Kompletní rekonstrukce probíhala od srpna 2020 až do letošního jara a vyžádala si včetně projektové dokumentace téměř 5,7 mil. Kč. Návštěvníci si obnovenou vodárnu prohlédnou v rámci zářijových Dnů evropského kulturního dědictví.

“Kromě toho, že zámecká vodárna ukazuje na technickou vyspělost našich předků a zachovává odkaz kulturního a technického dědictví, je po obnově plně provozuschopná. Můžeme ji tak prezentovat jako fungující exponát, který patří mezi středoevropské unikáty“, komentuje ředitel českobudějovického NPÚ Petr Pavelec.

Vodárnu v minulých letech několikrát poničily povodně. Bylo nutné nejprve zajistit statiku budovy, následně obnovit technologie, kdy jedna z turbín nebyla funkční od přelomu 70. a 80. let minulého století. Barokní budova z roku 1735 vykazovala značné trhliny v obvodovém zdivu. „Bylo nutné zabránit závažným statickým poruchám. Části zdí se proto musely nově přezdít, každý kámen se musel znovu vyspárovat, všechno zpevnit“, popisuje kastelán Martin Slaba. „Práce to byla opravdu náročná. Řemeslníci leželi na dně průtokové šachty ve vodě, celí v oblecích proti vlhkosti, oblepení izolepou kolem zápěstí, aby jim voda neprosakovala dovnitř a spárovali kamenné základy, a to vždycky nejmíň tři hodiny v kuse“, dodává hlubocký kastelán. Práce na obnově základů přinesly zajímavá zjištění. V základech barokní budovy se ukrývají dřevěné piloty z 16. století, které nesly původní dřevěnou konstrukci chránící renesanční čerpací systém. „Tento objev dokládá fakt, že na místě dnešní vodárny stojí kontinuálně již 500 let zařízení, které zásobuje hlubocký hrad, později zámek vodou“,  hodnotí Slaba

Obě turbíny se musely rozebrat, odvézt do dílny a opravit. Náročné bylo jejich znovuosazení a správné ukotvení. Turbíny jsou totiž vysoké tři metry a rotor každé má průměr 120 centimetrů. Upevněny jsou na dřevěných konstrukcích, což je z technického pohledu středoevropská rarita. Turbíny se zapínají zejména během vegetační sezóny k čerpání vody do pseudogotické vodárenské věže z 19. století, stojící naproti průčelí zámku. Voda je odtud rozváděna do zámeckých kašen a spodního rybníčku v parku, slouží k zavlažování zámeckých zahrad. „Vodu jsme sice v kašnách měli, ale k jejich naplnění jsme používali čerpadlo. Po zprovoznění vodárny všechno běží tak, jako v minulosti“, pochvaluje si kastelán Slaba.

Celkové obnovy se ujala firma Speleo Řehák, technologie zrestauroval a zprovoznil pan Zdeněk Vaindl. „Ceníme si citlivého provedení prací s ohledem na původní plány i technologie. Provádění prací nám odkrylo tajemství vodárny 15., 18. i 19. století najednou“, hodnotí obnovu ředitel Petr Pavelec.

V současné době se připravuje projektová dokumentace na obnovu vodárenské věže, na jejíž obnovu NPÚ získal finanční dotaci Ministerstva kultury ČR. „Budeme tak moci pokračovat dalším logickým krokem, který už v letošním roce naváže na obnovu dolní vodárny. „Nepůjde však o kompletní rekonstrukci. V první řadě se zaměříme na technickou opravu, aby zařízení fungovalo bez závad. Novinkou bude vybudování zavlažovacího systému horní zahrady“, doplňuje kastelán Slaba.

První písemná zmínka o vodárně a dopravě vody z řeky Vltavy na hrad, později zámek Hluboká pochází z roku 1548. Důmyslné technické zařízení vytlačovalo vodu do převýšení 80 metrů, do vzdálenosti 600 metrů od vltavského břehu.  Nad původním trkačem, což byl dřevěný píst čerpající vodu, stávaly původně dřevěné boudy, které občas poničily povodně. Proto byla v  roce 1735 postavena zděná barokní stavba. Od roku 1835 byly uvnitř osazeny turbíny podle vzoru Josefa Ressla, slavného českého vynálezce lodního šroubu. Dodnes zde zůstaly zachovány Francisovy turbíny z roku 1908.