Děkuji panu ministrovi za extenzivní a velmi informativní uvedení do současného stavu. Ta situace se vyvíjí každý den. Já si myslím, že je docela důležité si nejen uvědomit, ale asi i komunikovat na veřejnosti to, že pokud jde o faktické migranty, uprchlíky – kategorie samozřejmě nejsou identické – v České republice, tak ten stav, jak říkal pan ministr, není v tuto chvíli žádným způsobem pro nás hrozivý. Čili České republiky by se toto prvoplánově nemuselo týkat. Ale to samozřejmě není pravda. Jednak díky možným relokačním mechanismům, jednak díky tomu, že situace se skutečně velmi rychle vyvíjí, a jednak i díky tomu, že nám rozhodně nemůže být jedno, jak migrační vlna... Nebo vlna... Ona vlna také implikuje něco, co přijde a zase odejde.
Ale ona ta vlna může být docela dost dlouhá, tak co udělá se zbytkem Evropy, co udělá s Německem, to jsou samozřejmě věci, které se nás velmi hodně týkají.
Tato záležitost je, myslím, velmi komplikovaná také tím, že lidé v pohybu je vlastně směs různých motivací, různých důvodů. Na jedné straně jsou to rozhodně lidé ze Sýrie, kde si myslím, že je velmi důležité, abychom si všichni, naše veřejnost, uvědomovali, že to jsou skutečně lidé v beznadějné situaci, jak říkal pan ministr, válka, která trvá stejně dlouho jako trvala první světová válka, a v tuto chvíli není nikde žádné světélko na konci tunelu, čili tam je, myslím, zcela pochopitelné, že tito lidé ztrácení důvěru v to, že se v rozumném čase při délce svého vlastního života budou moci vrátit k nějakému normálnímu životu, a snaží se odpovědně vůči sobě a své rodině situaci nějakým způsobem řešit. To je věc, která by měla evokovat normální, standardní solidaritu a soucit k lidským bytostem ve vážném problému.
Ale k tomu v této vlně je namíchané samozřejmě i poměrně velké množství lidí, pro něž motivace dát se na pochod je podstatně méně dramatická, v některých případech, nebo možná v řadě případů, nevím, až poměrně málo významná.
Toto rozlišit je, myslím, nesmírně důležité. Vede to právě například k otázce "hotspotů", které pořád ne a ne se pořádně rozjet jakožto mechanismus, který by měl toto nějak pomoci rozklíčovat.
Když dovolíte, stručně bych okomentoval návrh usnesení, který máte před sebou. Připomínám, že byl přijat evropským výborem jednomyslně, jednohlasně. A troufl bych si říci, že vzhledem k tomu, že zasedání Evropské rady je mimořádné, neměli jsme tedy možnost se vyjádřit k mandátu vlády, tak svým způsobem toto usnesení, pokud ho přijmeme, by mohlo fungovat jako neoficiální, neformální součást mandátu pro pana premiéra na Evropské radě.
V usnesení jednak deklarujeme, že se budeme zabývat těmi konkrétními materiály, které se na evropské úrovni migrační krize týkají a jsou v nějakém procesu přípravy, zejména otázky kvót, relokací apod., ale i seznam bezpečných zemí, Akční plán Evropské unie v oblasti navracení, velmi důležitá komponenta v řešení této problematiky, a úloha vnější činnosti Evropské unie.
Nicméně přestože budeme mít tyto podklady, kterými se budeme zabývat, považujeme za důležité sel předběžně vyjádřit řekněme v proaktivním smyslu.
Připomínáme, že nadále trváme na těch výhradách, které máme k povinným relokačním mechanismům. Důvody jsme poměrně podrobně uvedli ve svém usnesení, které je v tuto chvíli tři měsíce staré, nicméně mnoho se na tom nezměnilo, nebo přesněji řečeno, vůbec nic.
Možná jenom připomenu – to není součást textu tohoto navrženého usnesení – že v usnesení z června jsme především zdůrazňovali, že v řešení migrační krize především musí pomoci přímá podpora a stabilizace v těch zemích, odkud migranti pocházejí a v tranzitních zemích, přičemž je samozřejmě potřeba také zachraňovat životy, které jsou ohrožené, a také bojovat proti převaděčství. Bude to jeden z bodů našeho dnešního zasedání.
