„Dlouho jsem měl pocit, že jsem své kamarády opustil. Nechal ve štychu. Trápilo mne to – měsíce, roky. Chtěl jsem jít tam, kam šli oni. Myslel jsem si, že jsem je zradil. Jakákoliv pomoc, i ta moje na místě, kde vyhasínaly jejich životy, byla marná. Ve snech je vidím. Stojí v hloučku, smějí se. Jsou veselí, v dobré náladě. Tak, jak je znám.“ Vzpomíná v knize „AN – 24 nedoletěl“ kapitán Martin Farkaš na své slovenské kolegy. On jediný leteckou nehodu přežil.

Nejen společná historie

Ani příslušníci Armády České republiky i po jedenácti letech od události nezapomínají. Vždyť se Slováky je pojí nejen část historie, ale i vojenské služby. To potvrzují i slova generálmajora Petra Mikulenky, zástupce náčelníka Generálního štábu – ředitele Společného operačního centra MO: „Setkáváme se na úrovni nejvyšších představitelů obou armád, spojuje nás i společný výcvik. V letech 2002 až 2005 působil v Kosovu česko-slovenský prapor. Právě zde vznikla mnohá přátelství, která pokračovala i po roce 2006, kdy se začala psát historie samostatného kontingentu Armády ČR. Slováci nám byli a stále jsou nablízku.“

Zádušní mši celebroval hlavní kaplan Armády České republiky plukovník Jaroslav Knichal. I on je jedním z těch, kteří prošli misí KFOR, konkrétně jako člen 9. kontingentu AČR. Na slovenské kamarády vzpomíná rád: „Na základně Šajkovac jsme se potkávali prakticky denně. A pokud se mne ptáte na přátelství? Ano. To jedno pokračuje dodnes, a to s vojenským psychologem kapitánem Peterem Gažem.

Záštitu nad akcí, kterou z podnětu Společnosti generála M. R. Štefánika organizují slovenské spolky sídlící v Praze, převzal velvyslanec v České republice Peter Weiss.