Performativní film je živě streamovaný. PULSE se dotýká osobních traumatických zážitků, ale soustřeďuje se na péči, důvěru a sounáležitost.

Na tvorbě PULSE se podíleli studenti ze zemí celého světa, ve skupině divadelníků spolupracujících s českým produkčním týmem jsou umělci z Litvy, Lotyšska, Finska, Tchaj-wanu, Libanonu, Španělska, Mexika, Německa a Japonska. Všichni byli propojení prostřednictvím Akademie múzických umění v Praze. Díky takovému týmu má PULSE také mezinárodní přesah. Projekt se obrací na každého, kdekoli se právě nachází a v jakýkoli moment s důrazem na proces jako na zážitek, nikoliv na finální produkt.

Samotný inscenační záměr PULSE se postupně vyvíjel. Úplně prvním cílem bylo osobně komunikovat takto intimní téma ve fyzickém prostoru. Cílem bylo vytvořit atmosféru a nechat lidi pobývat v jednom prostoru s traumaty, zároveň ale vytvořit bezpečný, důvěryhodný a klidný prostor pro veřejnost, snížit jejich úzkost a úroveň stresu a vyzvat je, aby uvažovali o svých problémech. Vzhledem k probíhající pandemické situaci COVID-19 byl PULSE přenesen do digitální reality jako senzitivní, filmový přenos, který prochází různými uměleckými disciplínami.

PULSE se zaměřuje zejména na traumata spojená se sexuálním násilím. Jedním z nejméně diskutovaných traumat je například sexuální napadení mužů. V dnešní době se to ale jistě pomalu mění, což je jedním z důvodů, proč se tímto tématem PULSE zabývá.

„Prvním výchozím bodem mého osobního výzkumu byly traumatické zážitky a to, jak se s nimi vyrovnat, jak si pomoci se z toho dostat, jak o tom začít mluvit atd. Během výzkumu jsem si uvědomil, že je stále velké tabu ve společnosti mluvit o traumatických zážitcích. Nemáme kanály, skrze které o tom můžeme mluvit, a neumíme naslouchat lidem, kteří se nám o těchto zkušenostech otevírají… V projektu se nezaměřujeme pouze na trauma. PULSE hledá světlo naděje, jde především o péči, dotek a sounáležitost, těch je stále nedostatek.  Neexistuje žádný pádný důvod, proč o tom nemluvit. Pokud se ponoříme hlouběji do psychologie, můžeme dojít k závěru, že všechno to „mlčení“ se později v našem životě projeví v různých jiných formách.“ říká Arnis Aleinkovas, režisér PULSE, student režie mezinárodního programu Katedry loutkového a alternativního divadla DAMU.

„Myslím, že nejobtížnější věcí je v této pandemické době to „neznámo”. Opravdu nic nevíte a je docela nemožné cokoli předem naplánovat. Je také složité zkoušet. Někteří lidé jsou ve zkušebně se mnou, dramaturg je v Mexiku, jiný umělec v Japonsku, ti jsou online. Takže pracujete v reálném čase s digitální a fyzickou přítomností. Zároveň jste udržováni v napětí a musíte být vždy připraveni všechno změnit.“ říká Arnis Aleinkovas o zkouškách během koronavirového období.

Kvůli citlivosti tématu projektu umělci PULSE komunikují s psycholožkou Evelinou Stepšyte, která objasňuje psychologické a sociologické dopady traumat na náš život. PULSE také poskytuje rozhovory pro veřejnost na svých sociálních sítích o různých oblastech tématu, jako je psychické a fyzické dopady traumat, jak se sebou pracovat, nebo jak takový projekt vzniká. Evelina Stepšite například hovoří o nutkání být sama sobě přítelem. Tanečnice, choreografka Viktorija Ambrazaite zase mluví o těle po traumatických zážitcích z fyzického hlediska a důležitosti somatického pohybu v našem životě.

TÝM:

Koncept, režie, choreografie – Arnis Aleinikovas
Dramaturg – Daniel Albert Victoria
Pohybový poradce – Viktorija Ambrazaite
Supervisor – Viktor Černický
Účinkující – Egle Šimenaite, Mara Ingea, Yu En Ping, Lara Hereu, Sai Sai
Hudba – Valtteri Alanen
Scéna, kostýmy – Mara Ingea 
Video – Ilva Ieva
Kamera, střih – Timotej Rejniš
Zvuková instalace „LIDSKÉ ZVUKY“ - Egle Šimenaite
Konzultační psycholog – Evelina Stepšyte
Šéf produkce – Martina Watzková
Produkce – Vanda Hejnová, Anna Němcová
Fotografie – Klára Hejnová, Arnis Aleinkovas, Josef Veselý