Neustálý tlak na nekoncepční zvyšování minimální mzdy, požadavky na uzákonění pátého týdne dovolené, zkracování pracovní doby nebo rušení karenční doby. Populismus odborů v posledních měsících podle Komory eskaluje. Jejich politiku navíc nezaplatí nikdo jiný než podnikatelé. „Požadavky odborů překročily únosnou mez, a v případě, že na ně vláda přistoupí, riskuje budoucí prosperitu české ekonomiky. Příklad Řecka, kde se růst mezd dlouhodobě odpoutal od růstu produktivity práce, by měl všechny důrazně varovat. I přesto, že od odborů slýcháme, že pro podnikatele nejsou jejich požadavky žádným problémem, chci upozornit, že politika stylem „po nás potopa“ dlouhodobě fungovat nemůže,“ řekl prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý.

Pokud by vládní koalice přistoupila na poslední požadavek odborů zvýšit od ledna nejnižší výdělek o 1 650 korun, znamenalo by to od roku 2013 jeho nárůst o 87,5 %. „Samy odbory navrhují částku 1 650 korun jako svůj výchozí návrh. Pak i my jako Hospodářská komora se přidáváme a pro leden 2020 navrhujeme nulový růst, protože právě ten pokládáme s ohledem na extrémní tempo v přechozích letech pro ekonomiku ČR za nejméně škodlivý,“ dodává Dlouhý.

Současný růst mezd, který loni v ČR podle ČSÚ dosáhl 8,1 procenta, není výsledkem práce odborů, je především zásluhou českých podnikatelů. Ti velmi pružně reagují na vývoj trhu práce a svým zaměstnancům kromě vyšších výdělků nabízejí také benefity, například i v podobě delší dovolené. Odboráři naopak personální krizi v českých firmách ještě prohlubují dlouhodobě odmítavým postojem k přijímání zaměstnanců z Ukrajiny a dalších zemí. Na odborářské nekoncepční návrhy pak ovšem nebude mít kdo vydělávat.

Na současnou politiku odborů mohou v případě ekonomických problémů doplatit kromě podnikatelů paradoxně i ti, za které se ČMKOS nejčastěji bije – tedy za zaměstnance. V případě ekonomických problémů ČR a propouštění to budou právě oni, kteří to pocítí nejvíce. Kvůli regulacím a administrativním nařízením nebude pro podniky tak snadné udržet stávající počty zaměstnanců a zároveň zachovat svoji konkurenceschopnost.

Hospodářská komora nemá nic proti dílčím vyjednáváním odborových organizací v rámci jednotlivých podniků, kde se podmínky pro zaměstnance domluví s vedením konkrétní firmy s ohledem na ekonomické možnosti zaměstnavatele. Svými plošnými požadavky ale neberou ohled na rozdílnou kondici tuzemských podniků.

Odborářský aktivismus zároveň podvazuje možnosti firem více investovat do technologií a výroby s vyšší přidanou hodnotou, která by byla skutečně udržitelným impulsem ke zdravému a rychlému mzdovému růstu. „Neuplyne půlrok, aby odbory za souhlasného kývání některých ministrů neprosadily další absurdní opatření pro podnikatele. A firmy ze strachu, co přijde příště, logicky odkládají klíčové investice,“ uzavřel Dlouhý.