V červnovém usnesení konstatujeme, že povinná relokace neřeší důvody, nesouvisí s ochranou života na moři a také rozhodně nepřispívá ke snížení migračního tlaku, naopak ho možná spíše může podněcovat.
V usnesení také zastáváme názor, že nedobrovolně přemístění migranti budou mít ještě menší motivaci se integrovat do společnosti, která je přijme, budou usilovat o přesun do těch zemí, o které stojí, což zase může mít bezpečnostní rizika, včetně reaktivací převaděčských sítí uvnitř Evropské unie.
A také zdůrazňujeme, že v souladu se zásadou subsidiarity – to je jedna z věcí, kterou je náš job tady kontrolovat v Parlamentu – musí být přemisťování a přesidlování migrantů věcí politického rozhodnutí každého členského státu, protože ten nese odpovědnost za další pobyt osob na svém území, tj. k integraci, zdravotní a sociální služby, bezpečnostní aspekty, a také musí mít možnost vyvolat politickou odpovědnost za případné selhání v těchto oblastech. A to je možné právě jenom na národní úrovni.
To je stručná parafráze relevantnějších bodů z našeho červnového usnesení.
Teď zpátky k návrhu nynějšího usnesení, kde na toto odkazujeme. V usnesení se navrhuje podporovat vládu v jejím stanovisku odmítajícím povinné relokační mechanismy, a zase připomínáme důvody.
Tady bych možná zmínil ještě dva aspekty, které nejsou součástí textu. Jeden je, řekl bych, politicky citlivý, a sice to, že návrhy na kvótové mechanismy sice řeší čísla, ale neřeší lidi, neřeší jací to budou lidé. A tady hrozí v podstatě, řekl bych, riziko nebo výhled jak to může probíhat, že lidé přijdou třeba do Německa, někteří zůstanou, někteří odejdou. A to, kteří zůstanou a kteří odejdou nebude věcí české vlády, nebude věcí našich úřadů, kdo přijde sem. A budou samozřejmě velmi velké rozdíly mezi migranty, ať už jde o jejich zdravotní stav, o jejich jazykové vybavení, o jejich další vzdělavatelnost, o jejich riziko z hlediska bezpečnostních problémů apod. A toto všechno by mělo být mimo kontrolu, mimo vliv naší vlády a našich úřadů.
Druhá věc, kterou bych k tomuto chtěl zmínit, a to je možná také podnět pro pana premiéra na nynější jednání v Evropské radě. Myslím si, že Česká republika by měla usilovat o to, aby relokační mechanismy, pokud budou přijaty, ale byly podmíněny pokrokem v jiných oblastech. Konkrétním příkladem jsou právě "hotspoty", o těch bylo rozhodnuto už před řadou měsíců, finance už na ně proudí řadu měsíců, a skutek, takříkajíc, utek ..... To je, myslím, jeden z docela klíčových aspektů, podchycení migrační vlny, nejenom zúřadování. To je také důležité, aby lidé nezkoušeli jednou to jako Syřané, jednou jako Afghánci, jednou jako Eritrejci pokaždé v jiné zemi, protože někde jim nevzali otisky prvků. To je také důležité. Ale důležitý aspekt "hotspotů" – dostaneme se k tomu podrobněji při našem dnešním posledním bodu – je také idea, že tam by také mohly být zkoncentrovány ty síly, které se týkají bezpečnostních rizik. I "hotspoty" by mohly pomoci právě z hlediska odhalování převaděčských sítí, gangů, které na tomto skutečně takovým hyenovým způsobem žijí. Čili podmínění přijetí těchto relokovaných migrantů reálným doložitelným pokrokem v těch věcech, které se týkají nějakého dostání této vlny pod kontrolu.
V našem navrženém usnesení dále oceňujeme, že se Komise snaží zaměřit na návratovou politiku a spolupráci se třetími zeměmi pokud jde o možnost navracení těch, kteří azyl nezískají, což je velmi důležitý aspekt. A zdůrazňujeme zde, že nám právě chybí realizace těch návrhů Komise, které byly domluveny už na jaře, třeba právě tyto "hotspots".
