistopadového ministra školství Dobeše, který ve svém prvním vystoupení na „půdě“ sněmovního školského výboru hloupě prohlásil, že se cítí být především ministrem regionálního školství. Ministr se tohoto svého prohlášení patrně drží i v současnosti, protože pokles o 1,2 miliardy Kč v rozpočtové podkapitole vysokých škol způsobil on přesunutím finančních prostředků v této výši právě z této podkapitoly na platy učitelů v regionálním školství. S tímto posílením lze samozřejmě souhlasit, pokud by nebylo provedeno na úkor veřejných vysokých škol a jejich počínající devastace. Když se navíc vezme v úvahu, že platy učitelů v regionálním školství mají být podle tohoto „osvíceného“ ministra určovány rozhodnutím ředitelů škol bez ohledu na další kriteria jako např. délku praxe učitelů, musí se pro zasvěceného člověka jeho počínání v oblasti školských financí jevit jako zřetelná škůdcovská činnost.
Bohužel rozumná budoucnost českých veřejných vysokých škol je ohrožena i v důsledku tzv. reformy terciárního vzdělávání, kterou Nečasova vláda připravuje. Vyplývá to z poslední verze věcného záměru vysokoškolského zákona, kdy tento legislativní rámec je v řadě bodů chybný a nepřijatelný. Jedná se například o snahu omezit autonomii vysokých škol ze strany státu, problematicky je také chápána snaha o zavedení pozic akademických pracovníků jako funkčních míst v rámci struktury vysoké školy, kdy jsou nedůsledně přejímány poměry z jiných zemí bez ohledu na tradiční zvyklosti u nás a případné negativní vlivy této nedůslednosti.
Neujasněně a nepromyšleně působí také navrhovaný způsob zajišťování kvality vysokých škol prostřednictvím jakési akreditační agentury spojené s jejich institucionální a vnější akreditací (institucionální akreditaci by podle ministerských kriterií prováděly vysoké školy samy a vnější akreditace by pak byla realizována touto agenturou).
České vysoké školství se v důsledku chybné politiky ministra školství Josefa Dobeše dostává na šikmou plochu s tím, že postupně začíná jeho devastace. Odvrátit tento nepříznivý trend může jen radikální změna v přístupu současné vlády k oblasti vzdělávání a rozvoje školství. Po roce a půl je však zcela jasné, že vzdělaná společnost evidentně není prioritou vlády P.Nečase a ministr Dobeš nemá odbornou ani morální kapacitu k tomu, aby systematickému rozvoji mohl jakkoli přispět.
