„Můj otec mluvil o tom, že až komunismus skončí, dostaneme zpět náš majetek a budeme ho muset znovu vybudovat. Mně dal za úkol, že se na to musím připravit,“ řekl mimo jiné současný vládce Lichtenštejnského knížectví Hans Adam II. pro sbírku vzpomínek Paměť národa. Jelikož vracení majetku přes české soudy kvůli Benešovým dekretům nevychází, podalo Lichtenštejnsko na Českou republiku v roce 2020 mezinárodní stížnost u Evropského soudu pro lidská práva. Přestože to soudně vypadá neprůchodně, mnohé indicie napovídají, že současná česká vládní garnitura zvažuje další možnosti...

Lichtenštejnské knížectví za války

Šestý na světě a čtvrtý nejmenší stát v Evropě. Lichtenštejnsko má kolem 40 000 obyvatel, tedy zhruba tolik, co Česká Lípa či Přerov. Jde o nejbohatší stát světa, jehož státní rozpočet hospodaří s přebytkem, a který nemá žádný státní dluh. Zdatnější chodec ho však může přejít napříč, což se našemu reportérovi málem podařilo, za jediný den. Jde o horské území s údolím, které rozděluje řeka Rýn v daném místě mezi Švýcarskem a Lichtenštejnskem. V polovině minizemě je její hlavní obec Vaduz, nad kterou se vypíná stejnojmenný hrad. K němu se může dostat každý, do něj ne, ale i létání dronů v okolí je přísně zakázáno, protože ho obývá od anšlusu Rakouska v roce 1938 knížecí rodina.

V období, kdy Evropu začal strašit a sužovat hákový kříž německých nacistů, vládla celkem dvě lichtenštejnská knížata. Byl to František I. a jeho nástupce František Josef II. První si vzal dceru rakouského uhlobarona a bankéře židovského původu Wilhelma Guttmanna Elsu. Pro svou laskavost byla velmi oblíbenou. Druhý kníže se stal od roku 1938 vládcem, který kličkoval jak se dalo. Nicméně v mantinelech nacistické rozpínavosti a vlastní neutrality odvislé od neutrality sousedního Švýcarska. O roli země helvétského kříže za války napsal Jean Ziegler knihu „Židovské zlato, Švýcaři a smrt“, kde se ve stručném shrnutí můžete například dočíst, že „bez podpory švýcarských bank, poskytované nacistům, by druhá světová válka skončila dříve“. Ostatně Františka Josefa II. s manželkou připomínají busty před Katedrálou svatého Florina ve Vaduzu.

V článku provládního média Forum 24 stojí, že knížata „nebyli nacisté ani Němci. Přesto Lichtenštejnům československá vláda všechno vzala“ je citováno hned několik historiků na podporu zájmů rodu Lichtenštejnů. Dočteme se v něm, že německý vůdce Adolf Hitler nechával Lichtenštejnské knížectví být hlavně z důvodů, aby si udržel neutrální vztah se Švýcarskem. Jak se píše dál, tak švýcarská historička Susanne Kellerová-Gigeová poznamenala, že „menší příspěvky pro hitlerjugend, SA a SS byly spíše nutnou laskavostí projevovanou okupační mocnosti a sociálním gestem než vědomou finanční podporou“. Ohledně německé národnosti Lichtenštejnů se píše, že sčítací archy za ně tehdy vyplnil a jejich německou národnost určil správce ve Velkých Losinách. „Naopak ve Velkých Losinách bylo známo, že kníže a jeho otec se považují za obyvatele Lichtenštejnského knížectví a udávají lichtenštejnskou národnost,“ dodal historik Jan Županič.

V ParlamentníchListech.cz jsme citovali z knihy historika Václava Hořčičky Lichtenštejnové v Československu, která vyšla v roce 2014, kde stojí, že „od podzimu 1938 kníže poskytoval podporu různým německým státním a stranickým organizacím, které v Sudetech budovaly svou organizační strukturu. Například krnovským SA (útočné oddíly NSDAP, pozn. red.) přispěl 1000 marek na uniformy, celých 15 tisíc marek pak v listopadu téhož roku věnoval na výstavbu jednotek SS v Moravském Šternberku, Krnově a Opavě.“ V roce 2005 vyšlo také najevo, že židovští vězni z nacistického koncentračního tábora Strasshof pracovali na pozemcích v Rakousku, které vlastnil lichtenštejnský knížecí dům. Není to jednoduchý příběh a zdaleka jsem zde nevylíčil vše, ale vlastně se jedná o míru kolaborace Lichtenštejnů s nacistickým Německem.

Spory o majetek v Česku

Rod Lichtenštejnů získával od roku 1249 obrovské majetky v srdci Evropy, zejména na Moravě. V dobách Rakouska-Uherska se řadil k nejbohatší tuzemské šlechtě. Vlastnil například Lednicko-valtický areál či zámky Bučovice, Plumlov a Velké Losiny. Zhruba 160 tisíc hektarů půdy v Čechách, na Moravě i ve Slezsku. Po konci války vyvlastnily Československo a Polsko veškerý majetek lichtenštejnské dynastie. V současnosti Lichtenštejnové vedou o tento majetek v Česku desítky soudních sporů, ale zatím neúspěšně. V roce 2020 proto podalo Lichtenštejnsko na Českou republiku mezinárodní stížnost u Evropského soudu pro lidská práva.

„Můj otec samozřejmě vždy doufal a věřil, že dostaneme zpátky náš starý majetek z Československa, a také mě tam vyslal. Já se tam jel podívat, co by se muselo investovat, abychom to dostali tak daleko, aby podniky byly zase výnosné, a co by bylo nutné investovat do historických budov. Měl jsem již jisté zkušenosti a věděl jsem, kolik co stojí. Z tohoto hlediska jsem jel s našimi lidmi do Československa a prohlédl si to. Viděl jsem zemědělské, lesní provozy, hovořil jsem s odborníky, ale nic z toho nebylo. Ale nakonec si říkám, že to proběhlo všechno v míru a to je důležitější, než abychom dostali něco zpátky, kde bychom museli zase naopak hodně peněz a času investovat. Tak jsem měl čas a prostředky investovat do bankovního impéria na celém světě,“ sdělil také Paměti národa současný vládce Lichtenštejnska Hans Adam II.