„Můj otec mluvil o tom, že až komunismus skončí, dostaneme zpět náš majetek a budeme ho muset znovu vybudovat. Mně dal za úkol, že se na to musím připravit,“ řekl mimo jiné současný vládce Lichtenštejnského knížectví Hans Adam II. pro sbírku vzpomínek Paměť národa. Jelikož vracení majetku přes české soudy kvůli Benešovým dekretům nevychází, podalo Lichtenštejnsko na Českou republiku v roce 2020 mezinárodní stížnost u Evropského soudu pro lidská práva. Přestože to soudně vypadá neprůchodně, mnohé indicie napovídají, že současná česká vládní garnitura zvažuje další možnosti...
Lichtenštejnské knížectví za války
Šestý na světě a čtvrtý nejmenší stát v Evropě. Lichtenštejnsko má kolem 40 000 obyvatel, tedy zhruba tolik, co Česká Lípa či Přerov. Jde o nejbohatší stát světa, jehož státní rozpočet hospodaří s přebytkem, a který nemá žádný státní dluh. Zdatnější chodec ho však může přejít napříč, což se našemu reportérovi málem podařilo, za jediný den. Jde o horské území s údolím, které rozděluje řeka Rýn v daném místě mezi Švýcarskem a Lichtenštejnskem. V polovině minizemě je její hlavní obec Vaduz, nad kterou se vypíná stejnojmenný hrad. K němu se může dostat každý, do něj ne, ale i létání dronů v okolí je přísně zakázáno, protože ho obývá od anšlusu Rakouska v roce 1938 knížecí rodina.
V období, kdy Evropu začal strašit a sužovat hákový kříž německých nacistů, vládla celkem dvě lichtenštejnská knížata. Byl to František I. a jeho nástupce František Josef II. První si vzal dceru rakouského uhlobarona a bankéře židovského původu Wilhelma Guttmanna Elsu. Pro svou laskavost byla velmi oblíbenou. Druhý kníže se stal od roku 1938 vládcem, který kličkoval jak se dalo. Nicméně v mantinelech nacistické rozpínavosti a vlastní neutrality odvislé od neutrality sousedního Švýcarska. O roli země helvétského kříže za války napsal Jean Ziegler knihu „Židovské zlato, Švýcaři a smrt“, kde se ve stručném shrnutí můžete například dočíst, že „bez podpory švýcarských bank, poskytované nacistům, by druhá světová válka skončila dříve“. Ostatně Františka Josefa II. s manželkou připomínají busty před Katedrálou svatého Florina ve Vaduzu.
V článku provládního média Forum 24 stojí, že knížata „nebyli nacisté ani Němci. Přesto Lichtenštejnům československá vláda všechno vzala“ je citováno hned několik historiků na podporu zájmů rodu Lichtenštejnů. Dočteme se v něm, že německý vůdce Adolf Hitler nechával Lichtenštejnské knížectví být hlavně z důvodů, aby si udržel neutrální vztah se Švýcarskem. Jak se píše dál, tak švýcarská historička Susanne Kellerová-Gigeová poznamenala, že „menší příspěvky pro hitlerjugend, SA a SS byly spíše nutnou laskavostí projevovanou okupační mocnosti a sociálním gestem než vědomou finanční podporou“. Ohledně německé národnosti Lichtenštejnů se píše, že sčítací archy za ně tehdy vyplnil a jejich německou národnost určil správce ve Velkých Losinách. „Naopak ve Velkých Losinách bylo známo, že kníže a jeho otec se považují za obyvatele Lichtenštejnského knížectví a udávají lichtenštejnskou národnost,“ dodal historik Jan Županič.
Fotogalerie: - Lichtenštejnské artefakty
V ParlamentníchListech.cz jsme citovali z knihy historika Václava Hořčičky Lichtenštejnové v Československu, která vyšla v roce 2014, kde stojí, že „od podzimu 1938 kníže poskytoval podporu různým německým státním a stranickým organizacím, které v Sudetech budovaly svou organizační strukturu. Například krnovským SA (útočné oddíly NSDAP, pozn. red.) přispěl 1000 marek na uniformy, celých 15 tisíc marek pak v listopadu téhož roku věnoval na výstavbu jednotek SS v Moravském Šternberku, Krnově a Opavě.“ V roce 2005 vyšlo také najevo, že židovští vězni z nacistického koncentračního tábora Strasshof pracovali na pozemcích v Rakousku, které vlastnil lichtenštejnský knížecí dům. Není to jednoduchý příběh a zdaleka jsem zde nevylíčil vše, ale vlastně se jedná o míru kolaborace Lichtenštejnů s nacistickým Německem.
Spory o majetek v Česku
Rod Lichtenštejnů získával od roku 1249 obrovské majetky v srdci Evropy, zejména na Moravě. V dobách Rakouska-Uherska se řadil k nejbohatší tuzemské šlechtě. Vlastnil například Lednicko-valtický areál či zámky Bučovice, Plumlov a Velké Losiny. Zhruba 160 tisíc hektarů půdy v Čechách, na Moravě i ve Slezsku. Po konci války vyvlastnily Československo a Polsko veškerý majetek lichtenštejnské dynastie. V současnosti Lichtenštejnové vedou o tento majetek v Česku desítky soudních sporů, ale zatím neúspěšně. V roce 2020 proto podalo Lichtenštejnsko na Českou republiku mezinárodní stížnost u Evropského soudu pro lidská práva.
„Můj otec samozřejmě vždy doufal a věřil, že dostaneme zpátky náš starý majetek z Československa, a také mě tam vyslal. Já se tam jel podívat, co by se muselo investovat, abychom to dostali tak daleko, aby podniky byly zase výnosné, a co by bylo nutné investovat do historických budov. Měl jsem již jisté zkušenosti a věděl jsem, kolik co stojí. Z tohoto hlediska jsem jel s našimi lidmi do Československa a prohlédl si to. Viděl jsem zemědělské, lesní provozy, hovořil jsem s odborníky, ale nic z toho nebylo. Ale nakonec si říkám, že to proběhlo všechno v míru a to je důležitější, než abychom dostali něco zpátky, kde bychom museli zase naopak hodně peněz a času investovat. Tak jsem měl čas a prostředky investovat do bankovního impéria na celém světě,“ sdělil také Paměti národa současný vládce Lichtenštejnska Hans Adam II.
Fotogalerie: - Lichtenštejnský svátek
Je třeba podotknout, že už pozemková reforma počínající rokem 1919 vzala Lichtenštejnům u nás zhruba 91,5 tisíce hektarů z celkových 160 tisíc. Stát jim sice přiznal finanční náhradu, ale ani zdaleka ne ve výši tržní ceny. Lichtenštejnům vyplatil k roku 1939 zhruba 85,5 milionu korun s tím, že zbylých asi 38 milionů korun obdrží do roku 1945. Zbývající majetek byl zkonfiskován po válce na základě dekretů prezidenta republiky z 21. června 1945. Je však třeba připomenout, že kvůli Benešovým dekretům byl zkonfiskován nejen majetek Němců a Maďarů, ale i zrádců a nepřátel republiky jakékoliv národnosti a státní příslušnosti, tedy i občanů neutrálních států, pokud nepřátelství projevovali za krize v roce 1938 a za války.
Možná se něco chystá
V roce 2021 zřídilo Lichtenštejnsko v Česku honorární konzulát v Brně. Jeho šéfem se stal bývalý šéf Úřadu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) a ministr kultury za KDU-ČSL Daniel Herman. Autor článku si nemůže odpustit tuto vsuvku. Herman poskytl jako šéf ÚSTR velký rozhovor ParlamentnímListům.cz, odpovídal na dost drsné dotazy našich čtenářů, zařídil nám za premiéra Bohuslava Sobotky odlet vládním speciálem – vznikla historka: „Jak jsme stopli vládní letadlo“ - z Osvětimi, kam jsme se před tím dostávali vlakem celý den, a pomohl s kontaktem na krále Šumavy Josefa Hasila do Chicaga. Na naše současné výzvy ale zatím nereagoval...
