V souladu s Legislativními pravidly vlády jsem k projednávané novele stavebního zákona uplatila své připomínky, které jsou přílohou tohoto materiálu. Některé mé zásadní připomínky akceptovány nebyly. Domnívám se, že jde o otázky, které mohou mít významný negativní dopad do praxe a ochrany práv jednotlivců. Novela stavebního zákona doznala zásadních změn také na základě pozměňovacích návrhů v Poslanecké sněmovně. Dovoluji si proto předložit své stanovisko ke znění novely, kterou schválila Poslanecká sněmovna.

K ustanovení § 104 odst. 1 písm. a)

Novela počítá s tím, že pro všechny stavby pro bydlení a pro rodinnou rekreaci postačí tzv. ohlášení. Dosud bylo možné této zjednodušené formy povolení stavby využít pouze pro stavby do 150 m2. Uvedená změna znamená, že jakkoliv velký rodinný dům, bytový dům nebo objekt rodinné rekreace nebude projednáván v klasickém stavebním řízení. Ačkoliv v obecné rovině vítám kroky ke snížení byrokracie veřejné správy, domnívám se, že v tomto případě to bude mít zásadně negativní vliv na práva potencionálních účastníků řízení. Rozšíření okruhu staveb povolovaných ve zjednodušeném režimu v praxi vyvolá spíše více problémů a sousedských konfliktů. Jak jsem opakovaně uvedla v rámci připomínkového řízení, vpuštění větších staveb do režimu ohlášení je z mého pohledu problematické z důvodu právní koncepce přezkumu souhlasů dle stavebního zákona. (územní souhlas, souhlas s ohlášením, kolaudační souhlas). O souhlasu se řízení nevede a na jeho vydání se nevztahuje část druhá a třetí správního řádu. Lhůty pro přezkum souhlasů jsou omezené. Zatímco zahájit provádění ohlášeného stavebního záměru lze do dvou let od vydání souhlasu, pro zahájení jeho přezkumu platí lhůta 1 roku. Jestliže se opomenutý soused dozví o ohlášeném záměru až na základě jeho zahájení, reálné nápravy se již nedovolá. Má praxe přitom ukazuje, že tyto případy nejsou zdaleka ojedinělé (viz také připomínka VOP č. 15).

K ustanovení § 105 odst. 2 písm. f)

Stavebník bude k ohlášení dokládat souhlasy osob, které mají vlastnická práva nebo práva odpovídající věcnému břemenu k pozemkům nebo stavbám, mohou-li být tato práva prováděním stavby přímo dotčena. Oproti současné úpravě, kdy k ohlášení udělují souhlasy všichni vlastníci sousedních pozemků, návrh předpokládá, že nově budou vyžadovány pouze souhlasy těch sousedů, kteří mohou být prováděním stavby „přímo dotčeni“. S ohledem na koncepci ohlášení bude posouzení okruhu přímo dotčených osob v prvé řadě na stavebníkovi, ačkoliv se ve své podstatě jedná o správní uvážení, které by mělo být svěřeno stavebnímu úřadu. Stavební úřad tak bude plnit pouze kontrolní úlohu v rámci posouzení, zda je ohlášení úplné (§ 107 odst. 1 stavebního zákona). Vidím v tom značný prostor pro obcházení osob, které by měly mít možnost se k záměru vyjádřit. Toto shodně platí i pro § 96 odst. 3 písm. d), (viz také připomínka VOP č. 14).

Vyloučení spolků z územních a stavebních řízení

Změnou ustanovení § 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny bude vyloučena účast spolků ve správních řízeních, v nichž mohou být dotčeny zájmy na ochraně přírody. Zároveň dochází také ke zrušení ustanovení § 85 odst. 2 písm. c) a § 109 písm. g) stavebního zákona. Tím bude zamezena účast spolků v územních a stavebních řízeních, kterým nepředcházel tzv. proces EIA. Takovou úpravu považuji za rozpornou s Aarhuskou úmluvou, kterou je Česká republika vázána. Podle článku 9 odst. 3 Úmluvy musí její signatáři zajistit, aby nevládní organizace podporující životní prostředí měly přístup ke správním řízením a možnost se těchto řízení aktivně účastnit. Novela stavebního zákona jde přímo proti tomuto pravidlu. Jsem přesvědčena o tom, že pokud bude novela stavebního zákona v této podobě schválena, vystavuje se Česká republika reakci ze strany Evropské komise i dohledového orgánu úmluvy (Výbor pro plnění Aarhuské úmluvy). Velmi pravděpodobně se tak dostaneme do obdobné situace, která vyvolala před dvěma lety novelu zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, kdy jsme pod tlakem infringementu ze strany Evropské komise byli nuceni posílit práva veřejnosti v procesech EIA. Po této zkušenosti považuji snahy o oslabení práv veřejnosti v územních a stavebních řízeních za neodpovědné a zpátečnické. Upozorňuji, že to může mít dopad i do možnosti čerpání dotací z fondů EU.

K ustanovení § 79 odst. 3

Novela vypouští (na základě pozměňovacího návrhu v Poslanecké sněmovně) ustanovení § 79 odst. 3 stavebního zákona, které poskytuje ochranu nemovitým kulturním památkám a památkově chráněným územím. Podstatou daného ustanovení je, že stavební činnost na nemovitých kulturních památkách a památkově chráněných územích vyžaduje vždy posouzení stavebního úřadu např. formou vydání územního souhlasu ve zjednodušeném územním řízení.

Vypuštění ustanovení § 79 odst. 3 stavebního zákona může ve svém důsledku vést k nevhodným až nevratným stavebním zásahům do nemovitých kulturních památek či k narušení hodnot památkově chráněných území (například formou nevhodné a rušivě působící reklamy). Z hlediska ochrany historických hodnot není žádoucí vypustit dané ustanovení stavebního zákona a mírnit pravidla regulace stavební činnosti, která se přímo týká nemovitých kulturních památek a památkově chráněných území. A to i za situace, kdy působnost příslušných orgánů podle zákona o státní památkové péči není dotčena.

K novele stavebního zákona závěrem

Hlavním cílem novely je zjednodušení a urychlení procesů ve výstavbě. Tomu odpovídá také zavedení nového institutu tzv. koordinovaného řízení jako alternativy ke dnes klasickým procesům (proces EIA, umístění a povolení stavby). Osobně pochybuji, že novela povede k zásadnějšímu urychlení procesu výstavby. Domnívám se, že se předkladateli nepodařilo důkladně rozklíčovat příčiny současné délky řízení vedených stavebními úřady. Má zkušenost ukazuje na to, že procesy ve výstavbě ovlivňuje a prodlužuje celá řada faktorů. Tyto příčiny by měl řešit ústřední orgán státní správy jinými nástroji než je neustálá novelizace právní úpravy veřejného stavebního práva. Opakovaná novelizace stavebního zákona vnáší do praxe spíše nejistotu a je ve svém důsledku kontraproduktivní (viz také připomínka VOP č. 1 a 2).