Především je ale součástí přelomové rozhodnutí o nelegálnosti shromažďování dat a o odpověnosti státu za to, když řádně neimplementuje evropské předpisy. Uzavřel se tak spor trvající čtyři roky, jehož vedení bylo v crowdfundingové kampani IuRe podpořeno desítkami lidí.
Data retention, neboli plošné shromažďování provozních a lokalizačních údajů o naší elektronické komunikaci, u nás funguje s krátkou přestávkou od roku 2005. Původně mělo oporu v evropské legislativě, nicméně již v roce 2014 byla zrušena původní směrnice o data retention Soudním dvorem EU, který postupně vydal řadu rozhodnutí, z nichž vyplývá jednoznačný závěr o protiprávnosti takto plošného shromažďování metadat o komunikaci.
Česká legislativa, v níž k žádné změně nedošlo, se tak dostala do rozporu s dalšími evropskými předpisy, které upravují důvěrnost elektronické komunikace. Přes opakovanou kritiku ale české vlády na toto nijak nereagovaly a neiniciovaly žádné legislativní změny. Sběr dat dokonce v roce 2019 posvětil i ústavní soud.
Máte důvěru k instituci papeže coby hlavy katolické církve?Anketa
"Ústavní soud se v rozhodnutí o námi připraveném návrhu podepsaném 56 poslanci napříč politickým spektrem bohužel nezabýval prakticky vůbec kontextem evropské legislativy a judikatury. Proto nám nezbylo nic jiného, než zkusit jinou cestu, jak právní úpravu data retention napadnout. Spojili jsme se proto s novinářem Janem Cibulkou, který je dlouhodobým kritikem data retention. Společně jsme připravili crowdfundingovou kampaň, v níž jsme vybrali peníze na financování soudního sporu a podali jsme žalobu, v níž požadujeme individuální omluvu za nelegální sběr dat, která navazuje na rozhodnutí soudu o tom, že jsou data shromažďována nelegálně a stát selhal v povinnosti přizpůsobit českou legislativu té evropské," uvedl advokát Jan Vobořil z IuRe, který Jana Cibulku ve sporu zastupuje.
"Přes prvotní neúspěchy, kdy žalobu zamítly soud prvního i druhého stupně aniž by klíčovou otázku rozporu právní úpravy posoudily, jsme uspěli před rokem u Nejvyššího soudu, který uložil povinnost soudům nižších instancí především vyřešit klíčovou otázku: je česká legislativa v rozporu s tou evropskou nebo ne? Soud prvního stupně tento pokyn nerespektoval, u Městského soudu v Praze jsme se ale konečně dočkali důkladného posouzen! í věci jehož výsledkem je tento jednoznačný verdikt," doplnil.
Městský soud v Praze se tak jednoznačně vyjádřil, že česká legislativa odporuje té evropské, což je samo o sobě přelomové rozhodnutí. Stát přitom odpovídá jednotlivým občanům za to, aby česká legislativa byla v souladu s evropskými normami a lze po státu žádat zadostiučinění za to, když tomu tak není.
"Předpokládáme, že stát bude nyní chtít podat ještě dovolání k Nejvyššímu soudu, nicméně vzhledem k jeho loňskému rozhodnutí věříme, že u něj budeme také tahat za delší část provazu. Současně rozsudek Městského soudu v Praze nabyde doručením jeho písemného vyhotovení právní moci. Stát by v návaznosti na rozsudek měl nejen zaslat omluvu, ale také činit kroky k rychlé legislativní změně a zrušení data retention v současné podobě, jinak se otevírá prostor pro další žaloby jednotlivých občanů, které už nebudou žádat pouhou omluvu, ale také finanční satisfakci. Zpochybněna mohou být také další řízení včetně trestních pokud jsou v nich takto nelegálně shromažďovaná data využívána. Rovněž by v dané věci měla začít jednat Evropská komise a činit kroky proti České republice pro nesprávnou implementaci evropského práva. Věříme, že tento rozsudek by tak mohl stát u rychlého konce plošného šmírování v ČR, s nímž bojujeme už dvacet let," uzavřel Vobořil.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva
