V létě lépe chladit, v zimně zabránit námrazám. Zjednodušeně řečeno takový je úkol několika režimů provozu chladicích věží. Těch v Temelíně mají pět základních, dva letní a tři zimní. Liší se v množství vody přiváděné do chladicí věže a způsobu jejího rozstřiku. O nasazení konkrétního režimu rozhodují venkovní teploty.

„Pokud jsou venkovní teploty nad 16 stupňů přechází se na hlavní letní režim. Voda je pak rozprašována v celé ploše chladicí věže v maximálním průtoku. To umožnuje její nejlepší ochlazení a získání maximálního výkonu pro dané období. Aktuálně jsme právě v tomto režimu,“ vysvětluje Jan Kruml, ředitel Jaderné elektrárny Temelín.

Pokud udeří tropické teploty a jeden blok je plánovaně pro výměnu paliva odstavený, mohou energetici k druhému jedoucímu bloku připojit jednu až dvě sousední věže. „Tak zlepšíme chlazení třetího nejaderného okruhu a vyrobíme více elektřiny. Řádově jsou to jednotky megawatt za hodinu, což je zajímavé například i z hlediska životního prostředí. Každá megawatta navíc totiž ušetří necelou tunu CO2, kterou by jinak vypustily uhelné elektrárny. Za léto to tak mohou být i jednotky tisíc tun ušetřených emisí CO2,“ konstatuje Bohdan Zronek, člen představenstva ČEZ a ředitel divize jaderná energetika.

Naopak v zimě, kdy se voda procházející chladicími věžemi ochlazuje lépe, se energetici snaží zabránit námrazám. K tomu mají tři zimní režimy, jedním z nich například zimní clona. Voda je rozprašována po obvodu a brání vstupu chladného vzduchu dovnitř chladící věže a tvorbě námraz.

Od začátku roku elektrárna Temelín vyrobila 7,2 terawatthodin elektřiny. Společně s Dukovany jde o zdroje, které produkují největší množství čisté elektrické energie a podílí se tak výraznou měrou na bezemisní výrobě Skupiny ČEZ. Ročně se díky jaderným elektrárnám nevypustí do ovzduší přibližně dvě desítky miliónů tun CO2.