• ČNB podala kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze, který ruší rozhodnutí o odejmutí licence družstevní záložně WPB Capital. ČNB současně požádala Nejvyšší správní soud o odklad účinku rozsudku.
• ČNB odebrala WPB Capital povolení působit jako družstevní záložna v roce 2014. Důvodem bylo umělé navyšování kapitálu a nákup směnek v rozporu se zákonem.
• Soud toto rozhodnutí označil za zjevně nepřiměřené opatření. Současně však potvrdil, že ve WPB Capital docházelo k protiprávnímu jednání zjištěnému Českou národní bankou.
• Budoucí rozhodnutí správních soudů budou mít vliv nejen na to, zda bude pokračovat proces likvidace WPB Capital nebo se družstvo vrátí do rukou jeho původního vedení. To je přitom odpovědné za protiprávní jednání, za které někteří jeho členové čelí trestnímu stíhání.
• Snahou ČNB je nyní ochránit pohledávky Garančního systému finančního trhu vůči WPB Capital ve výši 2,8 miliardy korun vzniklé vyplacením náhrad vkladů členům záložny, a potažmo i finanční prostředky od veřejnosti.

Česká národní banka podala k Nejvyššímu správnímu soudu kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze, který ruší její rozhodnutí o odejmutí licence družstevní záložně WPB Capital. Současně ČNB požádala Nejvyšší správní soud o bezodkladné přiznání odkladného účinku této kasační stížnosti. Městský soud označil odnětí licence za zjevně nepřiměřené opatření. Současně však potvrdil, že ve WPB Capital docházelo k závažnému protiprávnímu jednání, které ČNB v rámci své dohledové činnosti zjistila a následně ve svých rozhodnutích o odejmutí povolení k činnosti popsala. Rozhodnutí městského soudu tak vznáší otázku, jakého jednání by se musela úvěrová instituce dopustit, aby to podle soudu opravňovalo k odejmutí povolení k činnosti.

ČNB odňala WPB Capital povolení působit jako družstevní záložna v červnu 2014. Učinila tak v zájmu ochrany vkladatelů poté, co zjistila umělé navyšování kapitálu WPB Capital. To probíhalo tak, že se peněžní prostředky, které toto spořitelní družstvo poskytovalo ve formě úvěrů účelově založeným obchodním společnostem, do něj po několika netransparentních převodech vrátily v podobě dalších členských vkladů. Vedle toho WPB Capital nepřímo, opět přes účelově založené společnosti, nakupovala směnky, které družstevní záložny z obezřetnostních důvodů nabývat nesmějí. Tím současně docházelo k významnému překračování limitů úvěrové angažovanosti.

„Tyto skutečnosti považujeme za natolik alarmující a natolik v rozporu s naprosto základními požadavky na obezřetné podnikání družstevních záložen, že odejmutí licence bylo v tomto případě zcela namístě,“ uvedl guvernér ČNB Jiří Rusnok. „Jsme přesvědčeni, že ČNB tento krok dostatečně odůvodnila a že vše, co jí soud vytýká, lze vyvrátit již obsahem jejích rozhodnutí o odejmutí licence.“  

ČNB považuje za zarážející, že pro soud nejsou dostatečným důvodem pro odejmutí povolení k činnosti ani skutečnosti, které představovaly mimořádné riziko pro vkladatele a další věřitele družstevní záložny. Vlastní kapitál je totiž klíčovou a nutnou podmínkou pro podnikání na finančním trhu a jeho umělé navyšování bez přílivu skutečně nových peněz je podle všech mezinárodních pravidel zcela zásadním prohřeškem, který narušuje finanční stabilitu a důvěryhodnost dotyčné instituce. Na finanční ukazatele, které se odvozují právě od kapitálu, pak v takovém případě nelze vůbec spoléhat.

Důvěra je přitom zcela základním, avšak velmi křehkým principem fungování finančního sektoru i jednotlivých institucí, které hospodaří s peněžními prostředky veřejnosti. ČNB proto překvapuje tvrzení soudu, že odejmutí licence nebylo namístě mimo jiné i s odkazem na údajnou systémovou nevýznamnost družstevních záložen. Stabilitu celého finančního sektoru totiž může narušit i problém v relativně malé úvěrové instituci, zvláště pokud by na něj orgán dohledu adekvátně nereagoval. Závěry Městského soudu v Praze jsou o to překvapivější, když v podstatě ve stejné době Ústavní soud ČR v nálezu Pl. ÚS 3/16 ze dne 10. 7. 2018 „považuje za nezpochybnitelnou skutečnost, že sektor družstevních záložen vykazoval dlouhodobě… znaky systémové nestability. Tato systémová nestabilita měla za následek jednak opakované (a v relaci k jeho celkovému objemu i masivní) plnění z tehdejšího Fondu pojištění vkladů, jednak (konsekventně) flagrantně neúměrné zatížení dohledových kapacit regulátora trhu. Stabilizace předmětného segmentu, jež by zamezila opakování výskytu obou souvisejících negativních jevů, tak představuje legitimní cíl, neboť taková stabilizace je jednoznačně ve veřejném zájmu.“