Telefonát od neznámého člověka je na začátku, na konci mohou být oči pro pláč. „Ochránci spotřebitelů,“ kteří nabízejí, že s pojišťovnou, nebo obchodníkem s cennými papíry, nebo s někým jiným, vyjednají finanční náhradu z pro klienta nevýhodné smlouvy, totiž kasírují předem paušální poplatek. Například 20 tisíc korun. Samozřejmě nevratný. Jenže neposkytují žádnou garanci, že skutečně cokoli vymůžou.

A pokud již finanční kompenzaci vyjednají, vezmou si z ní obvykle dalších 20 procent. Například z šedesáti tisícové náhrady tak spotřebiteli zůstane méně, než polovina částky, na niž má nárok. Je to férové? Jiní „ochránci“ sice dopředu neinkasují žádnou zálohu, ale také neuvádějí, kolik za jejich službu zákazník nakonec zaplatí.

Často se navíc ukrývají za různá spotřebitelská sdružení, jež ovšem z podstaty své činnosti nemají podnikat.

Informace o zákaznickém kmeni, tedy o svých zákaznících, si pečlivě střeží všechny společnosti. Ty finanční asi ještě o něco víc. Kde tedy berou oni ochránci spotřebitelů telefonní čísla a další kontakty na lidi, které oslovují se svými nabídkami?

FAEI bude články o praktikách těchto zvláštních lidí přinášet celý týden. Dnešní materiál si můžete přečíst zde. Zítra čtenářům přiblížíme člověka, který je z nich mediálně asi nejznámější. V dalších dnech přineseme další konkrétní informace a upozornění.