Václav Klaus připomenul, že výročí 17. listopadu jsou dvě. To první, z roku 1939, připomíná nacistický teror a perzekuci českého národa, druhé pak pád komunismu. Jak bývalý prezident podotkl, rok 1939 byl začátkem nejtemnějšího období Československa, kdy šlo o osud národa jako celku. „Tehdy žijící věděli, že konečné ‚řešení‘ české otázky má nastat po Němci vyhrané světové válce,“ řekl a podotkl, že ani popravy a zavírání škol, což Klaus nazval pokusem o likvidaci české inteligence, odpor národa vůči okupantům nezlomily.

Připomenutí tohoto dne a zásah proti studentům pak podle Klausova projevu vedly i k pádu komunismu. „Brutalita, s níž represivní jednotky komunistického režimu zasáhly proti mladým lidem, otevřela oči i těm, kteří snad až do té doby neviděli a necítili nepřijatelnost a neudržitelnost už zcela zdiskreditovaného režimu,“ řekl. Ale podotkl, že komunismus neporazili ani studenti, ani disidenti. „Zhroutil se jako každý podobný namyšlený pokus násilím potlačit lidskou svobodu a za cenu nesčetných lidských a materiálních obětí vybudovat neživotnou utopii,“ prohlásil.

Následně Václav Klaus hovořil o tom, že jako někdo, kdo 17. listopad 1989 aktivně prožil a 17. listopad 1939 k němu stále promlouvá, má obavu, že se vrací to, o čem si myslel, že se vrátit nemůže. „Opět je nám – se stále větším tlakem a silou – vnucována utopie, která o sobě prohlašuje, že je založena na vědě, opět jí má být – ve jménu údajných vyšších cílů – obětována svoboda jednotlivce. Opět překáží svoboda slova, svoboda názoru, svoboda svědomí. Známe případy porušování základních občanských práv garantovaných ústavou, ignorování výroků soudů a utahování smyčky všemožných zákazů a omezení,“ varoval před paralelami.