Já především samozřejmě vnímám ten jistý stesk nad tím, že pozměňovací návrhy přicházejí narychlo, na poslední chvíli, že jich je hodně, že by tedy bylo lépe ten zákon přijmout tak, jak je. Nicméně myslím, že všichni si uvědomujeme, že jsme v tomto trochu zajatci té krátké lhůty, kterou na to jako Senát máme. A ostatně je celá řada jiných zákonů, které jsou také značně komplexní a značně konsekventní – a také tam pozměňovací návrhy děláme. Takže za toto já bych se přimluvil.

Chtěl jsem okomentovat stručně důvody, proč jsem si dovolil dva pozměňovací návrhy podat. Nebo načtu je, pokud dojde na podrobnou diskusi, a na jednu věc se ještě zeptat pana ministra.

Jeden pozměňovací návrh, který jste dostali dneska, se týká zvýšení pokuty za vjezd na koleje v době, kdy se to nesmí. Toto byl návrh, který jsem požádal výbor pro dopravu, kromě jiného, aby také projednal. Nicméně tam meritorní diskuse o tom neproběhla. Tam vlastně se hlasovalo o tom, že ten návrh bude doporučeno přijmout, tak, jak přišel ze sněmovny. Ten důvod, proč toto navrhuji, a připojili se ke mně další senátoři v této iniciativě, je ten, že vjezd na koleje v době, kdy je to zakázáno, je jedním z hodně vysoce nebezpečných způsobů porušení dopravních předpisů. Jak já jsem se díval do statistik, tak na toho nejznámějšího, nejnotoričtějšího zabijáka alkoholu, pokud vím, a možná mě pan ministr upřesní, připadá ročně něco kolem 50 úmrtí. Na vjezd na koleje v době, kdy se to nesmí, připadalo loni asi 32 úmrtí, v předchozím roce někde přes 40, tuším.

Takže je to vlastně jeden z hodně velkých zabijáků. A co je horší, zatímco počty incidentů pozvolna během poslední dekády klesají a paralelně k tomu klesá i absolutní počet zabitých při těchto incidentech, tak počet zraněných vůbec neklesá, naopak mírně nebo v posledních letech dokonce možná ne tak mírně, roste. Mimochodem, pokud jde o proporci zabitých, tak je to tak říkajíc 1 : 2. V průměru při každé druhé takové nehodě někdo zahyne.

Myslím si, že to je skutečně věc, která patří do té nejvyšší kategorie nebezpečnosti, pokud jde o konání řidičů notabene v drtivé většině případů opravdu buď vědomé anebo v důsledku jako naprosto zásadní nepozornosti, a proto si myslím, že tady skutečně razantní finanční postih je zcela namístě.

Samozřejmě, že riziko zákazu činnosti je také důležitým postihem. To nechci rozhodně zpochybňovat. Nicméně pořád si myslím, že bohužel v reálné praxi víme, jak poměrně často lidé jsou ochotni zákaz řízení ignorovat, a tady přece jen ještě přidaný trest poměrně značné finanční pokuty, myslím, že by byl prostě krokem, který by k bezpečnosti provozu přispěl.

Druhá věc, kterou jsem chtěl okomentovat se týká reflexních prvků. Tady naprosto souhlasím s tím, že to je věc, která z hlediska rizika kolizí chodců s vozidly je strašně užitečná. Nicméně přiznám, že tady mám jeden problém, řekněme, takové trochu fundamentální povahy. Mně přece jen připadá, že pěší pohyb po světě je jednou ze základních svobod. A vývoj České republiky jde tak, že možností pohybovat se z místa A do místa B, mimo silnici, těch možností prostě nepřibývá, spíše ubývá. Často možnost reálně je velmi špatná, zejména potmě. Myslím si, že přece jenom to, že zákon by zcela vyloučil možnost pohybovat se pěšky mimo obec, pokud náhodou nemám s sebou nějaké příslušné reflexní prvky, takže je to příliš tvrdé. Všichni známe situace, kdy jsme nemohli plánovat, že budeme potřebovat někde večer jít, a potřebujeme to. Výluka dopravy typicky, nějaká havárie vozidla apod. Jsou to situace, které se dějí, a myslím si, že občané by neměli být nuceni de facto přestupovat zákon, chtějí-li takovouto situaci nějak řešit.

