Na firmy aktuálně působí mnoho vlivů, se kterými se musejí vyrovnat. Covid-19 a globální uzavření/omezení výroby a dopravy doslova zamíchaly světovým uspořádáním. Důsledky krize se ve velmi krátkém čase projevily v přeuspořádání a nestabilitě většiny parametrů, s nimiž jsou české výrobní firmy zvyklé operovat. Změnilo se chování firem, dodavatelů, odběratelů i konečných spotřebitelů. Alespoň jednu jistotu však ředitelé českých výrobních průmyslových firem mají – na trhu nejsou kvalitní pracovníci (potvrzuje 64 % ředitelů).

Nejvíce ředitele trápí malá dostupnost skoro všech materiálů a komodit a jejich ceny (7,9 a 7,8 bodů na škále 0 až 10), a na druhé straně tvrdé podmínky u odběratelů (7,1 bodů). Ocitají se tak v pomyslných kleštích. Za nejméně důležité pro chod své firmy naopak ředitelé pokládají vládní podpory (1,9 bodu) a dotační programy, jak evropské, tak národní a krajské (2,1 bodu). Ani zahraniční politické vztahy je aktuálně příliš netrápí (viz graf níže) a jejich každodenním tématem k řešení jsou obchodní podmínky na světových trzích.

„Výsledky této otázky jen potvrzují, že jedinou pojistkou a zárukou prosperity podniků v malé otevřené ekonomice je produkce, která je svým charakterem co nejméně nezávislá na vnějších vlivech, tj. s co nejvyšší přidanou hodnotou, stupněm finality, vysokou prodejností a mírou flexibility. Ani sebelepší státní podpora nemůže v globální tržní ekonomice nahradit kvalitu produktu, a navíc je vždy zatížena rizikem, že se kvůli pokřivení trhu situace ještě zhorší,“ shrnuje výsledky provedeného šetření mezi firmami jeho autorka Alena Burešová, Senior Manager for Industry and Development, Národní centrum Průmyslu 4.0 (NCP4.0).

„Zásadní vlivy, se kterými se v současné době musí český průmysl poprat, jsou především zvyšující se ceny vstupů. Ty se dnes mění velmi dynamicky. Rostoucí ceny materiálů a komponentů jsou jeden problém. Neméně závažný je však jejich nedostatek na trhu či prodlužující se doba dodávek, která ohrožuje realizaci nasmlouvaných projektů. Navzdory pandemii a s ní spojeným očekáváním dostatku pracovníků bohužel nadále trvá nedostatek kvalifikované pracovní síly. To se proti období „před covidem“ vůbec nezměnilo,“ komentuje Jiří Kabelka, majitel, DEL, a.s. a předseda představenstva NCP 4.0. „Průmysl ovlivňuje několik krátkodobých a dlouhodobých faktorů. Mezi významné krátkodobé faktory patří citelné narušení dodavatelských řetězců, které se projevuje nedostatkem některých materiálů a dílů, resp. výrazným růstem jejich cen. Dalším aktuálním problémem je znovu se vracející problém nedostatku pracovních sil. Mezi zásadní dlouhodobé faktory patří automatizace a digitalizace, oba trendy se stále výrazněji projevují prakticky ve všech odvětvích průmyslu,“ shrnuje situaci v průmyslu David Marek, hlavní ekonom, Deloitte.

Eduard Palíšek, generální ředitel Siemens Česká republika a člen představenstva SPČR a člen RVVI, vidí řešení situace v digitalizaci a inovacích: „Český průmysl je se svojí strukturou, ve které významnou část zaujímají subdodávky, vystaven vlivům, s nimiž se v současné době vypořádávají globální trhy i zákazníci českých průmyslových firem. Jedná se především o extrémně rychlé změny v poptávce, nedostatek a rostoucí ceny komponentů a materiálu a obtížné dlouhodobější plánování. Zatímco české průmyslové podniky nemohou ovlivnit faktory, jako je cena materiálu a komponentů, pomocí rychlé implementace digitálních řešení mohou zvýšit svoji flexibilitu a schopnost inovovat a zvýšit tak i v současných bouřlivých dobách svou konkurenceschopnost. Radek Špicar, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR, se dívá na situaci z globálního hlediska: „Pandemie ukázala, že Evropa ztratila soběstačnost v mnoha strategicky důležitých oblastech. Dobrým příkladem je výroba ochranných prostředků nebo čipů. Určitě by proto stálo za to přemýšlet, jak alespoň v některých oblastech tuto suverenitu získat zpět a nebýt závislý na dodávkách z druhého konce světa.“