Soud zároveň překvalifikoval skutek ze zločinu na přečin, protože podle něj protestující nezpůsobili poruchu obecně prospěšného zařízení. Právě kvůli tomu, že se obžalovaní odmítli přiznat ke způsobení poruchy, nepřijali již dříve dohodu o vině a trestu, kterou jim nabídl státní zástupce.

Lukáš Hrábek, tiskový mluvčí Greenpeace, říká: “Přes čtyři roky trvalo, než jsme se dočkali konce procesu s ekologickými aktivistkami a aktivisty, kteří protestovali proti elektrárně 2016. Dnes jsme zjistili, že představitelé elektrárny se celou tu dobu snažili u státního zástupce vyvolat dojem, že musela být elektrárna kvůli opravám a čištění chladicí věže, na které se protest konal, odstavena. Až nyní provozovatel elektrárny na přímý dotaz přiznal, že bloky 1 a 2 byly v plném provozu i v době oprav a čištění inkriminované chladicí věže. Protest tak neměl na výrobu elektřiny a tepla žádný vliv. Budeme proto zkoumat, zda se zástupci elektrárny svými dřívějšími vyjádřeními nedopustili trestného činu křivého obvinění, která měla uškodit obviněným aktivistům a aktivistkám.“

Obvinění protestovali proti úpravám v elektrárně, které musely být provedeny, aby mohl být prodloužen její provoz. Vadilo jim, že úředníci Pardubického kraje vedli řízení o elektrárně v režimu nepodstatné změny bez účasti veřejnosti a bez vyhodnocení vlivů na životní prostředí. Upozorňovali také, že zvolené technologie jsou nedostatečné pro ochranu ovzduší. Na chladicí věž proto vyvěsili transparent “Již brzy mimo provoz?”. Právě při jeho rozprostření navrtali venkovní plášť chladicí věže, aby do něj mohli kvůli své bezpečnosti umístit kotevní body.

Celá elektrárna byla v době protestu uzavřená, z části kvůli probíhající rekonstrukci a zčásti kvůli dřívějšímu požáru. Již dva týdny po protestu – okamžitě po skončení stavebních prací – přitom věž najela na plný výkon, aniž by byly provedeny jakékoli opravy pláště chladicí věže. I podle tehdejšího vyjádření ředitele elektrárny Luboše Pavlase protest neohrozil provoz elektrárny a opravy bylo možné realizovat za chodu (ZDE).

Úpravy elektrárny Chvaletice provázela kontroverze nejen kvůli odporu ekologických organizací, ale i kvůli bankrotu dodavatelské stavební společnosti RIA Královopolská (ZDE) údajně kvůli neproplácení faktur ze strany provozovatelů elektrárny. Nainstalované technologie nakonec skutečně byly nedostatečné, protože nejsou schopné plnit přísnější emisní limity platné od roku 2021. Provozovatelé elektrárny proto v roce 2020 kvůli prachu museli vyměnit nově nainstalované elektrostatické odlučovače popílku za látkové filtry (ZDE) a pro oxidy dusíku a rtuť si žádají o výjimku (ZDE). Z rozhodování o výjimce byli před rokem odvolání úředníci Pardubického kraje, protože je Ministerstvo životního prostředí označilo ve vztahu k elektrárně za podjaté (ZDE). Výjimku pak elektrárně udělili úředníci Olomouckého kraje, ekologické organizace se proti ní odvolaly (ZDE).