Většina z nich má v současné době energetiku založenou na ropě a zemním plynu. Mnohé nyní ale začínají uvažovat o výstavbě jaderných elektráren, které se jim jeví vzhledem k místním podmínkám jako nejperspektivnější energetický zdroj.

Vlády podporují vzdělávací programy, pořádají konference pro novináře a hledají inspiraci a pomoc v zahraničí. Ve spolupráci s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii se v jordánském Ammánu konala konference za účasti Jordánska, Jemenu, Srí Lanky, Bangladéše, Vietnamu, Malajsie a Indonésie, na které se její účastníci seznamovali se zkušenostmi zemí s vyspělou jadernou energetikou. Velice se zajímali o český jaderný program a oceňovali jeho výsledky - dobře provozované elektrárny a pozitivní veřejné mínění umožňující plánování výstavby dalších jaderných bloků, i o dlouhodobý vzdělávací program pro mládež a další skupiny veřejnosti.

Podle účastnice konference, vedoucí vzdělávacích programů elektrárenské společnosti ČEZ ing. Marie Dufkové, mají státy obou regionů stejný základní problém – aktuální nedostatek elektřiny – a podobné další výchozí podmínky.

Země Blízkého východu – Jordánsko a Jemen – souží kromě hladu po elektřině také nedostatek vody. Jordánsko nutně potřebuje stabilní zdroj pro základní zatížení. Jádro by zemi vyšlo 6x levněji než zemní plyn. Jemen na jižním okraji Arabského poloostrova má v současnosti elektřinu jen asi pro polovinu země. Jemenci nyní staví plynové elektrárny, plánují větrnou elektrárnu o výkonu 60 MW a ve spolupráci s Čínou staví uhelnou elektrárnu o výkonu 1 200 MW (uhlí pro ni bude dodávat Čína). Kdy začne v obou zemích stavba jaderné elektrárny, není zatím rozhodnuto.

Státy Jihovýchodní Asie mají lepší situaci s vodou, ale stejně jako Jemen a Jordánsko je trápí nedostatek elektřiny. V Bangladéši má přístup k elektřině pouze 50% populace. Energetický plán země počítá s navýšením instalovaného výkonu z dnešních 8 500 MW na 30 000 MW v roce 2025 (pro srovnání: Bangladéš má více než 160 miliónů obyvatel, desetimiliónové Česko disponuje v současnosti instalovaným výkonem téměř 18 tisíc MW). Výstavba první jaderné elektrárny v Bangladéši by měla začít v roce 2015 v lokalitě Rooppur u řeky Gangy.

Srí Lanka využívá zatím především vodní elektrárny, které ale narušují životní prostředí. Kvůli budované vodní elektrárně na řece Kotmale se například muselo zatopit údolí v Talawakele a elektrárna ohrožuje průtok sedmi nejkrásnějších vodopádů St´Claire, Devon a Ramboda, jedné z turistických atrakcí země. Na Srí Lance se plánuje první jaderná elektrárna nejdříve v horizontu dvaceti let. Do té doby chce země zvyšovat podíl uhlí na výrobě elektřiny.

V Indonésii je atomová energie v energetickém plánu zařazena mezi „nové a obnovitelné energie“. K novým zdrojům se počítá také zkapalněný plyn, vodík, bioplyn, zplynování uhlí a geotermální energie. Atomový program v Indonésii komplikuje špatná informovanost obyvatel. Vláda proto organizuje zejména v televizi reklamní kampaň o jaderné energetice, specialisté se zúčastňují různých talk show a TV debat.

V Malajsii a Vietnamu je situace oproti ostatním státům trochu lepší. Ve Vietnamu se už stavba jaderné elektrárny odsouhlasila. Do roku 2030 Vietnamci plánují vystavět 10 bloků o jednotkovém výkonu 1 000 MW. Malajsie zahájila tříletý projekt „Malajsie je připravená na jádro“ (Malaysia Nuclear Ready). Vláda na něj poskytla 25 miliónů USD a do roku 2015 by chtěla rozhodnout o stavbě první jaderné elektrárny.