Pro včelařské nadšence jde o zábavnou formu oživení zaniklých kořenů jejich řemesla, pro lesníky VLS má projekt přínos z hlediska zlepšení ekologických funkcí v lese díky tomuto hmyzímu opylovateli. A návštěvníci CHKO, pokud na brdské brtě náhodou narazí, prožijí nevšední „výlet v čase.“

Včelař Milan Šimonovský stoupá opatrně ve včelařské ochranné bundě s kloboukem po hliníkovém žebříku, který je přivázán ke kmeni mohutné brdské douglasky. V ruce drží plastový kbelík, ve kterém je pulzující roj včel. Náklad, který nese, má asi dva kilogramy a tvoří jej asi 20 000 jedinců včely medonosné. Klid na lesní mýtině ruší jen vzdálený zvuk pracujícího harvestoru, který bojuje s přemnoženým lýkožroutem a připomíná, že vlna kůrovcové kalamity, postupující střední Evropou, právě nedávno naplno dorazila do brdských hvozdů. Milan Šimonovský se naopak do přírody snaží netradičním způsobem dodat zástupce z hmyzí říše, kteří jsou pro její ekologickou stabilitu přínosem.

Roj vysype do asi metr vysoké podlouhlé dutiny ve stromu, která je vybavena konstrukcí dřevěných vzpěr pro lepší uchycení budoucího včelího díla. Předtím jim sem přidal směs medu a práškového cukru (medocukrové těsto), která by měla včelám pomoci s obživou v prvním období jejich nového života v Brdech. Otvor pak rychle uzavírá primitivními dřevěnými dvířky (DLUŽNÍ), která připevní archaickým způsobem s pomocí provázku a kolíčků kolem otvoru. O drobné škvíry se postarají samy včely, které je brzy zalepí propolisem. Přes dvířka pod provázky umístí ještě větvičky jako ochranu před případnými dotěry z ptačí říše, kunám a jiným nezvaným návštěvníkům. Brť je asi 4 metry nad zemí, což včelám zaručí bezpečí před většinou dalších obyvatel lesa, kteří by případně mohli dostat chuť na med. „Kdysi brtníci na kmeny u brtě umisťovali různé pasti proti medvědům, což ale aktuálně na Brdech není potřeba,“ směje se Šimonovský.