Proto si dovoluji navrhnout jistou diferenciaci mezi chodci z tohoto hlediska. Jsem přesvědčen, že člověk, který je soudný, dospělý, při smyslech, tak musí být schopen v takovéto nouzové situaci zvládnout přesun pěší potmě nebo za snížené viditelnosti mezi obcemi tím, že je pozorný, vnímá co se děje. Tak říkajíc uskakuje před autem, když je nejhůř. To, kde problémy velmi často bývají, historek známe všichni mnoho, jsou lidé nebo chodci, kteří jsou pod vlivem alkoholu a proto jeden z odstavečků mého pozměňovacího návrhu se týká, že reflexní prvky by zcela jistě měly být povinné pro lidi, kteří jsou pod vlivem alkoholu nebo nějakých návykových látek. (Smích předsedajícího...)

Druhá skupina, kde si myslím, že má cenu očekávat, že schopnost nějak detekovat rizika a adekvátně na ně reagovat, jsou děti, jsou nezletilí. Čili i tady si myslím, že povinnost reflexních prvků je namístě v případě, že dítě není doprovázeno dospělým, který zase splňuje podmínky jakési elementární soudnosti a samozřejmě ne, pokud by šlo o nějakou větší skupinu s menším počtem dospělých.

A třetí skupina jsou potom osoby, které zákon také chápe jako chodce – typu na běžkách, na bruslích, tlačí invalidní vozík, táhne kárku apod. Tam si myslím, že je to také zcela namístě.

Mě zaujalo to, co tady říkal pan kolega Gawlas. Vlastně polovina ze smrtelných úrazů chodců na silnicích se stane v noci. To je tedy, musím říci, z mého pohledu statisticky nesmírně zajímavé. Protože statisticky vzato, polovina času je tma v Česku. V létě méně, v zimě více. Ale statisticky vzato, polovina času je tma. Čekali bychom, že u nebezpečnějších situaci potmě by proporce mrtvých teoreticky měla být vyšší. Ale ona není. Ono je to fifty fifty. Mně trošku připadá, že i z tohoto hlediska možná efekt toho, že by lidem, kteří jsou soudní, střízliví atd., že by jim bylo umožněno v nouzové situaci jít i bez reflexních prvků, že by na mortalitu nemusela mít tak dramatický vliv. Nehledě na to, že si myslím, že uzákonění povinnosti pro osoby podnapilé, pro osoby pod vlivem drog apod., tak stejně povede k tomu, k reakci, že různí výrobci a prodejci oděvů, všelijakých, tak budou zvyšovat nabídku oděvů, které tak jako tak reflexní prvky v sobě už mají. A kromě nás, pokud bychom ve svých pracovních oděvech někde v noci šli, tak tam samozřejmě představa, že na saku budou našity reflexní prvky je asi hodně vzdálená. A jinak pro většinu běžných oděvů si myslím, že tak jako tak se to stane jakýmsi automatickým standardem.

A věc, na kterou jsem se chtěl zeptat pana ministra je přesně z té kategorie úplně na nejposlednější možnou chvíli vzniklého nápadu nebo návrhu. Dneska jsem dostal dopis od jednoho dopravního experta, možná jste ho dostali také někteří z vás, který se týká problému kolizí nebo havárií v situaci, kdy jeden řidič odbočuje na křižovatce doleva, za ním je auto, přes které není dobře vidět. Všichni brzdí a další auto za nimi se rozhodne pro to, že vidí zpomalení, předjíždět. Zákon mu to umožňuje na křižovatce nebo před křižovatkou předjíždět; a vznikne typicky velmi vážná havárie. Samozřejmě jsem koketoval s myšlenkou toto také zkusit, nějakým způsobem vzít za své, ale tady opravdu musím říct, že aspekt komprimovaného času je už hodně. Ale přesto se chci pana ministra zeptat, jestli toto je věc, která nějakým způsobem je vnímána jako něco, co by mělo být k dalšímu řešení.