Nadace knížete z Lichtenštejna Česku také navrhla, že se vzdá všech vlastnických nároků i možného odškodnění, pokud Česko vloží všechny žalované památky a pozemky do společného fondu, jenž by vedla správní rada jmenovaná oběma stranami. „Ačkoli bylo Lichtenštejnsko během války neutrálním státem, česká strana s ním žádnou dohodu o navrácení majetku neuzavřela. Navržený smír je prvním krokem k nápravě nedořešených křivd, které se v minulosti staly,“ řekl Herman.
Ostatně i o tom jednal v roce 2020 prezident Petr Pavel s lichtenštejnským princem Aloisem v New Yorku. Aby bylo jasno, tak princ Alois je dnes hlavní osobností, která se stará o státní záležitosti Lichtenštejnska poté, co mu tyto pravomoci podstoupil otec Hans Adam II., prozatím formálně vládnoucí kníže Lichtenštejnska. Prezident Pavel to považoval za solidní vyrovnání.
Sieg Heil Hilti!
Ale pojďme dál. Když jsem se zdarma v rámci státního svátku Lichtenštejnska dostal do jejich národního muzea, tak jsem se musel smát. Probíhala tam obsáhlá výstava o ženským právech. A věřte nebo nevěřte, Lichtenštejnsko je poslední zemí v Evropě, kde až v roce 1984 dovolili ženám volit. Jinak vycpaná zvířata, dokumenty, ale žádná zmínka o nacismu. Ten prostě nebyl. Abych byl upřímný, na pultu u pokladny ležely dvě knihy. První Doba krize – Lichtenštejnsko ve třicátých letech a druhá Doba války – Lichtenštejnsko v letech 1939 až 1945 od Petera Geigera. Dohromady stály kolem pěti tisíc korun, takže nevím, co v nich je.
V muzeu je mnoho vzpomínek, třeba i na začátky největších lichtenštejnských firem. Jako je firma Hilti, která vyrábí přesné stroje, nástroje a vybavení. Podle brožurky „Lichtenštejnsko – Česko: Porovnání zemí“ má kromě hlavního sídla v blízkosti Prahy tři distribuční, servisní a prodejní centra s přibližně 430 zaměstnanci v Česku. A v muzeu je uvedeno, že dva inženýři Martin Hilti a jeho bratr Eugen založili stejnojmennou fabriku v roce 1941. Nic víc. Nicméně Martin Hilti byl členem Německého lidového hnutí v Lichtenštejnsku (VDBL), jehož hlavním cílem bylo připojení Lichtenštejnského knížectví k Hitlerově říši. Byl šéfredaktorem časopisu Der Umbruch, v němž hlásal, že pro Židy není v jeho vlasti místo. Časopis v ničem nezaostával za německým Der Stürmer. Hilti označoval Židy za parazity a osočoval je ze špionáže pro Velkou Británii. Sám pravděpodobné prováděl špionáž pro nacistické Německo.
V samotném Lichtenštejnsku je to veřejné tajemství. Otázkou je, jak by skončil poťouchlý turista, který by do Vaduzu přijel s tričkem Hilti = Hitla či Heil Hilti! Asi ne moc dobře. Ostatně švýcarský týdeník Der Beobachter napsal, že se tam žije dle hesla: „Hilti nám dává práci, a tak si to necháme pro sebe". Firma Hilti, která je s téměř 25 000 zaměstnanci zastoupena ve 120 zemích světa, minulost svého zakladatele neřeší. Podle zmíněného historika Geigera to dává smysl. Přestože byl Martin Hilti přesvědčeným a aktivním nacistou, ve VDBL byl vůdce Alfons Goop. Ve firmě nepracovali nuceně nasazení a Hilti prý nebyl ani nijak jinak zapojen do smrtící mašinérie Třetí říše. Když firma slavila 75 let od vzniku, vévodil oslavám slogan „Připraveni pro budoucnost“.
