Jak probudit většinovou společnost

Měly demonstrace reálnou možnost sesadit vládu? Co reálně přinesly a co byl jejich problém? Co nastane po případné demisi Fialovy vlády? Další volební pat, nebo další slabá menšinová vláda? Jak by bylo možné získat na svou stranu většinovou veřejnost? Podle mě základní otázky, které je potřeba řešit.

Skoro polovina lidí v tomto státě stále věří, že vláda polistopadových stran je lepší variantou, než to, co nabízí dnešní opozice. A to je k zamyšlení. Pro opozici. Mluvíme nejen o parlamentní opozici, v podobě ANO Andreje Babiše, či SPD Tomia Okamury. Opozicí míním i třetí opoziční proud, proud alternativních a vlasteneckých stran, který se z mého pohledu, po třetí úspěšné demonstraci politicky etabloval. Tři demonstrace, na které přijdou desetitisíce lidí je signál, který nelze přehlédnout. Je to jasný signál, že s vládní politikou není něco v pořádku. V mnoha ohledech. A zároveň, že se zde může politicky etablovat třetí síla, pomyslný jazýček na vahách v příštích volbách. Je k tomu sice ještě daleko, ale je třeba uvažovat několik kroků dopředu.

Je zcela nepodstatné, že veškerou opozici, jak parlamentní, tak i neparlamentní, alternativní a vlasteneckou, vládní garnitura a jí spřízněná média nálepkují jako proruskou, antisystémovou, populistickou, jejímž cílem je rozbít společenský systém. Je to momentální folklór, kterému se nevyhnuly ani země s daleko delší demokratickou tradicí. Připomeňme Trumpa a jeho americkou Russiangate.

Patří to ke způsobu, jakým dnes vlády pracují. Jakým se prosazují k moci. Jakým si moc udržují. Nálepkováním. Nátlakovými akcemi. Provokacemi. Lhaním. Česká republika a Fialova vláda v tomhle ohledu ničím nevybočuje.