V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud nově vyložil, kdy je v případě dodatečného stanovení daně, pokud tomuto předcházelo vydání zajišťovacího příkazu, tato daň splatná. Dle soudu je daň splatná vždy až k okamžiku pravomocného stanovení daně. Dle dosavadní správní praxe pozbýval zajišťovací příkaz účinnosti již vydáním rozhodnutí o stanovení daně, v důsledku čehož se předmětná daň k tomuto okamžiku stala splatnou. Tento zavedený výklad však Nejvyšší správní soud v rámci daného rozsudku, jak je uvedeno výše, koriguje v tom smyslu, že zajišťovaná daň je splatná až okamžikem pravomocného stanovení daně.

Podstata daného rozsudku neřeší problematiku zajišťovacích příkazů a nemá vliv na jejich aplikaci, neboť předmětem soudního přezkumu nebyla v dané věci zákonnost vydaných zajišťovacích příkazů, nýbrž exekučních příkazů, které byly vydány za účelem vymožení nedoplatku. Lze tedy konstatovat, že Nejvyšší správní soud posuzoval zejména splnění zákonných podmínek pro vydání exekučních příkazů. Tímto reagujeme na některé zavádějící články, které se snaží problematiku zajišťovacích příkazů
a tohoto rozsudku uměle propojit.

V rozsudku vyslovené principy mohou mít do budoucna širší aplikační dopady ve správní praxi Finanční správy.