Všichni průmyslníci jsou nevinní
Ostatně těch průmyslníků a bankéřů ve službách Hitlerovy Třetí říše bylo nespočet. Asi jedním z nejznámějších je příběh rodiny Krupp. Za druhé světové války Alfred Krupp von Bohlen und Halbach zaměstnával nuceně nasazené a byl klíčovým dodavatelem zbraní pro nacistické Německo. I toto jméno je uvedeno bez veškerých vysvětlení v lichtenštejnském národním muzeu. V roce 1999 se firma Krupp spojia s Thyssen AG, která má také hnědou minulost, do konglomerátu ThyssenKrupp AG, který vyrábí například výtahy a eskalátory a má ke dvěma stům tisícům zaměstnanců a obraty v několika desítkách miliard euro.
Když jsem před pár lety přijížděl z návštěvy Orlího hnízda Adolfa Hitlera nedaleko Salcburku domů, tak jen mimochodem průvodkyně poznamenala: „Stejná firma, která vybudovala Hitlerovi jeho tamní komplex, vám teď rekonstruuje státní operu.“ Šlo o firmu Hochtief CZ. Když jsem se jich na to přes mail zeptal, sdělili něco ve smyslu, že jsou dceřinou společností a nenesou žádné viny za tehdejší firmu Hochtief. Na Wikipedii se dočtete, že významnými stavebními projekty firmy Hochtief byla třeba mezi roky 1938 až 1945 Siegfriedova linie, což bylo pásmo, které mělo bránit nacisty proti útokům ze západu. Ostatně tato firma vybudovala Hitlerovi také Vlčí doupě v dnešním Polsku i jeho bunkr v Berlíně, kde nakonec spáchal s Evou Braunovou sebevraždu.
Vlastně skoro všechny německé firmy vzniklé dlouho v historii před a kolem války s Hitlerovým hnusným režimem většinou spolupracovaly. Ano, je pravda, že se odehrálo několik vln válečných reparací, ale otázkou zůstává, jestli byly spravedlivé, a jestli jich bylo dostatek. Francouzský spisovatel Éric Vuillard napsal téměř telegrafickou knihu Tagesordnung: Anšlus Rakouska v šestnácti obrazech. V ní je zajímavý doslov o tom, jak se k němu všechny „hnědé firmy“ chovaly. O knize se píše toto: „Je únor roku 1933 a čtyřiadvacet elegantně oděných německých průmyslníků a finančníků, čtyřiadvacet zástupců významných rodin a podniků je povoláno ke schůzce s Hermannem Göringem, jenž jim vysvětlí, proč je nutné, aby Hitler vyhrál volby a jak tomu mohou pomoci. Nikdo z nich se nevzepře, všichni do jednoho přispějí svými financemi...“
Fotogalerie: - Napříč Lichtenštejnskem
Slovinská avantgardní skupina Laibach se na to= v jedné písni snaží upozornit. V písni War mimo jiné zpívá o IBM. Dost zajímavá je v tomto kontextu kniha IBM a holokaust od amerického investigativního novináře Edwina Blacka. Píše se v ní o spojení mezi nacistickou vládou a jednou z největších amerických korporací. Za vědomí šéfa IBM Hermana Holleritha, stále tvrdil, že o tom neví, se totiž dělo sčítání Židů určených do vyhlazovacích táborů. Jeho třídící stroje na děrné štítky umožnily jejich zabíjení. Těch příběhů je nekonečně. Hugo Boss, Coca-Cola a každý z vás mi nejspíš dokáže připomenout jména dalších. Když jsem po návratu z Vaduzu mluvil s českými diplomaty, kteří problematiku znají, jeden mi řekl, že starý Hans Adam II. je strašný vidlák, chce jen získat zpátky majetek, ale je to kvůli minulosti jeho rodu nemožné. Druhý, že bychom to měli Lichtenštejnům všechno vrátit, protože to bylo ukradeno. Tak si vyberte...
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
