„V roce 1999 jsem začala moderovat hlavní zpravodajskou relaci ČT Události a musela tak přestat točit v terénu. Cítila jsem se tvůrčím způsobem nevyužitá, protože jsem byla zvyklá denně brázdit naši zemi křížem krážem. Navíc jsem měla pocit, že zprávy jsou často plné negativních informací a těch pozitivních je v nich jako šafránu. Lidé se ale také potřebují z něčeho radovat, potěšit, být na něco pyšní. Začala jsem si proto ‚hrát' a stvořila námět na Toulavku. Na realizaci jsme měli pouhé tři měsíce! Byl to závod s časem, ale, jak vidno, vyplatil se,“ popisuje začátky pořadu jeho autorka a moderátorka Iveta Toušlová.

Během dvou dekád přinesla Toulavá kamera na obrazovky prvního programu České televize přes šest tisíc reportáží, diváci s ní mohli strávit pět set hodin a vidět více než tisíc dílů. „Slýchávali jsme spíše názory, že Toulavka dlouhého trvání mít nebude, proč taky, když je ta naše vlast tak malá, provinční, nezajímavá... Opravdu, i to padlo. Já jsem, navzdory všem škarohlídům, věřil, že pořad nebude mít jepičí život, nicméně dvacetiny mě ohromily,“ říká moderátor Josef Maršál.

Na tvorbě reportáží se podílí pětadvacet štábů napříč celou zemí. „Míst a zajímavých lidí je určitě ještě mnoho. Naši spolupracovníci v regionech často objevují něco, co v našem pořadu ještě nebylo. Také se nám s tipy na natáčení ozývá spousta diváků, což je pro nás při výběru témat velmi důležité. Neustále se přesvědčujeme o tom, jakým bohatstvím se v tomto ohledu pyšníme, a moc náš těší, že ho pomáháme divákům objevovat nová místa,“ říká Iveta Toušlová a doplňuje: „Toulavá kamera je přesně ten typ pořadu, který člověk musí dělat srdcem. Bez toho by to nešlo. Na výsledku je to znát a diváci to cítí. Tahle nejsilnější lidská emoce se totiž ničím ošidit nedá, natož nahradit.“